Pohled Dimitrije:

Nechápal jsem to, ale jen do doby, než přišel jeden z lovců a začal se vysvlékat. Když měl na sobě jen spodní prádlo, přesunul se k ní. Přesunul se k Rose. Rose se poslušně postavila a čekala, co se bude dít. Ten... hajzl ji začal hladit po krku a přes ramena, až jí sundal ramínko. Měl jsem takové nutkání skočit a zachránit ji, ale ještě bylo brzo, moc brzo. Když ho to přestalo bavit, tak jí ty šaty jednoduše strhl, hodil ji na pohovku jako nějaký hadr, lehl si na ni a začal ji osahávat. Rose se bránila, bránila se tak moc. Náhle ta zkurvená svině udělala něco, co jsem nečekal. Dal Rose facku. To už bylo moc. Déle jsem čekat nemohl. Vytrhl jsem jednomu z lovců zbraň a vystřelil jsem výhružně do stropu. Všichni až na lovce vykřikli a padli k zemi. Lovci jen stáli opodál a jemně na mě kývli. Nečekal jsem, až si to rozmyslí a rozběhl se proti sklu. Nebylo moc pevné, a proto jsem jej hned na poprvé prorazil.

"Dej ty svý pracky od ní pryč!" Zařval jsem výhružně a začal jsem máchat kolem sebe pistolí. Když ji nehodlal pustit, vystřelil jsem do stropu. Rose vykřikla a lovec vyskočil. Neváhal jsem a střelil ho do ramene. Rose využila situace a postavila se za mě.

"Dimitri!" Vykřikla poplašeně Rose a tahala mě za rukáv na opačnou stranu. Když jsem se otočil, uviděl jsem ty lovce jak se k nám přibližují s brokovnicemi.

"Klid. Běžte, my už si s ním poradíme." Neváhal jsem, popadl jsem Rose do náruče a pospíchal ven.

"Ty jim věříš?" Zeptala se Rose.

"Hele, než jsem prorazil to sklo, tak měli tolikrát možnost mě zabít, ale neudělali to, místo toho na mě kývli." Vyprávěl jsem jí.

"Tak dobře." Vydechla unaveně a zachumlala se do mojí košile. Když jsme vyšli ven, Rose mi spala v náruči, proto jsem ji jemně položil na zadní sedadlo, přikryl svým kabátem a rozjel se zpět do školy.

 Pohled Rose:

Když jsem cítila jeho přirození chvějící se rozkoší, náhle se roztříštilo sklo. Když opadl prach, poznala jsem Dimitrije.

"Dej ty svý pracky od ní pryč!" Zařval výhružně a s nabitou pistolí začal kolem sebe máchat. Vůdce byl zaskočený, že ho lovci nezadrželi, a proto se ani nehnul. Dimitri se na něj vražedně podíval a střelil do stropu. Bože, jak jen jsem se lekla. I vůdce se lekl a vyskočil. Využila jsem situace, a rozběhla se k Dimitrijovi. Otočila jsem se na druhou stranu a spatřila tam tři lovce, výhružně se tyčící nad námi s puškami nabytými.

Dimitri!" Vykřikla jsem poplašeně a tahala Dimitrije za rukáv ve snaze ho otočit. On to pochopil a pomalu se otočil mým směrem.

"Klid. Běžte, my už si s ním poradíme." Dimitri neváhal, vzal mě do náruče a rychlým krokem procházel uličkami.

"Ty jim věříš?" Zeptala jsem se, když jsme byli dostatečně daleko.

"Hele, než jsem prorazil to sklo, tak měli tolikrát možnost mě zabít, ale neudělali to, místo toho na mě kývli." Vyprávěl mi.

"Tak dobře." Zmohla jsem se únavou a hlavu zabořila do jeho teplé košile. Zase jsem si mohla vychutnával jeho vůni. Dále si nic nepamatuju, protože jsem usnula.