Nevím, co to do mě zase vjelo...Jednou to skončilo, tak proč si myslím, že třeba ...zase...možná...by se to mohlo opakovat? Tolik věcí se stalo...tolik jsme si toho řekli...

A já ho pořád chci?

Poslední dobou si zas tak pěkně píšem jako kdysi, kdy to bylo úplně na začátku, byli jsme z toho oba nadšení a šťastní ještě víc. Já se prostě nikdy nepoučím. Stokrát se spálím a po stoprvní do toho jdu znova. Jsem stejná jako on, i když se snažím namlouvat si, že to není pravda. Na jedné straně velké kecy o nezávislosti...a na stranu druhou bych byla strašně ráda, kdyby šel vrátit čas... Nevyznám se v sobě, taky nevím co chci...

Měla jsem úplně jiné plány, chtěla spoustu věcí udělat jinak... Být sama a užívat si to. Na nějakou dobu kašlat na vztah. Už to skoro přebolelo...tak co to zase spustilo? Třeba jeho věta "Už ten boj o ni nějak přestávám zvládat."? 

A co teď? Připadalo mi, že jsme na tom stejně...Že je docela nalomený a taky přemýšlí...jaké by to bylo, kdyby to tehdy neskončil...

Míša měla pravdu. Když mi jednou vstoupil do života, už se ho nikdy nezbavím...A ač je takový jaký je...ani nechci.

Uvidíme,co bude. Sama nic nevyřeším...ale měla bych si opravdu dobře rozmyslet, jestli to vážně chci...