11. 10 2014 | 19.55
Pod jednou střechou
Kapitola 17: Princ na bílém koni
"Je těžké vyhnout se žárlivosti, jestli toho druhého milujeme více než sebe."
- Friedrich Von Bodenstedt
-----------------------
Byl čtvrtek odpoledne a já mířila ulicí k Jamovi. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem si ještě nezvykla na slovo: domů. I když právě tohle je to poslední, co mě v tuhle chvíli zatěžovala.
Celý den jsem si neustále přehrávala včerejší den. Konkrétně chvilku, kdy jsem se ocitla přiražená na zeď Blackovým tělem a on mi strkal svůj jazyk do pusy. Už při pouhé myšlence jsem nedokázala zabránit oklepání.
Po všelijakém doumání jsem dospěla k názoru, že to Black dělá záměrně. To, že by o mě měl jen sebemenší zájem, jsem automaticky zamítla, protože přiznejme si, zase takový blázen nejsem a navíc to jasně vyplývalo z našeho nedávného rozhovoru v kuchyni po té osudové noci, co jsem ho dotáhla domů v podnapilém stavu. Byl to hráč, to je nadmíru jasné, ale stále mi unikal nepatrný detail. Proč se vlastně obtěžuje s něčím takovým?
Mohlo být víc důvodů. Buď už ho omrzelo se semnou pouze hádat nebo se vyžívá v tom, že s ním nic nezmůžu, anebo je prostě až takovej ignorant, že je mu jedno, jakou cestou mě pokoří. Těžko říct, nejsem znalec přes blackovské náladičky.
"Tohle je odjakživa moje místo, takže nepočítej s tím, že ho uvolním pro ten tvůj sotva pojízdnej krám," zavrčel rozzuřeně odněkud Black a vytrhl mě z přemýšlení.
Zvedla jsem hlavu a zaregistrovala ho kousek od svého BMW hned před plotem. Asi metr před ním stál neznámý kluk, tipla bych ho asi na dvacet, a tvářil se stejně neústupně jako Black. Nechtělo se mi zjišťovat, o co jde, ale dovnitř se dostanu jen tehdy, když projdu po chodníku kolem nich, zahnu a dojdu až ke vchodovým dveřím.
Nabrala jsem do plic čerstvý vzduch a přidala trošku do kroku.
"Pojízdnej krám? Bejt tebou, jsem radši ticho. Koukal bys, co by tenhle krám dokázal při nárazu do tvýho autíčka," zasyčel na Blacka ten neznámý. Přejela jsem ho hodnotícím pohledem. Blonďák, vysoký asi metr osmdesát, v kraťasech a košili. Docela ušel.
"Nehodlám to tu s tebou dál rozebírat, jednoduše si najdi jiný místo," odsekl ignorantským hlasem Black a zmáčkl dálkové ovládání zamknutí. Byla jsem necelý metr od branky, když si mě oba dva všimli.
"Výborně, Deenová, potvrď našemu milému novému sousedovi, že je tohle moje místo," zavolal na mě Black a slovo milému vyprskl tak ironicky, až jsem se musela v duchu usmát. Jam mě před jejich sousedy varoval hned při prvním zasedání. Od té doby jsem ještě neměla tu čest seznámit se s nimi na vlastní oči.
"Naser si," poznamenala jsem bez špetky zájmu a pokračovala v cestě. Snad si nemyslel, že bych se ho zastala, ne? Po tom včerejšku už tuplem ne.
Zaslechla jsem smích toho blonďáka a Blackovo zavrčení. Nehodlala jsem riskovat otočení, takže jsem prošla otevřenou brankou a rychle pospíchala ke vchodu. Odemkla jsem si a vešla do chodby. Ve chvíli, kdy jsem za sebou chtěla zavřít, se ve dveřích objevil rozzuřený Black.
"Co to jako mělo znamenat?" vyjel na mě a vtrhl dovnitř jako hurikán. Zabouchl dveře a ocitl se asi metr ode mě.
"Nechápu, o čem to mluvíš," prohodila jsem netečně a zula si boty.
"Nechápeš? Klidně jsi ze mě udělala blbce před tím kreténem," objasnil mi nasupeně.
"Jo tohle," nadhodila jsem s úšklebkem a otočila se k odchodu. "jen ti vracím úder."
