Včera jsem měla narozeniny. Devatenácté. A úžasné byly... Luky přijel už v půl 9, posnídali jsme a aktivně šli odhrnovat sníh (a hodil mě tam, jak jinak :D) Pak jsem od něho dostala prstýnek :-* Hráli jsme hru, vařili oběd (kuřecí maso s ananasem - furt mi do toho kecal, ale bylo to fakt dobré :D), koukali na Vykoupení z věznice Shawshank (a usnuli oba), udělal mi večeři, prohlíželi jsme si fotky...Když pak večer přišli naši a popřáli mi, sedli jsme si všichni, otevřeli vínko, bonboniéru...a kecali a byl to upe úžasný večer :) Naši spokojení (tatínkovi se Luky asi hodně líbí - už proto, že mají společné zájmy), že ho poznali, povídal si s nima ostošest, doteď jsem netušila, že je tak ukecaný :D Maminka si i rýpla, ale nevyšlo, dobře ji odpálkoval :D Noo...měl jet v půl 11 busem, ale nakonec tu zůstal na noc a skončili jsme u mě v postýlce při filmu Constantine (nikdo to neviděl celé :D).

Vůbec není pravda, že si nemáme o čem povídat...u starých fotek jsme toho nakecali spoustu :D Veškerá nervozita a respekt ze mě už spadly...Byly to nejkrásnější narozeniny, jaké jsem kdy zažila...Všechno bylo přesně podle mých představ...Něco takového jsem vždycky chtěla zažít...Dělat s tím klukem upe všechno, vařit, pracovat venku, koukat na film, na fotky, míchat betona, povídat si s našima u vínka... Hlavně tohle, protože Honza nebyl nijak rodinný typ a dvě hodiny by s našima nahoře nevydržel...Že Tys vydržel a dokonce se ti to, lásko, i líbilo, mi udělalo upe radost :-* Plníš mi moje sny... Jsi přesně takový, jakého jsem Tě chtěla...tehdy...Přesně můj dokonalý kluk...Se stejnými názory jako mám já, stejnými sny... Jsi moje štěstí a doufám, že to nikdy neskončí...Že budeme v tom uklizeném bytě pít čaj a škrábat pséka po bříšku, s miminkem v postýlce a druhým na cestě...a za pět let druhé auto a další dovolená ...A pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty...Možná je to brzo, mít v 19 letech někoho, s kým chci strávit život...Jsem naivní, když věřím, že se vážně vezmeme? Vidíme se sice málo, ale jak už jsem psala, tím víc se na sebe těšíme a tím víc to stojí za to. Ve středu jsme třeba zabulali a byli u něho ...v té velké posteli, v té velké vaně s bublinkama...dívali se na HIMYM, nasmáli se u toho a byli šťastní, že jsme prostě spolu...To jsem u Honzy nikdy nezažila, protože jsme spolu byli skoro každý den a už nevěděli, co máme dělat.....Včera to byl jediný den, kdy jsme nebyli omezeni časem a mohli si dělat cokoliv nás napadlo. Jen víc takových dnů, i když - devatenácté narozeniny jsou jenom jedny :) Miluju Tě, zlato :-*

A na závěr: Prosím...budeš mě mít až do smrti rád?