Možná jste si všimli, že existují dva typy hostinských. První typ má v lokále pár hostů, ti tam sedí nad prázdnými půllitry jak "U Suchánků", vrchní se zjeví jednou za půl hodiny, protože nestíhá. Přitom se ale nefláká, pořád se nějak ochomýtá za pípou, myje skleničky, něco stále přerovnává, otírá, aranžuje – ale pivo netočí, protože má plné ruce práce. Budete-li požadovat něco k jídlu, protočí oči v sloup, divže se nezhroutí, kuchař už odešel, kuchyň je zavřená, je tady na všechno sám...

Druhý typ je v klidu, všichni hosté mají nalito, dotázán, zda by nebyl nějaký gábl, odpoví, že žádný problém, zmizí v kuchyni a za pět minut se vynoří s obloženou mísou, přihřátým guláškem či naloženým hermelínem. Mnohdy sundá ze stěny kytaru, posedí s hosty, zahraje a mezi dvěma písněmi dotočí piva a nalije panáky.

Stejně tak existují dva typy manželek. Některé mají na krku dvě děti, dálkově studují vysokou školu, běhají na mistrovství republiky v atletice a přitom mají doma pohodu, uklizeno a napečeno. Když k nim přijdete na návštěvu, je po ruce kafe, víno i něco k tomu a celá rodina s vámi v klidu a při dobré náladě posedí.

Jiné ženy kromě toho nejnutnějšího základu nic nestíhají, mají doma bordel a hroutí se pod tíhou nezvládnutých povinností. Vinu za svůj ubohý výkon svalují na manžela, že se fláká (v dolech, na montážích, s dřevorubci v lese, na služebních cestách) a doma s ničím nepomůže. Ocitne-li se člověk u nich na návštěvě, je tam nehostinno, vrčí tam pračka i lux, okna jsou dokořán, kdepak kafe a něco k tomu, nemá na nic čas, jen uštvaný výraz v obličeji a nadávky na svého muže. Nikdo jí s ničím nepomůže, sama na to nestačí, takhle si to nepředstavovala... Ta ženská (stejně jako ten první vrchní) zkrátka z nevysvětlitelných důvodů nestíhá.

Já měl doma ten druhý typ. A dá-li Pámbu a Její Excelence zase nezapomene Oddací list, pak to budu mít příští týden ve čtvrtek definitivně za sebou.