"Počkej," zavrčel a chňapl mi po ruce. Zachytil mé zápěstí a v klidu si mě jedním trhnutím otočil k sobě. Překvapeně jsem zvedla hlavu a střetla se s jeho uhrančivým pohledem. "Vracíš úder? Já myslel, že jsi byla včera natolik spokojená, že jsi nic nenamítala," poznamenal a na rtech se mu automaticky usídlil povýšenecký úsměv. Držela jsem s ním oční kontakt, a aniž bych s tím souhlasila, musela jsem přiznat, že mu to slušelo. Jasně ty blbečku, možná, že mu to slušelo, ale on si toho byl vědom a v tuhle chvíli to používal proti tobě! Připomněla jsem si vzápětí. Vystrčila jsem bradu vpřed a hodlala tenhle malý boj vyhrát.
"Víš co? Radši nemysli. Hnusí se mi jen samotná představa na včerejšek, takže tě žádám o jedno: už se ke mně laskavě nepřibližuj! Myslíš si, že mě můžeš pokořit?" zeptala jsem se ho rozhořčeně a naklonila se k němu blíž. Viděla jsem, jak se napjal a měřil si mě překvapeným pohledem. Zřejmě nečekal, že se k němu přiblížím až na takovou vzdálenost. Po pravdě, já na tom nebyla vůbec jinak, ale v tuhle chvíli se zaváhání rovnalo prohře, a tu, jsem si rozhodně nemohla dovolit.
"Možná... já ale vím, že ti jde jenom o to, abys dokázal, jak skvělej hráč jsi. Uznávám, že víš, co děláš, ale pamatuj si, že i někdo jako ty má slabinu," pokračovala jsem a dřív, než stačil cokoliv říct, jsem mu položila dlaň na krk a přitáhla si ho tak, abych mu mohla zašeptat do ucha: "Jestli v tom chceš pokračovat, tak prosím, ale měj na paměti, že já tvojí slabinu použiju proti tobě. I kdybych se musela sama obětovat, udělám to a dokážu, že jsi ve skutečnosti jen arogantní manipulátor s až moc velkým egem."
Nečekala jsem ani vteřinu. Pustila jsem ho, odtáhla se a vytrhla svou ruku z jeho sevření. Stále jsem na sobě cítila Blackův pohled, ale tentokrát jsem se na něj už nepodívala. Bez jediného slova jsem ho nechala stát na chodbě a vešla do obýváku.
Možná, že jsem ho pro tentokrát umlčela, ale mohla jsem si být naprosto jistá, že se brzy objeví nějaká odezva. Do tý doby budu muset najít jeho slabinu. Sakra! Řekla jsem první věc, co mě napadla. Copak já vím, jestli má nějakou slabinu?!
"Ahoj Izzy," vyrušil mě z mého přemítání Nate, který právě vycházel z kuchyně. V jeho závěsu se objevil Oliver.
"Zase jste se chytli? Co to bylo tentokrát?" ozval se Oliver a zběžně zabloudil pohledem za mě, kde se zřejmě objevil Black. Očividně slyšeli část naší rozepře a Blackovo bouchnutí s vchodovými dveřmi.
"Nic konkrétního," zahučel Black místo mě a hodil svojí tašku ke zdi na zem. Pak prošel kolem, a aniž by čekal na mou odezvu, zamířil do kuchyně. Tvářil se, jako bychom se před chvíli ani nebavili. Pokud ho to překvapilo, musel být stejně dobrý herec jako hráč.
"Izzy?" ozval se Nate ve chvíli, kdy mi Black zmizel z dohledu. V tu samou chvíli vyšel z koupelny Jam. Kývla jsem mu na pozdrav a otočila se na Nata.
"Máš v sobotu volno?" zeptal se po chvíli odhodlaně.
"Asi jo, proč?" odpověděla jsem a nedokázala skrýt překvapení.
"No, víš, jak jsem se zmiňoval o kamarádce ze školy, že jo?" nadhodil tentokrát trošku nervózně.
"Jo, pamatuju. Ptal ses mě na to, co jí máš koupit," přitakala jsem s úsměvem a čekala, co z něj vyleze dál.
