Narozeninová oslava aneb peklo první úrovně...
Narozeninová oslava aneb peklo první úrovně
/Tak je to tu. Rozhodla jsem se, že tuhle jednorázovku prostě napíšu a zveřejním co nejdřív. Před tím, než se pustíte do čtení, chci sem vložit menší věnování. Ano, Peťuli. Je to jen a jen pro tebe. Vím, že tě to možná překvapí, ale už jsem se o téhle jednorázovce zmiňovala i ve škole. Proč jí píšu?! Ty víš moc dobře proč. Je to hlavně kvůli tomu, že ty mě strčíš snad do většiny tvých povídek a já jsem ještě nedostala možnost, někam vložit tebe. Vím, jak miluješ One Direction, a proto tahle povídka bude o tobě a o nich. Víš, že je taky poslouchám, ale všem je na první pohled jasné, že největší fanynkou jsi tu ty. Dalo by se říct, že já se hlavně zaměřuju na Nialla, ale ty na všechny, proto tě trošku překvapím a uvidíme, s kým to v týhle povídce dotáhneš nejdál..... :) Jsi moje BEST FRIEND FOREVER..... takže není co dodávat, ne?!!!/
Varování: One Direction mám ráda a jejich písničky taky, ale nepatřím mezi přeborníky, kteří vědí o každém jejich kroku. Tohle nikdy není můj styl. Proto jsem si před chvílí hledala informace o nich a jejich rodině. Bohužel na každé stránce je něco jiného a já tu nestojím o to, aby mi tu někdo psal do komentů výrazy jako, co to tu melu za kraviny, když ten má dvě sestry a né tři bráchy, takže tohle tu naprosto vynechám. A myslím, že je vám snad jasné, že kdyby to, co tu napíšu byla pravda, všichni si tu pískáme a jsme úplně nej na celém světě, takže trošku tolerujte mojí fantasii.... :D Chápete?! Jo... Dobře... :D
Pohled Pěťuli:
Před týdnem:
"Petro!!!" ozval se přes celý barák hlas mojí matky. Zajímalo by mě, co zase chce. To zase bude, udělej tohle a tamto, svět by se nezbláznil, kdyby to za mě udělal někdo jinej.....
"Už du," zehučela jsem bez nálady a zvedla jsem se od počítače. Prokroutila jsem oči a zamířila za ní do kuchyně. "No, co zas?"
"Přišel ti dopis. A ten svůj otrávenej tón si nech pro někoho jinýho," prohodila s úšklebkem mamka a kejvla na stůl, kde byla položená světle modrá obálka. Neváhala jsem a skočila po ní. Dopis?! Omrkla jsem ho. Na přední straně obálky byla známka s obrázkem Londýna. N achvíli mě to zmátlo, ale neváhala jsem a obálku roztrhla.
Milá sestřenko,
jak už je to dlouho? Dva roky? Doufám, že jsi nezapoměla a došlo ti, že za týden mám narozky. Sbal si saky paky a nasedni na letadlo. Letenku jsem ti už zamluvil. Doufám, že neodmítneš. Nezapomeň mi koupit dárek..... a neboj, občerstvení mám na starosti já. Žádný vepřový nebo něco takovýho.... Počítá se s lepším výběrem, přeci mě znáš, ne?! Už se tě nemůřu dočkat a kluci taky......
Tvůj vážně slavnej bratránek Niall...... však víš, že Horan.
P.S. Zayn tu do mě hučel, abych ho vyškrt ze seznamu lidí, kteří s ena tebe těší, ale já vím, že se udobříte..... No dobře, jen doufám..... :)
"Jedu do Londýna!" vypískla jsem radostně. Mamka ke mě stočila svůj pohled a povytáhla obočí. "Jasně, až vyklidím myčku a vysaju....."
Niall. No jo, ten ví vždy, co mě dostane. Už je to nějakou dobu, co jsme se neviděli. Původem jsem napůl z Anglie. Otec byl angličan a mamka češka. Chvíli jsme bydleli v Londýně, jenže pak se spolu rozvedli a já jsem spolu s mamkou putovala do Česka. A teď?! Konečně mám šanci vidět se s Niallem. Ano, přesně s TÍM Naillem z One Direction. Můj bratránek....
