Na dlažbě zpívá ticho

a chlad kamenných schodů natahuje ruce,

chladí stěny a líbá vzduch,

který slunce sežehlo

v odpolední dení sloce,

již napsalo léto a červen, jeho věrný druh.

 

Dřevěnné nástěnky s papíry písmenek,

co se nehnou ani o vlas,

ale zkracují strasti z matematiky,

posouvají data písemek

a učitele zvou na hodokvas -

totiž, k řešení "důležité problematiky."

 

Po schodech do mezipatra,

vyšel pan Tomáš Garrigue.

Čeká, až ho pohladí po zlaté dlani,

opozdilce zrána kárá.

Kdo ví, jestli mu naše školník

nosí oběd, nebo aspoň snídani.

 

A ručičky hodinové měří tempo slohům,

mění neznámé v čísla a čísla v letopočty.

Škatulkují živočišné tvory,

zavírají oči žákům,

když mají zkoumat perloočky

a nevytáčet kantory.

 

Chodba prosí o zvonění,

je jí smutno.

Nikdo nejde pro svačinu,

ani pití,

jen ticho a podivné pusto,

si hrajá mezi sloupy na schovávanou...