Jsme sami... Přemýšleli jste někdy o tom? Většina lidí si to uvědomí až na smrtelné posteli. To, že s námi nikdo neumírá, už nelze jenom tak přehlédnout. Před tím si rádi děláme iluze, jinak by byl život příliš těžký...

Nemluvím o smrti, mluvím o naší nestálosti, nebo možná lépe netrvalosti. Všechny naše city jsou stále ohroženy, jsou krásné a křehké jako čínský porcelán...
Svazky, které člověk navázal nebo do nichž se zrodil - cožpak to nejsou spíše slabé nitky, a často jen závoj plný děr, který zahaluje osamělost, ale nikdy ji nezruší? Člověk je vždy sám, je to jeho úděl, nemůže se mu vymknout, rozhodně ne natrvalo.

V životě není místo pro soucit, nikdo ho s vámi nemá. Žijte si svůj život, máte jenom ten. Ten jeden. Nepokoušejte se obětovat - nikdo nestojí o vaši oběť, nikdo ji neuzná. Žijte! A nenechte si do toho nikým mluvit...