Byla tu...

letním botám vytrhala jazyky

aby nezpívaly o slunci.

Uspala trávu

a odehnala slavíky

aby nevolali letní vítr.

Schovala barevné listí,

rybníky se k ní otočily zády

a řeka poslouchá jen na půl ucha.

Mráz je na polích jak na jevišti,

na zemi se třpytí roztříštěné Plejády.

 

Chodníky vyleštila,

do kluzkého třpytu,

okapům upletla dredy.

Někdy je trochu roztržitá,

když píše do oken poslední větu,

abychom nezapoměli :

že tu byla,

že zahřála srdce chladným dechem,

že o pohlazení světa snila,

dřív než si ji slunce vezme zpět.