Včera měla svátek Ivana, tedy i má sestra, která již osm let není mezi námi.. Zatlačil jsem slzu a zavzpomínal. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, nebo snad dneska? Nevím, tak si ke vzpomínkám dám kávu a jdu přivřít oči.

,,Vždyť ten pes bude mít návaly, otočte ho někdo" řekla sestra jen tak mezi zuby a dál si četla čtyřlístek. Tohle se stalo asi tak před třiceti pěti lety. Ségra pamatuješ?A pamatuješ,jak jsi mi jako malému tloukla do hlavy, že prší proto,že kosmonauti právě jsou na záchodě? A já ti to věřil, víš,ano — věřil. Nebo když jsem byl malý a tys hlídala svého brášku, stával se bráška bubnem. Ano, pamatuješ? A jak jsme si vzájemně dělali alibi když někdo něco zničil ? No jo, no. To byly časy. Těch příběhů se najednou hrne strašně moc, naskakují, proběhnout, občas mi kopnou do hlavy, a zase utečou. Takové to mihotání. Chtěl bych s tebou prožít více takových příběhů. Klidně ještě dalších dvacet let. Fakt nekecám. A ty jsi místo toho odešla, šla jsi pryč, tam daleko, ano přesně tam, odkud se ještě nikdo nevrátil. Tedy kromě Ježíše Krista. Ale toho nepočítám, buďto podváděl, nebo měl protekci. Ty ségra, víš, že je venku dnes hezky? Sluníčko svítí a takové vedro taky není. No, možná, že vedro je.Kluci nechtěli být na dvoře a raději leží na okně za ventilačkou. Ale ty to asi víš, jsi tu, že. Cítím tě, jsi tu, jsi tu všude. Jsi v mých myšlenkách, v životní energii, jenom ne ve hmotě. Proto tě nevidím, proto s tebou nemohu komunikovat. Ale ty víš co chci říci, než slova pracně napíši, ty už je znáš z mých myšlenek. Tehdy ráno, když jsi odcházela, jsem stál u tvé zídky, kde jsme se často potkávali, kde jsi vypalovala zobák ( kouřila ) koukal na tvůj záhonek a měl divný pocit. Z pocitu a myšlenek jsem byl pak nucený se vysmrkat do děravého kapesníku. Koukl nahoru a viděl jsem mraky jak se honí po obloze a taky jsem viděl měsíc jak se schovává za komínem.
Proč se toto vše stalo? Ještě měsícem předem  jsi na twittetru napsala toto ,, To už mi lidi  pouštějí v tramvaji sednout?  Asi jsem před smrtí."  V té době jsi nevěděla, že se to do měsíce stane pravdou. Vím, musíme věřit a doufat, snažit se zbavit strachu a všech pocitů vinny. Ty ségra, a jak vlastně....., no tak zatím. Ahoj
Ps: Nikdy jsem ti neřekl, že tě mám rád. Jak se za to teď stydím.