1.      Mobbing

Mobbing je šikanování mezi dospělými lidmi na pracovištích.

Šikanování na pracovišti zdánlivě inteligentních a kultivovaných lidí - v kancelářích, v redakcích, ve zdravotnictví, ve školách - se označuje jako mobbing. Od běžného šikanování se odlišuje zejména vysokým stupněm psychologických a mizivým procentem fyzických útoků, vyšším podílem donášení nadřízeným a intrik, nižším fyzickým ohrožením, ale se stejnými psychologickými, psychosomatickými a sociálními následky a zejména vysokým stupněm existenčního ohrožení.

Na rozdíl od běžného šikanování se podstatně liší v motivech - zatímco běžné šikanování je charakterizováno iracionální touhou po moci a vytváření falešného pocitu bezpečí, mobbing má nepřehlédnutelné racionální prvky. V situaci, kdy existence každého pracujícího člověka je nejistá a hrozba výpovědi se jako Damoklův meč vznáší nad každým pracovníkem, má mobbing za cíl učinit z jiného člověka problémového pracovníka, učinit jej terčem kritiky a různých kárných opatření a, samozřejmě, prvním kandidátem výpovědi při příležitosti nejbližší "reorganizace". Tím se umožní jiným lidem přežití dalšího kola.

4.1 Fáze mobbingového procesu:

Stejně jako v případech šikanování, i případy mobbingu můžeme rozdělit do jednotlivých stupňů a fází. Tyto fáze jsou zhruba následující:

1. Jednotlivé konflikty. K těmto konfliktům dochází zpravidla na základě nedorozumění a informačních šumů. Málokdo zaujme od počátku cílevědomě kolizní kurs. Tyto jednotlivé konflikty jsou většinou "roznětkou" nastávajícího mobbingu. Ale výskyt těchto konfliktů není podmínkou. Stává se, že na pracoviště nastoupí nový pracovník a od první chvíle se setkává s mrazivým a nepřátelským přijetím. Konflikty pak přijdou jako následek tohoto postoje služebně starších spolupracovníků podle přísloví "kdo chce psa bít, hůl si vždy najde".
2. Psychický teror. Jednotlivec, který na sebe nešťastně přitáhl pozornost kolegů či nadřízených, se stává terčem zpočátku ojedinělých, později i systematicky vedených útoků. Jaká může být podoba těchto útoků, si ukážeme později. V tomto období rapidně klesá sebedůvěra oběti, její pracovní výkonnost, psychický stav se zhoršuje a rovněž se počíná zhoršovat i zdravotní stav oběti. Postižený člověk si neodpočine ani o víkendu - vidina počátku nového týdne a nového kola týrání působí jako duši svírající obruč... Výkonnost postiženého pracovníka prudce klesá a neustálé psychické napětí z něj učiní opravdu problémovou osobnost...
3. Případ se stává oficiálním - pracovník má neustálé konflikty, časté neschopnosti a zhoršení pracovní výkonnosti staví vedení před nutnost nějak takový případ řešit. Zdánlivě, na první pohled, se zdá být vše jasné - problém je v osobnosti, kázni, píli a motivaci postiženého pracovníka. To, že byl do svého neutěšeného stavu doslova vehnán, málokoho zajímá a zejména málokoho napadne. Následuje obvyklý kolotoč - pohovory s vedoucím, ultimáta, sliby. Vedoucí se sám obrátí proti oběti, protože oběť pod tlakem opravdu začne hromadit chyby, což je důkaz o její "problémovosti" a "důkazem" toho, že ji její okolí posuzuje "objektivně".
4. Následuje vyloučení z kolektivu, již oficiální (k tomu neoficiálnímu, ale o to pádnějšímu, došlo již dříve). Pracovník je překládán z oddělení do oddělení, omezují se jeho či její kompetence, je stále kontrolován a vše se připravuje na jeho či její odchod...

4.2 Strategie mobbingu

Jaké jsou metody a strategie mobbingu? Základní strategií je, stejně jako v případě šikanování, izolace postiženého pracovníka. Takto postižený kolega je ignorován, není zván na přátelská posezení, ani na společný oběd, není zván k oslavám, nikdo s ním nekomunikuje pod záminkou nedostatku času nebo i bez této záminky. Může být vyloučen i z oficiálních akcí, jako např. z porad. Na těchto poradách není zpočátku připouštěn ke slovu, později již není na tyto porady zván vůbec.

Další mimořádně častou a destruktivní mobbingovou strategií je šíření pomluv. Pracovník se stává vděčným námětem drbů, jeho či její pracovní výkony, soukromý život i nešťastné výroky se znovu a znovu přetřásají a chyby se neúměrně zveličují a přidá se mnoho polopravd či vyslovených lží. Nadřízení jsou okamžitě informováni o sebemenším zaváhání pracovníka, když oběť vstoupí do místnosti, může si na 90 procent být jista, kdo byl právě námětem rozhovoru... S obětí se komunikuje pouze v mnohoznačných narážkách, stíhá se postraními pohledy, či významným pohledem přes horní okraj brýlí... a pokud postižený pracovník žádá vysvětlení, odpovědí bývá mnohovýznamné mlčení, či odpovědi jako - "přemýšlej o tom" nebo "přeber si to" nebo "kdo se cítí ať se vtípí" apod.

Sabotování práce je další účinnou mobbingovou strategií. Postiženému jedinci se neposkytují důležité informace, ať již oficiální či neoficiální. Pracovník se nechá v nevědomosti a lehce se tak dostává do dalších potíží. Pokud se brání tím, že nebyl správně informován, je usazen slovy "máte dávat pozor, mluví se tady o tom celou dobu" nebo jinými ostrými slovy. Výsledky práce takového pracovníka se ztrácejí, mohou se i ztrácet soubory v počítači, nebo se může do počítače nasadit virus... a opět se vše svede na oběť samotnou slovy jako např "to máte z toho že si tam pořád nahráváte nějaké hry (věci z internetu)", apod. Pokud se cokoliv rozbije, ať už počítač, kopírka, kávovar... prostě cokoliv, je jasné kdo za to může...

Znevažování výkonů a schopností je další mimořádně rozšířenou strategií. Sebemenší chybička se nafoukne do obludných rozměrů a vezme se jako záminka, že pracovník nestačí na náročnější úkoly. Naopak dobrý výkon se přehlédne, případně zneváží např. tím, že podobný úkol již někdo dříve vyřešil, pracovník se dále kompromituje zdánlivě neškodnými žertovnými poznámkami tak, aby vedoucí tyto "žertem" pronesené připomínky jakoby "omylem" a "náhodou" zaslechl...

Poškozování soukromí je další mimořádně odpornou strategií. Oběť dostává anonymní zneklidňující telefonní hovory, soukromí oběti se dále přetřásá nechutným způsobem a oběť je prezentována jako nenormální a zvrhlý člověk. K tomu stačí například jednou zahlédnout oběť v restauraci, aby se z ní učinil alkoholik. Dělají se narážky na psychické zdraví, rozebírá se manželský život, nepěkně se hovoří o dětech. Často se využívá toho, že mnohé firmy požadují, aby  zaměstnanec reprezentoval firmu i v soukromí. Toho se využívá k dalšímu promyšlenému stupňování tlaku.