Byl jsem si u kolegy z Alberta, u toho jak se o něm říká, že když se koupe v řece, prdne si, ryby omdlévaji, vyzvednout nějakou maličkost u něj v autě. Taková maličkost jako je třicet čtyři piv, to se opravdu pronese. Kolega si mi vyzvedl na tramvajové zastávce a tak jsme vyrazili vršovickýma uličkama k jeho autu. Když jsme byli u jeho auta ( stará rezavá škodovka, co pamatuje Husáka) vyřkl kolega Milan tu příšernou větu. Že prý musíme jít k nemu domu na jedno. Varoval jsem ho, že smrdim a když si sundam boty, byt zasmrdím ještě víc. Nedbal na to a trval na svém. Tak jsme šli. To jsem ještě nevěděl do čeho jdu
Jako první přistálo na stole pivo. Pivo ratar mám rád, není silné a je dobře hořké. Olízl jsem se a na jeden lok dal půlku plechovky do sebe.
Ani jsem se nenadál a vedle piva stál paňák Danielse. Ne, že bych s ním chtěl opovrhovat, ale darovanému koní na zuby nekoukej. Lačně jsem ho do sebe vrhnul.
Po třetím paňáku jsem se rozhlédl po bytě. Ten kluk měl alkohol úplně všude. V obýváku na zdi, pod postelí, v kuchyni, na balkoně i nad vanou, na záchodě. Dalo by se říci, kam se člověk v tom bytě vrtne, zakopne o alkohol. Co Vám budu povídat, prostě Ráj nás alkoholiků. Pozdě večer, asi tak ve dvě hodiny v noci, jsem si vzal svých 34 piv a vydal se k domovu. Omlatil jsem několik zdí, podle zeminy soudím, ze jsem zapadl někde do škarpy, nevím. Ráno jsem lezl po čtyřech abych se dostal na záchod. Prostě takové normální ráno alkoholika.