Nedovolte, aby se vaše srdce od sebe vzdálila.

Jednou se učitel zeptal svých žáků: "Proč lidé na sebe křičí, když jsou naštvaní?"
Žáci chvíli přemýšleli. "Protože jsou rozčilení - odpověděl jeden z nich - proto křičí."
"Ale proč máš křičet, když ten druhý stojí vedle tebe? Nemůžeš mluvit potichu? Proč křičíš, když se na někoho zlobíš?"

Odpovědi byly různé, ale ani jedna ho neuspokojila.

Nakonec vysvětlil: "Když se dva lidé na sebe zlobí, jejich srdce jsou velmi vzdálená. Aby tuto vzdálenost překonali a slyšeli se, musí křičet. Čím více se zlobí, tím více musí křičet, aby se na takovou velkou vzdálenost slyšeli."

Potom se zeptal: "Co se stane, když se dva do sebe zamilují? Nekřičí, ale něžně a tiše si povídají. Proč? Jejich srdce jsou si velmi blízká. Vzdálenost mezi nimi je malá."
Učitel pokračoval: "Když se zamilují ještě více, co se stane? Už ani nemluví, jen šeptají. Nakonec už nepotřebují ani šeptat, jen se na sebe dívají. Tak je to, když se dva milují."
Nakonec učitel řekl: "Když mluvíte, nedovolte, aby se vaše srdce od sebe vzdálila, neříkejte slova, která je odcizují, protože přijde den, kdy bude vzdálenost tak velká, že nebudete moci najít cestu zpět."