Protože s Lukym ani jeden nemáme práci a doma ani v posteli se nám furt sedět nechce, našli jsme si novou zábavu - geocaching. Abychom nechodili jenom tak zbůhdarma po dědině, ale měli nějaký cíl. Ano, toto v poslední době tolik skloňované slovo se již dostalo i k nám :D. Je to hezký sport - zavede člověka na místa, kde by se sám asi nepodival a přitom je tam pěkně. Pravda - začali jsme hledat teprve včera, ale už máme v plánu spooustu dalších kešek v okolí :D. Včera jsme šli hledat k elektrárně Dětmarovice - bylo to dobrodružné, jelikož bylo třeba vyluštit dvě hádanky, abychom dostali souřadnice :) Bavilo mě to :) Pak jsme se trochu ztratili, neb nemáme tak skvělou GPS a ta nás zavedla přes jakýsi malý vodní tok. Cesty před ním jsme si nevšimli. A tak jsme chodili a hledali a bylo nám divné, že to je někde za tou řekou :D Až pak jsme cestu zdárně objevili a zanedlouho i naši první společnou kešku. Taková radost, zapsat se do notýsku! :D 

I dnes jsme nehodlali lenošit a již včera večer si našli další dvě kešky v okolí Lutyně. Vzali jsme kolo, vyjeli v 10 hodin a za krátkých 12 min jsme objevili schránku u polygonální stodoly. Bylo to prudce jednoduché, vyšlapaná cesta...ale našla jsem si ji osobně :) Naše další kilometry vedly do Věřňovic, k strážní věži. Protože první keška byla nalezena rychle a nebyla vůbec těžká, mělo nám být jasné, že druhá už nebude tak snadná. Kola jsme schovali v lese a šli pečlivě podle navigace, která nás vedla lesem, kopřivami a spooooustou komárů. Příště je repelent nutností! :D Navíc jsem neměla dlouhé kalhoty, takže jsem krásně spálená od kopřiv (bylo jich tam opravdu požehnaně), poštípaná od komárů na všech různých místech a pravda, taky dost znechucená nejen terénem, ale i tím, že jdeme tak dlouho a cíl stále v nedohlednu. Asi po půl hodině jsme strážní věž konečně našli, kešku však nikoli. No co, vylezeme si nahoru a porozhlédneme se po krajině. Věž vysoká velmi, v nepříliš dobrém stavu, ale výhled hezký (kromě lesů a luk byla hned vedle dálnice :D). Slezli jsme dolů a pustili se do hledání toho, proč jsme tam vážili tak dlouhou cestu. Hledali jsme dlouho...všude...ovšem keška nebyla k nalezení. Naštvaní jsme se vydali na zpáteční cestu, již po dálnici. Jaké bylo moje překvapení, když díky Lukyho skvělému orientačnímu smyslu šli jsme pouhých 10 minutek ke kolům :D Holt GPS je zrádná a chce nám dopřát trochu dobrodružství :D. Doma jsme zjistili, že poklad byl ukryt nahoře na věži, kde nás nenapadlo hledat :D A taky jsme si nahoře zapomněli udělat společné foto...:D Nevadí, pojedeme zas :D Hezký výlet :) 

Přidávám pár foteček z dnešního dne a zakládám novou rubriku :)