"To je ona. Plánovali jsme, že bychom o víkendu zašli ven. Máme volnej lístek, takže jsme si s Norou říkali, jestli by ses nechtěla přidat? S Oliverem jsem se o tom už bavil. On a Danny lístek nepotřebují, takže by se mohli i tak přidat," dostal ze sebe nakonec.
"A na co konkrétně ten lístek je?" zeptala jsem se zvědavě.
"Na kluziště," odpověděl rychle Nate. Asi po vteřině ticha se ozval Jamův bouřlivý výbuch smíchu. Oli a Nate se na něj nechápavě otočili. Já jsem nemusela. Věděla jsem, co má jeho smích na svědomí.
"Něco nám uniklo?" zeptal se ho Oliver.
"Já..." začal stále rozchechtaný Jam, ale vzápětí ke mně stočil rychle pohled. Ujišťoval se, jestli jim to může říct. Pokrčila jsem lhostejně rameny a tvářila se totálně nad věcí. Ve skutečnosti jsem ale tušila, co bude následovat.
"Ehm, pochybuju, že tam Izzy dostanete," začal Jam už v klidu, ale stále mu na rtech cukal úsměv. "Je totiž jedna věc, kterou Izzy neovládá: A to bruslení. Naposledy jsem ji viděl stát na ledu v šesti letech. Pořádně si rozbila nos a od té chvíle se zapřísáhla, že už na led nikdy nevleze," vysvětlil Jam pohotově.
Netrvalo to ani půl minuty a ozval se Oliverův smích. Nate se tvářil překvapeně, ale očividně ho trápilo, že mi takovou kravinu vůbec nabídl.
"Ráda bych šla, ale tohle vážně není pro mě," promluvila jsem a střelila nasupeným pohledem po Jamovi. To, že jsem si rozbila nos, mohl klidně vynechat.
"Ale no ták, Izzy. Bude to sranda. Navíc tam budu i já a Danny. Máme totiž před veřejným bruslením s ostatníma takový menší zápas v hokeji. Přece bys v tom tady Nata nenechala samotnýho. Neboj, klidně tě to naučím," rozzářil se Oliver a zřejmě si už všechno plánoval.
"Ne, nestojím o blbý kecy. Nebudu všem dělat atrakci," zamítla jsem razantně.
"Sice nevim, o co jde, ale musím poznamenat, že jsi naprosto nezajímavá, takže bys rozhodně pozornost nepoutala," ozval se příchozí Black svým typickým arogantním hlasem.
"Ty se do toho nepleť," sykla jsem k Blackovi.
"Ó, snad jsem tě nějak neurazil?" zeptal se ironicky.
"To by se ti nikdy nepovedlo," vrátila jsem mu s kyselým úšklebkem. Pak jsem se otočila na Olivera a Nata. "Vidíte, přesně to je ten důvod, proč nikam nepůjdu," uvedla jsem na pravou míru a doufala, že tohle jako výmluva bude stačit.
"Ale... Danny si tě nebude všímat," namítl Oliver.
"Jo, to v klidu potvrzuju," souhlasil arogantně Black, aniž by věděl, o čem je vlastně řeč.
"Aspoň to zkusíš. Když se do toho nedostaneš, klidně to můžeš hodit za hlavu. Já jen, že tě Nora chtěla poznat," dal se do přemlouvání tentokrát Nate. Už, už jsem se chystala razantně zamítnout všechno, co se bruslení týkalo, ale když jsem zachytila Natův prosebný pohled, zarazila jsem se.
"Fajn, tak jo, ale jestli bude mít někdo blbý poznámky, nakopu mu zadek," vydechla jsem poraženě. To mám z toho, že bych pořád někomu pomáhala. Jako by nestačilo, že proti mně má Black trumf už teď. Já mu osobně pomáhám kopat svůj hrob.
"Jupí," zajásal Oliver jak malej kluk a rozzářil se.
"Počkej, až se o tom dozví Nick," prohodil Jam.
"Jen to ne. Víš, jak tuhle vyváděl, když jsem ho..." zarazila jsem se, protože jsem si jen matně uvědomovala, že mě poslouchá i Black. Nebudu mu nahrávat na smeč. Zadívala jsem se na Jama a on se znovu rozesmál. Myslím, že si stále pamatuje na to, jak jsem bráchu před třemi roky pokousala za to, že se mě snažil obout do bruslí.
