Autor: Karel Žilák

Počet stran: 176

Rok vydání: 2005

Nakladatelství: JOTA s. r. o. 

Typ: román podle skutečné události

Anotace: Strhující drama ženy, která si svou zdánlivě nevinnou, něžnou přezdívku vysloužila za způsob, kterým ukájela drogové dealery, když neměla na zaplacení. Velice drsný a napínavý příběh z podsvětí: vězení, sexuální násilí, vražda. Osudový propletenec zpočátku zdánlivě nesouvisejících postav vede nejen do pekel, ale také k nečekanému prozření. Fascinující, skutečnými událostmi inspirovaná knížka o společenském a duševním dně, avšak i o lásce, která vší tou špínou, temnotou a utrpením nepotlačitelně prorůstá jako svěží tráva tenkými prasklinami v černém asfaltu. (Podrobnější obsah u Vanity.)

Můj názor: Útlá knížečka, kterou  jsem měla přečtenou za dvě hodiny, ale byla zajímavá a dobře se četla. Pokračování se jmenuje Jehla a taky ji mám v plánu. Určitě si ji přečtěte, myslím, že Vás bude taky bavit :o).

Moje procentuální hodnocení: 95%

Úryvek:

...Ten incident přímo neviděl. Zrovna mířil k restaurační samoobsluze, když ho upoutaly tlumené výkřiky a smích od jedné z pokladen. V deseti vteřinách bylo místo plné čumilů, mezi kterými se rychle prodírali dva mladíci v obleku. 

"Nechte to. My si to posbíráme. Pojďte. Rychle, tudy."

Spatřil ji, až se postavila. Páni, Marcela! Pokročil, aby lépe viděl. Z podlahy se namáhavě zvedal tlusťoch v saku bez dvou knoflíků, dokola rozházena kosmetika, kterou teď jedna z mladých prodavaček začala sbírat. Uprostřed všeho Marcela. Jeden z mladíků ji uchopil pod paží a za ochotné asistence prodavaček odváděl ke kancelářím.

Adam za nimi chvíli zítral, pak si pro sebe tiše písknul. Jako ze špatného filmu. Líp bych si to nenarežíroval...