16.kapitola
24. 11 2011 | 17.47
JAKE A EDWARD
Pohled Belly:
Vracela jsem se k nám domů, abych tuto radostnou zprávu oznámila Charliemu. Na příjezdové cestě stálo Charlieho a Edwardovo auto.
"Co to chce?!" Vykřikla má mysl a ze zaťatými zuby jsem vběhla dovnitř.
"Panebože, tati!" Začala jsem křičet, když jsem našla Charlieho bezvládně tělo ležet na podlaze v kuchyni. Náhle jsem ucítila studený dotek na mém rameni. Ihned jsem se otočila a začala bušit pěstmi do Edwardova kamenného hrudníku.
"Bello, Bello klid, uklidni se. Charlie zavolal Carlisleovi, že se necítí dobře, ale měl případ, a proto zavolal mi, abych se o něj postaral. Přijel jsem před pár minutami."
"Nevěřím ti! Tys ho zabil, zabils ho, aby ses mi pomstil!"
"Tak to si o mě myslíš? Že bych ti ublížil? Bello, přes všechno na světě tě miluju, a nikdy bych nedopustil, aby ti někdo, nebo něco ublížilo."
"Ublížit mi můžeš jedině ty."
"A co to psisko?"
"Neříkej mu tak! Jmenuje se Jake. A je můj snoubenec."
"Co že je?" Zeptal se nevěřícně a oči mu plály vztekem. Dostala jsem strach.
"No... snoubenec." Řekla jsem roztřeseným hlasem. Edward mě chytil za rameno a tvrdě políbil. Náhle však byl odstrčen na druhou stranu kuchyně. Něčí ruce mě chytly a otočily k sobě. Byly Jakovy. Jake mě hnal za sebe s pohledem upřeným na Edwarda, který tam stál v bojovém postoji, připravený k útoku. Jake mě držel za sebou, ale já se mu vymanila a postavila se mezi ně. S pohledem upřeným na Edwarda jsem začala.
"Edwarde, slíbils mi, že mi neublížíš, ale svůj slib nedodržíš, jestli zabiješ Jaka." Edward hodil zmučený pohled na mě, žárlivý pohled na Jaka a nadlidskou rychlostí zmizel.
"Miluješ ho, že? Stále ho miluješ!" Zakřičel na mě Jake, jakmile si byl jistý, že nás Edward neslyší.
"To není pravda, miluju jen tebe." Ale srdce na mě křičelo něco jiného.
"Nelži mi, vím to!"
"Ano? A jak to víš?" Pak mi to došlo. Vše jsem psala jen do svého deníku.
"Ty sis četl můj deník?!" Vykřikla jsem nevěřícně. Uvnitř jsem se modlila, aby to byl jen sen, abych se probudila v Jakově náruči a vše bylo v pořádku. Jacob neřekl ani slovo, ale v jeho očích jsem zahlédla odpověď.
"Jak jsi mohl?" Špitla jsem se slzami v očích. Jacob se na mě zkroušeně díval a já po chvíli tvrdě řekla:
"Vypadni!"
"Bello, prosím..." Odmlčel se.
"Ne!" Vykřikla jsem zlostně.
"Nech si to prosím vysvětlit."
"Řekla jsem ne!" Jacob mě pevně objal a chtěl políbit, ale já mu dala pěstí. S ním to ani nehlo, zato mou rukou projela nepopsatelná bolest, následována mým výkřikem. Se svým výkřikem jsem se sesunula na kolena, držela si zápěstí a potichu vzlykala. Jacob se ke mě sehnul, ale já ho odstrčila.
"Bello, Bello! Jsi v pořádku?!" Zeptal se roztřeseným hlasem Jacob.
"Nech mě."
"Co, co mám dělat?"
"Ty, jsi toho udělal dost. Běž a už se nevracej. Nechci tě v životě vidět!" Vykřikla jsem.
"Tohle je konec?" Zeptal se opatrně Jake.
"Ano. Tohle je konec. Definitivní."
"Bello..."
"Vypadni!" Zakřičela jsem.
"Bello..." S bolestí jsem se postavila a přešla ke dveřím.
"Tady jsou dveře. Sbohem."
Pohled Jaka:
Můj vnitřní hlas na mě křičel, ať jdu za Bello, že ji musím chránit. Nenechal jsem se dlouho přemlouvat. Když jsem viděl střechu Bellina domku, ucítil jsem upírský smrad. Přidal jsem do kroku. Když jsem otevřel dveře, viděl jsem, jak se Bella cucá s Edwardem. Hned jsem ho odstrčil na druhou stranu místnosti, a Bellu si dal za sebe. Samozřejmě, že se pře ze mě dostala a už stála uprostřed dění. Podívala se na tu smradlavou pijavici a začala:
"Edwarde, slíbils mi, že mi neublížíš, ale svůj slib nedodržíš, jestli zabiješ Jaka." Edward hodil žárlivý pohled na mě, zmučený pohled na Bellu, a pak v mžiku zmizel. Jakmile byl pryč otočil jsem se na Bellu a začal s výslechem.
"Miluješ ho, že? Stále ho miluješ!" Zakřičel jsem.
"To není pravda, miluju jen tebe." Odpověděla mi nevěřícně Bella.
"Nelži mi, vím to!"
"Ano? A jak to víš?" Pak jí to došlo. Viděl jsem to na změně jejího obličeje.
"Jak jsi mohl?" Špitla se slzami v očích.
"Vypadni!"
"Bello, prosím..." Prosil jsem.
"Ne!" Vykřikla zlostně.
"Nech si to prosím vysvětlit."
"Řekla jsem ne!" Pevně jsem ji objal a chtěl políbit, ale místo toho jsem dostal jednu mezi oči, avšak místo, abych něco cítil já, Bella se sesunula v bolestech na kolena a držela si zápěstí.
"Bello, Bello! Jsi v pořádku?!" Zeptal jsem se roztřeseným hlasem.
"Nech mě."
"Co, co mám dělat?"
"Ty, jsi toho udělal dost. Běž a už se nevracej. Nechci tě v životě vidět!" Vykřikla.
"Tohle je konec?" Zeptal jsem se opatrně.
"Ano. Tohle je konec. Definitivní."
"Bello..."
"Vypadni!" Zakřičela
"Bello..." S bolestí se postavila a přešla ke dveřím.
"Tady jsou dveře. Sbohem."