Přítomnost:
Pohled Zayna:
"Ne, stůl s chipsama musí být vlevo. Nechápu, co je na tom tak těžkýho...." ozval se dneska už nejmíň po padesátý Niall. Právě dneska je ten jeho slavnej den, kdy má 19 narozky a všechno musí být podle něj. Vážně je mi šumák, co kde bude, takže se na plánování nepodílím. Místo toho si v pohodě sednu na barovou židli v kuchyni a popíjím kafe.
"Děláte si srandu???!!! Řikal jsem, že chci nejmíň šest příchutí, jakto, že máte jen dvě?!" ozval se znovu Niall.
Bože, tohle bude asi na douho....
"Brý ranko," ozval se hlas vetřelce. Nechápejte to zle, ale včera večer přijela Niallova sestřenka z.... ani nevím odkud. Neznáme se nijak zvlášť dlouho, ale už od prvního okamžiku jsme si jaksi nepadli do oka.
O chvíli později se zjevila v kuchyni. Sjela mě pohledem bez jediného slova a zamířila k lednici, ze který vytáhla nějakej jogurt. Je přesně taková jako si jí pamatuju, akorát, že si zesvětlila vlasy. Na sobě měla modro-zelené rifle s páskem, na kterém se vyjímala vlajka a přes sebe měla hozenou mikinu přes hlavu. Vlasy krátké, vlnité a více méně blond.
"Co tak vejráš?!" její hlas mě vytrhl z přemýšlení.
"To mluvíš na mě?" vypadlo ze mě překvapeně.
"Tak né asi. Představ si, že se Santa Clausem...." odsekla.
"Milá jako vždy," neodpustil jsem si.
"Na tebe za jakýchkoli okolností. Mimochodem, díval ses do zrcadla?! Mám takovej dojem, že ti asi nic neříká pojem hřeben, že ne?!" rejpla si do mě s úsměvem a lžičku s jogurtem strčila do pusy. Přiznávám se, že byla hezká, dost hezká, ale tohle bych tý fůrii nikdy nepřiznal.
"Nemáš jedno oko namalovaný víc jak to druhý? Víš, co by ti slušelo?! Takový ty oranžový vestičky, co nosej popeláři," věděl jsem, že nesnášela oranžovou. Vždycky tvrdila, že nechápe, kdo tuhle barvu může nosit.... Aspoň v něčem se shodnem.
"Ha, ha, ha. Měl bys sis dávat pozor na pusu. Přeci nechceš přijít o ten tvůj ječák,"
"Nevím, kdo ten ječák včera poslouchal," namítl jsem s přimhouřenýma očima.
"No já ne, to ti asi šplouchá na maják kámo," zavrtěla hlavou, ale přesto si byla vědoma toho, že jsem trefil na to pravý.
"Už se zase hádáte?! Buďte trošku happy," vrazil do kucyně Niall se sáčkem chipsů a už je do sebe ládoval.
"Ále, to se ti jen zdá. My dva jsme happy jak dva grepy...." pronesla s úšklebkem Peťula.... Tak jak jí Naill říká....
Pohled Peťuli:
"A co tě baví?" zeptal se Liam, když jsme kolem šestý večer posedávali u bazenu, který mají na jejich obří zahradě. Oslava totiž začíná až v osm.
"Architektura. Až dodělám školu, hodlám postavit fakt luxusní barák..... vilu z velký části skleněnou.... Doufám, že se mi to povede. Jednoduše jsem blázen do navrhování a celkově i architektury," odpověděla jsem s úsměvem a otočila další stránku časopisu.
"Fajn, až rozjedeš svojí kariéru, nechám si od tebe něco postavit. Nezapoměň, že pro kámoše jsou slevy...." nadhodil Harry.
"Jasně, co bych pro tebe neudělala...."
"A jak to vypadá v Česku?" zeptal se znovu Liam.
"Jak?! Těžký popsat. Nic moc extra k vidění tam není. Škola jako ústav. Počasí se střídá. Někdy třicítky nad nulou a někdy pod nulou.... Prostě nuda."
"Někdy se tam musím zajet mrknout," ozval se se zájmem Louis.
"Fajn, stav se na kafe...."
