Realita je jen myšlenka, prožíváš jen to, na co právě myslíš...
Šedesát vteřin před koncem
Všechno to byla jen pouhá lež. Řeči o tom, co prožíváte ve chvíli, když stojíte tváří v tvář smrti. Řeči o tom, že vzpomínáte na všechny své zážitky, přátele nebo rodinu. To všechno je jen jedna ukrutně velká sprostá lež.
Dřív bych tomu asi věřil, ale teď? Jediné na co dokážu myslet, je to, kdy už bude konečně konec. Ať se snažím myslet na spoustu věcí, jediné co vnímám je chlad, strach a touha po tom, aby byl už konec. Konec toho všeho. Minuta, jedna nekonečně dlouhá minuta. Co je to šedesát vteřin života? Nic. Velké tmavé strachem naplněné nic.
Tak něco nového... :) Drabble mě nikdy moc nelákalo. Připadalo mi to jako krátký článek osoby, která očividně psaní bere jen jako 100 slov. Jenže jsem pochopila, že tohle vlastně byla jen moje pitomá představa o tom, co to drabble vlastně je.
Je to poměrně krátká doba, kdy nám ve škole ředitelka vyprávěla v liteře o 1 sv. válce a dvou profesorech,jenž v ní byli, a kteří jí na škole učili češtinu. Byla to vážně depresivně naladěná hodina, ale strašně zajímavá. Právě díky téhle hodině se ve mně 'něco hnulo' a rozhodla jsem se k tomu, že napíšu své naprosto první drabble.
Tohle téma jsem si 'vypůjčila' právě od naší drahé paní učitelky. Podvědomě jí tenhle článek věnuji, i když je mi jasné, že si to nikdy nepřečte. Jsem ráda, že mě naučila a stále učí to, co bych chtěla jednou v budounu používat.
Jsem v tomhle naprostý nováček a začátečník, takže berte ohledy... :)