"Věř mi, to je nezapomenutelný," nadhodil rozesmátě jako by mi četl myšlenky.
"Co?" zareagoval hned Oliver zvědavě.
"Nic!" ozvala jsem se rychleji než Jam a hodila po něm pohledem. "Opovaž se něco říct," varovala jsem ho a otočila se směrem ke schodišti.
"Vyřiď Noře, že to platí," houkla jsem na Nate, když jsem mířila nahoru po schodech.
"Děkuju," zavolal za mnou.
"Nemáš zač. Ještě totiž netušíš, čemu ses upsal," zahuhlala jsem tišším hlasem, ale očividně mě slyšel, protože se mu na rtech objevil omluvný úsměv.
Skvělý, kdo se těší na veřejnou popravu?!
------------------------------
Pohled Dannyho:
"Takže dneska v osm večer, pánové," připomenul mi a zbytku naší party Jeff. Právě jsme trávili pauzu na oběd opření o zábradlí před školou. Ještě nás totiž čekaly dvě hodiny ITéček a pak trénink.
"Počítáme s tím," ozval se Oliver vedle mě.
"Hodlá se přidat i Rick?" zeptal se Will a kývl hlavou k přístřešku před školou, kde se Rick vehementně věnoval nějaký holce. "Já jen, že se poslední dobou drží jen týhle. Nechci dělat ukvapený názory, ale nejspíš se nám brzo uhnízdí," dodal na vysvětlenou.
"Myslíš?" zamyslel se Ben a zřejmě hodnotil danou situaci.
"Jestli se, jak ty říkáš, uhnízdí, tak to nebude na moc dlouho. Netvrď mi, že by to s nějakou vydržel dýl jak tejden. A jestli jo, tak jen proto, že by byl znuděnej natolik, že by jí nezvládl ani dát košem," ozval jsem a s nezájmem od těch dvou odtrhl pohled.
"Á, ozval se náš Cassanova. Nemůžu se dočkat, až tě nějaká oblbne natolik, že za ní budeš lézt po čtyřech. Hochu, jednou ti to připomenu," zareagoval se smíchem Jeff a ostatní se k němu přidali.
"Tak tohohle dne se nikdo z vás nikdy nedočká," namítl jsem s odfrknutím a vyhoupl se na zábradlí tak, abych si mohl sednout. Už jen pouhá představa, že bych obletoval nějakou holku, byla naprosto nerealistická. Pche, to určitě.
"Nikdy neříkej nikdy," prohodil Oliver a poplácal mě po rameni.
"Zbytečný mrhání slov," poznamenal jsem s povzdechem a radši se rozhlídl po okolí. Parkoviště se pomalu začalo plnit příchozími z oběda a dalšími lidmi, kteří už dnes končili. Všiml jsem si, že ke škole míří i Deenová. V ruce měla nějaký štos papírů a štrádovala si to po chodníku směrem k hlavnímu vchodu.
Sledoval jsem jí pohledem a zaregistroval, že nemá zrovna dvakrát dobrou náladu. Zrovna jsem chtěl odvrátit svůj zrak pryč, když v tom kolem ní někdo proběhl a zřejmě do ní strčil, protože se celá zakymácela, všechny její papíry se rozletěly a postupně dopadly na zem. Nedokázal jsem se ovládnout, takže jsem se o vteřinu dýl na plný pecky rozesmál.
"Danny?" zeptal se nechápavě Jeff a zvědavě se na mě i s ostatníma zadíval.
"Do prdele, co takhle se omluvit?!!!" zařvala za dotyčným Deenová, ale ten už byl dávno pryč. Její rozzuření mě pobavilo ještě víc.
Klukům zjevně došlo, kam se koukám, takže se na Deenovou zaměřili všichni. "Ale no tak, už zase dychtíš po neštěstí týhle krásky?" zeptal se Will následovně.
"Je až zkaženě nezdravý, jak se na ní poslední dny zaměřuješ," poznamenal tentokrát Ben.
