V Libyi zase umírají nevinní lidé, při kmenových a regionálních bojích a soubojích o posty v místních kmenových vládách, ale nikoho to kupodivu nezajímá. Přitom to byly především státy Severoatlantické aliance – NATO (zejména Francie a USA), které dávaly najevo, že po pádu Kaddáfího režimu budou nově ustanoveným orgánům pomáhat. Jenže, o nově ustanovených orgánech si mohou v Libyi nechat jen zdát. Zatím tam vládnou jen jakási kmenová společenství a země se rozdělila na několik regionů vedených kmenovými náčelníky, gubernátory a samozvané vládce. Otázkou jistě je, komu tento rozkol Libyi, kdysi ropné velmoci, pomáhá a proč se zejména země vyvážející ropu nesnaží o humanitární pomoc lidem této země. Ale to by jistě vedlo ke snížení cen ropy, což by asi některé kartely a globální hráči na tomto trhu nenesli zrovna lehce.
Přitom škody, které Libyi způsobily nálety takzvané "anti-Kaddáfíhovské" aliance financované a organizované Francií, tedy členem NATO, se odhadují na sedminásobek škod, které za 2. světové války způsobilo Evropě bombardování nacistů. Muammar Kaddáfí a "jeho druhové" měli celkem 150 miliard na bankovních účtech v různých částech světa. Po začátku takzvané Libyjské revoluce některé státy tato konta zmrazila. Teď se ty peníze "kamsi ztratily".
Ruský expert na východní záležitosti Anatolij Jegorin zkusil analyzovat obě tyto záležitosti v nedávno vydané knize s názvem "Svržení Muammara Kaddáfího. Libyjský diář 2011-2012." Mluvíme-li o škodách, které bombardování způsobilo Libyi, může někdo nejspíš říci, že každá válka způsobuje škody. To je pravda, ale rozsah škod může být větší nebo menší. Lze pochybovat, že vyhnání Kaddáfího, ať to bezpochyby byl tyranský vládce, opravdu stálo za ty škody, které bomby NATO Libyi způsobily – a to neříkáme nic o skutečnosti, že zavést bezletovou zónu nad určitou zemí, a pak ji na to konto bombardovat, když to řekneme mírně, nejde úplně dohromady. Je to asi stejné, když kdysi NATO vyhlásilo, že "humanitárně bombarduje Srbsko".
Václav Prokůpek: Proč se bankéři a ropní magnáti smějí, zatímco lidé pláčou
Ovšem ta suma, kterou měl Kaddáfí a jeho věrní na bankovních kontech, a kterou banky ve skutečnosti ukradli – což mimochodem činí zhruba 150 miliard amerických dolarů, by mohla postačovat k rekonstrukci libyjských infrastruktur po škodách způsobených bombardováním, když už ne zcela, pak přinejmenším částečně. Nyní se ale ty peníze ztratily. Proč a kam?
Co o tom ve své knize i v moskevské Pravdě říká Anatolij Jegorin: "Západ se nejspíš rozhodl hned po samém začátku anti-Kaddáfíhovského povstání v Libyi udělat vše, co je možné, aby Kaddáfímu zabránil zůstat u moci. Jeho bankovní konta byla okamžitě zmražena. Nebo asi bylo lépe oficiálně říci, že nebyla zmražena, ale ve skutečnosti byla ukradena. Nikdo nemůže s jistotou přesně říci, kdo ty peníze ukradl, a kde teď jsou. Existují pouze určité vágní informace, že je údajně shrábli sami bankéři a že tito bankéři údajně zkusili tyto peníze vyprat v zámořských oblastech. Nyní probíhají pokusy tyto peníze najít, ale pochybuji, že je kdo kdy dohledá."