"Vše nej Naille," zahulákala jsem přes hudbu, aby mě slyšel a podala jsem mu jeho dárek. Velkou pandu, co drží v jedné ruce koláč a v druhé čokoládu. Myslím, že to ho vystihuje nejlíp.
"Děkuju..... Si vážně skvělá sestřenka," zaradoval se jak malý dítě a znovu mi skočil kolem krku.
"Však já vím," prohodila jsem s úsměvem a kousek odstoupila. Pomalu se k němu hrnola další banda lidí, takže jsem zamířila ke stolu s pitím. Je tu vážně blázinec.
Po chvilce se z reproduktorů ozvala jejich písnička. More than this. Nemohla jsem si pomoc a začala jsem i spolu s nahrávkou přeříkávat slova písničky.
"Doufám, že piješ nealko," ozval se mi u ucha nečekaně Zaynův hlas a já nadskočila o dva metry výš. On mě vážně dokázal zastihnout ve chvíli, kdy jsem se na nic nesoustředila. Po každý, když mě viděl si neodpustil žádnou poznámku a ani te´d to nebyla vyjímka. Posílala jsem ho někam a oplácela jsem mu to, ale přiznejme se, že i když jsem o něm tvrdila, že vypadá jak...... ve skutečnosti mu to nehorázně slušelo. A on si to uvědomoval.
"Copak? Máš o mě nějaký starosti, ne?" zeptala jsem se překvapeně a znovu se napila z kelímku.
"Ani ne... " prohodil zamyšleně a pak řekl něco, co by mě ani ve snu nenapadlo, že od něj kdy uslyším. "Nechceš si zatancovat?"
"To myslíš jako vážně, nebo je to jeden z těch tvých blbejch vtipů?" ujišťovala jsem se. Přeci jen to od něj znělo neuvěřitelně.
"Dvakrát se tě ptát nebudu," nervózně přešlápl a čekal, co mu na to povím.
"Když myslíš," pokrčila jsem rameny a stáhla ho blíž k hudbě mezi tančící lidi. Ruce jsem mu hodila kolem krku a on ty svoje obmotal kolem mého pasu.
"Nečekaný....." poznamenala jsem stále překvapená vývojem situace.
"Máš pravdu, je to divný. Ještě jsem do sebe nic nenalil a už se tu chovám jak největší blázen...."
"Ty jsi blázen pořád, jenom si to uvědomuješ dýl jak tvoje okolí," namítla jsem s úsměvem.
"Tak to ti pěkně děkuju," poznamenal na oko uraženě. Písnička pomalu končila a on se ke mě skláněl víc a víc. Byla jsem naprosto vykolejená. Nevěděla jsem, co od něj mám čekat. Jen jsem se pohybovala do konečných tónů písničky a vpíjela se mu do očí.
Nevím, co se stalo, ale najednou mi zajel jednou rukou do vlasů a druhou si mě k sobě víc přitáhl. Opětoval mi pohled a bez jakéhokoli zaváhání se vrhl na moje rty. Neměla jsem slov. Jednoduše jsem mu polibky oplácela. Mozek mi nadával, proč dělám něco takovýho, ale nijak jsem ho nevnímala. Užívala jsem si tu chvíli.
Když se ode mně odtrhl, přiložil hlavu blíž ke mě a pošeptal mi: "Nechceš se někam vypařit? Třeba se projít?"
Myslím, že nebylo nad čím přemýšlet. Bylo mi jasné, že tuhle nabídku bych nikdy neodmítla. Byla jsem do něj blázen, ale připustila jsem si to až teď. Ty jeho vlasy, oči a úsměv mě dostávaly do kolen. Jen jsem se usmála a přikývla. "Jasně, že chci."
The END
Ták a mám to za sebou.... :D Musím uznat, že jsem nečekala, že to zvládnu dopsat ještě dneska, ale stalo se. Máte to tu a doufám, že se to bude všem líbit.... Samozřejmě, že nejvíc Peťuli... Snad mě nezabije, až si to přečte...... Jinak, už nevím, co bych měla dodat. Trošku se mi to protáhlo, takže teď se pádím našprtat na zítřek..... Zatím..... :)
Určitě se nebojte napsat nějaké komenty... :)
Vaše misqwa... :-*