Night of Love
- poslední boj
Kapitola 1: Romeo a Julie, aneb dramatická vložka hned na začátek...
/Přesně jak jsem slibovala, jsem tu s první kapčou. Sobota je asi jediný den, kdy mám ve skutečnosti volno, ale příští týden máme čtvrtek a pátek prázky, takže posbírám všechen čas a stavím se tu s něčím další. Mrzí mě to, že tu nemůžu být častěji, ale na školu se tenhle rok prostě nesmím vykašlat. Už tak mám co dohánět teď.... Doufám, že to semnou nějak přežijete... :) /
"Ehm - ehm" ozvalo se mi u ucha hlasité odkašlání. Rozhodně jsem to nečekala, takže mojí reakcí bylo, že jsem dost solidně nadskočila na židli.
"Co?!" zamručela jsem ospale a až po pár vteřinách mi došlo, kde se ve skutečnosti nacházím. Učebna číslo 5. a hodina upírské sociologie, kterou má jen shodou na starosti profesor Snowood. Nevím proč, ale nějak jsem si nesedla s novými učiteli a s tímhle obzvlášť. Divný, že??!!!
"Co?! Zajímalo by mě slečno Darkeyová, co děláte po nocích. Nedokážu totiž pochopit, proč neustále usínáte v mých hodinách. Pokud vás můj výklad nudí, nebudu vám bránit v odchodu. Samozřejmě, že v odchodu do ředitelny. To, že jste tu týden a ke všemu novinka a něco speciálního, ještě neznamená, že si budete moci v mých hodinách jen tak zdřímnout," dořekl ten straje páprda svůj monolog. Vážně by mě zajímalo, kam na tychle keci chodí.
Né, že bych v tom byla nevinně, vlastně to celé, co řekl, je vlastně pravda. Už odzačátku, co jsme se všichni dostai na tuhle školu mě v noci mučí noční můry. Spím, to jo, ale přes den jsem stále víc a víc unavenější. Takže jediné, co zvládám je šlofík na různých hodinách. Samozřejmě, že mým novým profesorům se to nelíbí, takže je snad jasné, že mám problémů až nad hlavu.
A ke všemu mi do hlavy věčně leze Michael. To naše pouto mě čím dál, tím víc přivádí k šílenctví. Naštěstí právě dneska po obědě míříme ke školnímu doktor-vědci, kterej prej ví, co a jak s tím, aby to naše pouto přerušil. Jasně, mám Michaela ráda, ale to neznámená, že mě baví ho mít stále v hlavě.
"Promiňte, ale moc se mi nechce zvedat, takže tu těch posledních minut nějak přečkám a budu se snažit neukousat se nudou...." vydechla jsem znuděně první věc, která mě napadla. Ještě před rokem bych k tomu přidala i nějakou nadávku, ale momentálně se nacházím v situaci, kdy fakt nemám náladu řešit další problémy.
"To jsme všichni opravdu neskutečně rádi," odsekl mírně naštvaným tónem, ale pustil se znovu do vykládání předešlé látky. Tím na sebe upoutal pohled všech lidí z učebny, takže se konečně všichni odvrátili ode mě.
Hned jak zazvonilo jsem se rychlostí blesku zvedla, pobrala všechny věci a zamířila jsem si to rovnou do jídelny. Tuhle hodinu jsem měla sama.... myslím tím, jako sama bez Kiky, Niky a ostatních, protože jen jediná já jsem z nich upír... Teda něco na ten způsob.
Tady na škole totiž platí jasná pravidla. Všichni musí chodit jen na ty hodiny, které souvisí s jejich rasou. A nebo si nějaké hodiny zvolit jako volitelné, to ovšem není nutné. Podle toho se také řídí ubytování na kolejích. Vážně nevýhoda, ale Edgar je tu na škole něco jako hodně důležitá osoba, už jen kvůli své rase. Takže místo kam se přesuneme byo hned jasné.
"Čůs," pozdravila jsem Amandu, Niky a Michaela. Obsadila jsem jedno z volných míst a znuděně se zakousla do jablka. Možná by někdo čekal, že tu budu ucucávat krev, ale to jste na omylu. To se totiž dělá v jiné místnosti. A tam se mi momentálně vážně nechtělo.
"Vypadáš nějak divně..." poznamenala Niky starostlivě.
"Oh, díky. Ani se mi nediv, hodina se Snowoodem je na zabití. Navíc se mi nějakým záhadným způsobem podařilo zase usnout, tudíš si on nemohl nechat ujít šanci si do mě zase rejpnout," prohodila jsem jako by nic.
"Už zase jsi usnula? Není ti něco?! Víš přeci, že dneska jdem za Cooperem, kvůli tomu spojení. Myslíš, že bys mohla být unavená z toho?" tentokrát promluvil Michael. V očích mu byla jasně vidět starost. Nedalo mi to, prostě jsem se tomu musela usmát.
