Tak jsem nedávno, možná to bylo dokonce dneska, někde, možná to bylo na idnesu, četl, že snad "až" třetina, nebo kolik že vlastně, párů spí v oddělených ložnicích a prakticky nikdo pod společnou dekou. Zdá se mi to docela logické. Lehnout si pod společnou deku má smysl snad jen za předpokladu, že se chcete ještě večer pomilovat, a jít potom každý pod svoji, protože jinak vás čeká celonoční boj o přikrývku a ve spánku člověk obvykle kašle na nějaká pravidla fair play.

Oddělené ložnice mají své nepopiratelné výhody zejména, je-li každý z partnerů nastavený jinak - věčné hádky o to, že tomu vadí světlo, tomu zase hudba, ten se courá po nocích, oba příšerně chrápou.. Není nad vlastní klid.

Ovšem mám kamaráda, který celou věc přivedl k dokonalosti a podle mého mínění oba s partnerkou žijí v naprosto ideálním partnerském vztahu. Dali se dohromady potom, co se kamarádovi rozpadl vztah s manželkou. Podmínkou funkčnosti takového vztahu je věk přes čtyřicet - jsou nutné jisté životní zkušenosti, dospělé děti, vyřešená minulost a každý vlastní ložnici ve vlastním domě nebo bytě ve "vlastních městech" vzdálených od sebe 100+ kilometrů..

Jednou ona tráví nějaký čas u něj tady v Ově, jindy on jede na pár dní k ní do...  víc jak sto kilomerů odtud. Střídají to, pokud vím, vídají se každý týden po několik dnů. Stále jsou si vzácní, nemají možnost si lézt na nervy, nebo se hádat, nemůže mezi nimi vzniknout žádné dusno, nezevšední si, těší se na sebe, vidí se rádi, nikdo nemusí kvůli druhému opouštět svoje prostředí, zaměstnání či zázemí a tomu druhému to následně vyčítat. Pečují o sebe, vycházejí si v ústrety ve všem konání. Stále žijí v líbánkách a to nemám na mysli ty obvyklé manželské, kdy se každou chvíli odněkud ozve "polib mi!" navíc na vztahu mohou postupně zapracovat až po stav, kdy se třeba rozhodnou ty oddělené ložnice zrušit. Oběma zůstala možnost volby, oba mohou, co chtějí - mi se to jeví jako naprosto dokonalé, co myslíte??