"Tohle nemám na svědomí, a minule jsem jí jen něco vracel," ohradil jsem se a sledoval, jak se sehnula a začala sbírat papíry. V tu samou chvíli se k ní přiřítil ten blb, se kterým tuhle seděla u oběda a kterej ji vezl do školy, když zaspala. Hodil po ní zářivým úsměvem a okamžitě jí začal pomáhat. Deenová něco zabrblala, ale nakonec mu úsměv oplatila.
"Á, princ na bílým koni zkazí všechnu zábavu," prskl jsem rozhořčeným hlasem a pocítil, jak mi pulzuje krev v žilách. Nechápal jsem, co ty dva vlastně mají za vztah. Zřejmě spolu něco měli... On se ale chová, jako by to nikdy neukončili. Debil.
"Že by se blížil happy end?" zeptal se s úšklebkem Jeff.
"Tak to pochybuju," zavrčel jsem a seskočil ze zábradlí na zem.
"Copak, náš princ se ti nezamlouvá?" chytil se mé poznámky Oliver, který byl zřejmě překvapený, že strkám nos do věcí, který se týkají Deenový.
"Je mi naprosto ukradenej stejně jako ona," vrátil jsem mu naštvaně. Vlastně ani nevím, proč mě to tak vytočilo.
"Jo? A proto tak vyvádíš?" ozval se tentokrát Jeff.
"Nevyvádím!" sykl jsem, ale ve skutečnosti jsem moc dobře věděl, že na tom něco bude. Do hajzlu se vším, co se týká Deenový. Už toho mám dost.
"Jasně... nechápu, co ti zase přelítlo přes nos," protáhl s úšklebkem Jeff.
Na to jsem už nijak nereagoval. Vzteky sám na sebe jsem se otočil a zamířil ke škole. Věděl jsem, že se chovám jako blázen a to mě rozzuřilo ještě víc.
"Kam jdeš, kámo?!" zavolal za mnou nechápavě Ben.
"Na hodinu," houkl jsem za ním, a aniž bych se otočil, pokračoval jsem dál v cestě. Mým cílem bylo dostat se někam, kde není Deenová. Když je poblíž, nedokážu uvažovat klidně.
"Začíná se ale až za půl hodiny," zavolal za mnou Oliver.
Sakra! Sakra! Sakra! V duchu jsem si nadával za svojí blbost. Nijak jsem na Oliverovu poznámku nereagoval. Místo toho jsem vyběhl pár schodů a vzápětí zmizel uvnitř školy. Jo, teď sis to fakt zavařil!
-----------------------------
Pohled Izzy:
S povzdechem jsem vypla vodu ve sprše a obvázala kolem sebe osušku. Ve chvíli, kdy jsem odtáhla křídla dveří a vystoupila na dlažbu, mě ovanula slušná dávka páry. Nevím, jak dlouho jsem si srovnávala myšlenky pod teplým proudem vody, ale méně jak dvacet minut to rozhodně nebylo.
Popošla jsem až k umyvadlu a rukou otřela zamlžené zrcadlo. Ze školy jsem se dostala až po třetí hodině a když jsem dorazila domů, bylo mi oznámeno, že Black s Oliverem mají nějakou akci, Nate si zařídil společnej večer s Norou a Jam má nějakou veledůležitou večeři týkající se jeho práce. Co z toho plyne pro mě? Poklidný večer o samotě.
Zrovna jsem se chystala vytáhnout fén a usušit si s ním vlasy, když se ozval můj mobil odněkud z obýváku. Nejdřív jsem to chtěla nechat být, ale když se můj vyzváněcí tón nevypl ani po minutě, hodila jsem to za hlavu a vydala se ke dveřím koupelny jen v ručníku a s mokrými vlasy na rameni. Stejnak jsem tu sama a může být nanejvýš devět hodin.
Jakmile jsem vešla do obýváku, zaregistrovala jsem mobil na stolku u zdi těsně vedle vchodu do kuchyně. Pomalu jsem se k němu přesunula a mrkla se na obrazovku, abych zjistila, kdo volá. Nikolas. Jak se dalo čekat. Už je to docela dlouhá doba, co jsem se mu naposledy ozvala.
"Už to beze mě nemůžeš vydržet, co?" prohodila jsem s úšklebkem ihned, co jsem přijala hovor.
"Taky tě zdravím," prohodil suše Nick a vzápětí pokračoval, "Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi mi už nejmíň dva týdny nezavolala?"