"Klídek, myslím, že tím to nebude. Vlastně jsem jenom nějak vyjímečně unavená... Ale s tím dneškem počítám. Myslím, že nejlepší bude, když to budeme mít konečně z krku."
"Hm, jo. Zajímalo by mě, co po nás bude chtít. Pokud to bude něco na způsob, že bych měl vypít jedno z těch jejich výmylů, co tu každýmu podstrkují na bolest hlavy nebo břicha, rozhodně semnou nepočítej. Vážně ze sebe nehodlám dělat pokusnýho králíka, kterej se po požití těch jejich vodiček osype nebo zcvrkne......" oznámil mi s úšklebkem Michael a Amanda spolu s Niky vybuchly smíchy.
"Chudáčku, rozhodně s tím budu počítat," zavrněla jsem mu sladce u ucha a rychle ho políbila. To ho zřejmě upokojilo, takže další řeči ohledně pana doktor-vědce Coopera nebyli nutný.
"Už jsem si myslel, že nedorazíte," promluvil zašedivělý chlápek v bílém obleku a s velkými brýlemi. Fakt mi tak trochu naháněl strach. Doktor Cooper.
"Tohle bychom si fakt nenechali ujít...." utrosila jsem a ledabile sebou hodila na jedno z lůžek. Michael mě napodobil a sedl si vedle mě.
"Takže, byli bychom rádi, kdyby jste nám hned na rovinu řekl, co po nás budete chtít a jak dlouho ho to bude trvat," promluvil vážně Michael a přitom mě chytl za ruku a pevně mě stiskl.
"Oh, samozřejmě," promluvil Cooper. "Nebojte, vrhneme se na to hned teď. Za necelou hodinu, nebo dvě by mělo být po všem," informoval nás a začal se přehrabovat v nějaké skřínce, ze které pak vytáhl dvě male lahvičky a malý doktorský nožík.
"Hodláte se nás rozpitvat?" zeptala jsem se mírně překvapeně a kejvla k náčiní, co držel v ruce.
"Ne, to opravdu ne," uchechtl se a přešel k nám. "Potřebuji jen kapku krve od obou z vás. Každý tu trochu krve necháte nakapat do lahvičky, ve které je pomocí kouzla upravená protilátka. Ty lahvičky si vyměníte a vypijete. Pak by jste měli upadnout nakrátkou chvíli do bezvědomí a po probuzení by mělo být všechno v naprostém normálu. Samozřejmě, že Ann bude stále upírka, ale už jen na třištvrteční úvazek..." ten konec podal menším žertem a předal nám nůž a lahvičky.
"Není to nebezpečný?! Chci říct, jestli je to stoprocentně ověřený?" namítl ještě Michael.
"Nic tu není na stoprocent ověřené, ale svou práci už dělám hodně dlouho a ještě nikdy se mi nestalo, že by se něco pokazilo," odpověděl Cooper s úsměvem a čekal na naší reakci.
Pouze jsem pokrčila rameny a udělala přesně to, co mi řekl. To samé udělal Michael a poté jsme si ty lahvičky vyměnili. Už jsem to do sebe chtěla kopnout, ale v tom mi zabránil Michael. Hodila jsem po něm nechápavý pohled.
"Děje se něco?" zeptala jsem se se zájmem.
Zakroutil hlavou a naklonil se ke mě. Rukou mi zajel do vlasů a přitáhl si mě ještě blíž. "Ne, chtěl jsem ti jen naposledy říct, že tě miluju," prohodil s úsměvem a políbil mě.
"Ježíš, nehraj si tu na Julii a Romea, přeci se nehodláme zabít....." prohodila jsem se smíchem, ale znovu jsem ho políbila.
"Jávím, ale přišlo mi to jako dobrá dramatická vložka," zazubil se a vytasil se se svým pokřiveným úsměvem. Přesně tenhle úsměv mě dostával do kolen.
Jen jsem nad tím prokroutila oči.
"Takže můžem?" zeptala jsem se po chvilce ticha, kdy nás Cooper jen tak pozoroval.
"Jo a na ex!" souhlasil Michael a oba dva jsme to do sebe hodili. Chvíle se nedělo absolutně nic, ani ta tekutina s krví neměla žádnou chuť. Asi až po dvou minutách jsem ucítila bolest hlavy a pomalu se přibližující tmu, až jsem neviděla absulutně nic.
/Tákže pokračování příště... :D Doufám, že se vám první kapča líbila. Jávím, zatím není nic moc o ničem, ale v další kapče se to už rozjede...../
Rozhodně tu v komentech zanechte váš názor......
Vaše misqwa... :-*