Pohled Dimitrije:

"Heleno!" Zařval jsem výhružně, ale bylo pozdě. Rozběhl jsem se ven ze školy a přitom se modlil, aby nebylo příliš pozdě. Když jsem rozrazil hlavní dveře, viděl jsem Helenu, jak drží Rose pod krkem, něco jí šeptá a přitom drží pistol u její hlavy. Rose jen zmateně přikyvovala, ale když mě zahlédla začala se kroutit. Ne, říkal jsem si. Helena se otočila mým směrem a jen se tak divně usmála. Nevěděl jsem, co chce udělat do té doby dokud svou pistol nenamířila na mě. Konečně. "Když tě nebudu mít já, nebude tě mít žádná." Zakřičela, když odjišťovala pistoli. Blaženě jsem zavřel oči. Padl výstřel. Dlouho jsem necítil dotek kulky, proto jsem oči otevřel, a hned mi to došlo. Rose ležela na zemi v kaluži krve.

"Rose! Rose!" Křičel jsem se slzami v očích, když jsem utíkal k jejímu bezvládnému tělu.

"Ne Rose, tohle jsem nechtěl, tohle jsem vážně nechtěl." Vzlykal jsem. Ale nebylo mi to nic platné, mou Rose mi to už nevrátí, říkal jsem si. A tak jsem si přiložil pistoli ke spánku.

"Teď už budeme navždy spolu lásko." A padl výstřel.