Obecně už znáte Vlaštovky a Jestřáby, jenomže tento svět nemá zábrany a tak kde se vzala-tam se vzala v temné lesy se zatoulala zrzečka s očima z lesního mechu co nemá tam svou vlastní střechu, nevidí ji kdo se dívá, jen když Větru k spánku zpívá. Vlaštovkám se nepodobá, nemají ji rády - nenosívá sukénky z lehké jarní trávy, tak tedy já Vám sem slovíčka metu co dají v celek:

Příběh o Lišce a Větru

Vítr po lese běhal a zlý byl. Ptákům hnízda roztrhával, stromům do kořenů ryl, štěkal na každého koho potkal i zuby cenil a kousal! Vlaštovky zaháněl, Jestřábům tváře olizoval, nad hrady nožičku nakláněl a své území podepisoval.Jednou utíkal za Osličníkem, když jel pryč se zbožím do jiné zemi. Ten v patách s Větrem uličníkem projel kolem ohrady s ovečkami, tu Vítr ohrádku rozmetal a ovce daleko do svého lesa hnal.

I ovečky patřily malé vísce co spřádala vlnu a bez nich byla k pádu blízce. Nevěděli si vesničané poradit, no čím by měli tu ztrátu nahradit? A LIška rozhodla se Vítr zkrotit a ovečky domů doprovodit. A tak cestovala po stopách oveček, před lesem našla na zemi zlatý zvoneček - nadobro je Vítr rozehnal po světě, když cestou tolik hor i luk přeletěl. To Liščí srdéčko pro stádo plakalo, uprostřed lesa zpívalo, ohrádku splétalo. Uslyšel Vítr Liščinu píseň, zasáhla ho v ní podivná tíseň. K nohám jejím sedl si a naslouchal, ohrádku kolem sebe nevnímal, pomalu a tiše usínal. 

Tak úplně nakonec, postavila mu Liška pevnou klec. Spí Vítr a když začne oči otevírat, začne mu Liška znovu zpívat.