Šikanování

Úvod

Představme si následující situace: Několik chlapců obstoupí osamělého chlapce, strkají do něj, cloumají s ním, vyhrožují mu a baví se jeho strachem a ponížením. Nebo mu komplikují cestu ze školy, přepadají jej ze zálohy a bijí. Nebo jej obstoupí a za krk házejí hořící zápalky. Jindy jej ve třídě postaví ke zdi a nutí jíst odpadky. Nebo jej nutí vkleče prosit o milost a odříkávat sebezhanobující věty. Nebo jej nutí k odevzdávání svačin pod pohrůžkou bití. To všechno jsou projevy šikanování a myslím, že v té či oné podobě se s ním již setkal kdokoliv z nás.

Ale nemusí se jednat jen o chlapce. I když šikanování v této brutální podobě je podstatně častější v chlapeckých a mužských kolektivech, stále častěji jsou šikanována i děvčata. Jednak svými spolužačkami v podobě pomluv, urážek apod., jednak stále častěji i chlapci šikanují dívky a nevyhýbají se ani velmi drsným a brutálním metodám. Bohužel, již neplatí, že chlapec dívku nikdy nenapadne.

Základem šikanování jsou zákony skupinové dynamiky. V každé sociální skupině v živočišné říši, ať už lidské nebo zvířecí, se vytvoří sociální hierarchie. Na vrcholu této hierarchie je jedinec alfa.(Pozice v sociální hierarchii se označují řeckými písmeny). Druhý jedinec v pořadí je tedy beta. Třetí je gama a tak to jde dále, až poslední jedinec této hierarchie je omega. Jedinec omega je tedy na chvostu sociální hierarchie, na konci sociometrického žebříčku.

Ve všech skupinách - i v těch, kde se nešikanuje - jedinec omega existuje. Je to jedinec nejméně oblíbený, má nejméně kamarádů, pokud vůbec nějakého, slouží jako obětní beránek při neúspěších skupiny, jeho okolí se směje při jeho neúspěchu (například u tabule) a tento neúspěch předem očekává.

Jedinec omega je tedy předurčen k šikanování, nebo, má – li štěstí a dostane se do kolektivu, kde se nešikanuje, k nezáviděníhodnému postavení v kolektivu.

2.2 Co je to šikanování a jak jej odlišit od běžného, třebaže nepříjemného chování?

Definice šikanování (jedna z možných): Jeden nebo více jednotlivců úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje jednoho nebo více jiných jednotlivců (spolužáků) a používá k tomu fyzickou agresi a psychickou manipulaci[1].

Mezi psychologické metody šikanování patří zejména ostrakizace a vyčleňování jedince z kolektivu. Takový jedinec je ve třídě osamělý, nemá kamarády, není zván na třídní akce, nikdo mu nepomůže apod. Dále sem patří pomluvy, zesměšňování, ponižující přezdívka, nadávky, narážky na sexuální orientaci apod. Mezi propracovanější formy psychologické agrese patří například násilné a manipulativní příkazy. Může to být ono známé metro, štěkání na vypínač, tlačení namalovaného auta na zdi, oběť může být nucena své trapiče vždy pozdravit při vstupu do třídy, pokleknout a políbit botu a mnoho dalších.

Časté je rovněž to, že oběť je udávána učitelům pro neexistující přestupky proti školnímu řádu, nebo je na ni svalována vina za přestupky spáchané někým jiným. Do další kategorie agrese patří krádeže a ničení věcí, rozřezání školních pomůcek nebo bundy apod.

Mezi fyzické metody agrese patří například věšení na lustr, škrcení ,svazování, nasazování igelitového pytlíku na hlavu, pokus o vyhození z okna a předstírání tohoto pokusu, bodání nožem či kružítkem, bití důtkami, házení zápalek za košili, bití pěstí do obličeje či do břicha, rvačky, v nichž je jeden ze soupeřů výrazně slabší a s pláčem ze rvačky utíká jakmile se naskytne k tomu příležitost, skupinové bití (tzv.deka) a mnoho dalších.