Upozorňuji, že tuhle básničku jsem psala krátce potom, co jsem dočetla Othella a v rozespalosti, částečně to podle toho vypadá... 

 

 

Chladné Ruce

 

Chladné ruce

Kostanté a bledé

Hrdlo ti obejmou - 

Jak Desdemoně

Othello

a krajkovým závojem

ti zahalí tvář.

 

Oděnnou tě 

do šatů svatebních položí

na černé lože

a líčka zbarví v jarní růž

kterou slíbat měl

a nemohl

nesprávný pro tebe muž,

co krásu chtěl

a mladost mít,

co jný nemá a nesmí mít

pro něj však druhou vlastnit nebyl

hřích.

 

Tak ruká která hřála jeho

která tvoje hrdlo svírá

s hořkostí co

neumírá

když ve spojení

muže, ženy

máš být náhradnicí 

za ni.

 

Kroužek z uchleštilého kovu

ti navlečou

s kamenem co

barvu má jak symbol lásky

neví že,

Krajta tahá za provázky.

V jejích rukou vesmír jest

když každou,

ke které vzplanul vášní

stihl její rukou trest.

 

 

Mlha

Už utíká, ale přece

plazí se

a pohlcuje ráno,

našeptává stromům a vypráví řece

jak světice

co slunce má zakázáno

 

V bílém hávu

od hlavy po paty

dýchá vůně

a sama nevoní

Utírá slzy hvězdám

a potom vlhkost ždímá

každý ji zná

a každá je jiná

Když vrací se domů.

 

Schovává se v lesích ale,

slunce ji najde

pak rozplyne se i s žalem hvězd

jako úsměv měsíce.

 

 

.