,, Krysa kočkou uctívaná 

leží pod stolem

kouše psa do ocasu a slon

jí píská melodický rytmus

pro pobavení"

! Upozornění, tato povídka obsahuje nesmyslná, přesto záměrně užitá slovní spojení !

(↑Odkaz na vysvětlivky↑)

 

Věž se zdála být stále stejně daleko a na každém rohu se Šantal zdálo, že chodí v kruzích. Když ale nakonec přeci jen vystoupaly po jantarových schodech k věži a vyšplhaly po měsíčních paprscích vzhůru, uviděla při pohledu zpět na město jen pole. Pole a věž uprostřed. Proklouzly jedním oknem do rozsáhlé místnosti s mramorovou podlahou a kamennými stěnami. Svícny hořely chladným krvavě rudým světlem a na podlaze ležela ohromná krysa přímo u nohou trůnu stojícího na čtyřech psích hlavách ze stříbrného zlata vybroušených.

Na něm seděl starší muž s dvěma černými diamanty místo očí a stejně temnými vlasy lemujícími jeho chladně šťastnou tvář. Kůžu měl pokrytou šupinami, jako mají hadi, nebo plazi. Převzal od ženy Katrínu, pohladil ji po vlasech a usadil se s ní na klíně zpět na trůn.

Poté si prohlédl Šantal. Krátké blonďaté vlasy, nevýrazné modré oči, fialová bunda a potrhané džíny. Pokynul své služebnici,aby ji odvedla. Blondýna v černém tiše obešla krysu a Šantal přitom táhla za sebou k druhému konci místnosti, kde byly troje dveře: Železné, dřevenné a z černého skla.Ona otevřela prostřední, dřevěnné, a vstrčila Šantal dovnitř.

Čejkali byste místnost, nebo třeba pád dolů,ale tohle ne. Šantal málem omdlela tím údivem, když zjistila, že stojí uprostřed louky, přede dveřmi v prázdnu. Byl bílý den, dokonce i na obloze byly 2 slunce, které se kolem sebe vzájemně otáčely,ale stály na místě. Pár metrů před nimi stálo něco, co připomínalo obřího šneka s točitou ulitou. Něco, jako obrovská achatina. Když se lépe porozhlédla, zjistila, že takových tvorů je tu více, a na každém z nich seděla dívky nebo žena, oděnná v černém kimonu s vlasy různých odstínů blond, a poháněla ho březovými lístky rychle kupředu, aby spásla co nejvíce trávy.

Žena, její průvodkyně, nebo spíše únoskyně ji vysadila na ulitu zvířete před nimi a praštila achatinu březovou větvičkou. Na šneka, se ta "věc" velmi rychle rozpohybovala a ve velmi dobrém čase dorazily k dřevěnné chajdě.. i když, těžko soudit, jestli se to tak dalo nazvat. Blondýna otevřela dveře, vhodila Šantal bez citu dovnitř a zabouchnula.

,,Hele,nová" během chvilinky u ní byla další blondýna v černém z druhé strany a druhá z první strany.

,,Jak se jmenuješ" zeptala se ta se zelnýma očima a o moc delšími vlasy než ta druhá. Trochu s ní zatřepala, ale Šantal nic necítila.

,, Lákají čím dál tím mladší" povzdechla si ,,A tahle navíc nemluví"

,,Mladé mluví vždycky !"

,,Tahle ne, Moniko" zavrtěla bezradně hlavou a zahleděla se do těch prázdných modrých očí ,, Séléne tě ochraňuj"

Konec Příběhu Katríny a Šantal

 

PS: Séléne je starořecká bohyně měsíce