Automaticky jsem zakroutila očima. "Dva týdny? Myslím, že dost přeháníš. Jsem si jis-," zarazila jsem se uprostřed věty a hodila pohledem ke vchodu do chodby. Z ničeho nic se tam rozsvítilo. Došlo mi, že tu stojím jen tak v osušce. Do háje, vždyť by tu nikdo neměl být, ne?! Nechtěla jsem zjišťovat identitu příchozího, takže jsem se hodlala otočit a přesunout se zpět do koupelny. Bohužel jsem nestačila ani mrknout a ve dveřích se zjevil Black. To snad nemyslíte vážně! Téměř okamžitě si mě všiml. Překvapeně po mně přejel pohledem. A já? Já tam stála jako kamenný sloup a snažila se přijít na to, jak z týhle šlamastiky ven.
----------------------------------
Pohled Dannyho:
To, že jsem se musel vrátit pro mobil, mě nehorázně naštvalo. Nejsem typ osoby, který by na něco zapomínal. Chyba je v tom, že mám poslední dobou dost problém s vnímáním okolí. Za což nevděčím nikomu jinému než Deenový. Jenže fakt, že jsem se vrátil ve chvíli, kdy pobíhala po baráku jen s osuškou, mokrými vlasy a mobilem v ruce tyhle všechny problémy naprosto přebyl.
Byl jsem natolik zaskočenej, že jen postával na kraji obýváku a sledoval ji. Troufl bych si říct, že ona byla mimo víc než já. Očividně nečekala, že by jí sem někdo mohl vtrhnout. Svědčilo o tom to, že stála přikovaná na jednom místě a vrhala po mně svůj pohled.
Vzpomněl jsem si na to, jak mi včera vyhrožovala, a musel jsem se ušklíbnout. Teď nad věcí rozhodně nebyla. Na druhou stranu, já jsem možná nad věcí byl, ale rozhodně jsem neměl nic pod kontrolou. A to obzvlášť ne teď, když tu přede mnou stála skoro celá obnažená.
Jasně jsem na sobě pociťoval vzrušení. Cítil jsem ho v každém kousku svého těla. A to bylo to, co mě ze všeho nejvíc děsilo. To, že o ní mám větší zájem, než o jakoukoli jinou holku. I kdyby jen proto, že se jí chci pomstít. Někdy jindy s někým jiným bych byl naprosto v klidu, ale teď? Teď jsem to nedokázal. A proč? To kdybych věděl...
"J-jo jsem tady," promluvila najednou Deenová do telefonu, jako by si až teď uvědomila, že si s někým volá.
Naklonil jsem hlavu na stranu a sledoval její rozpačitost. Najednou jsem měl chuť dotknout se jí. Špatnej nápad, hodně špatnej nápad! Ozývalo se mi někde v zákoutí mé hlavy svědomí, ale na to jsem nijak nereagoval. Aniž bych si uvědomoval, co dělám, začal jsem se k ní pomalu blížit. Deenová si mého pohybu všimla téměř okamžitě. Jako by věděla, co mám v plánu, pohnula se taky a zřejmě se chystala do úkrytu koupelny. Já jsem byl ale mnohem rychlejší než ona a než se zmohla byť jen na dva kroky, zastoupil jsem jí cestu a ona se zarazila jen pár centimetrů od mého těla.
Absolutně jsem neměl ponětí o tom, co to dělám. Prostě jsem se choval naprosto nepředvídatelně sám pro sebe.
"Ne, nic se neděje, počkej, musím ztlumit televizi," zalhala Deenová v další vteřině a odklonila mobil od ucha. Dlaní zakryla mikrofon a střelila po mně naštvaným pohledem. "Co to sakra děláš?!" sykla na mě ostře, ale tiše, aby dotyčný na druhém konci neslyšel, že není sama.
"Nic konkrétního," odpověděl jsem klidným tónem a o kousek se k ní přisunul. Deenová automaticky couvla, ale bylo to to poslední, co mohla udělat, protože při dalším kroku vzad narazila do zdi. Udělal jsem k ní další krok a ona vyděšeně vzpažila ruku a položila mi jí na hruď, jako by se mě snažila zastavit.
"Být tebou, radši si chytnu volnou rukou osušku. Přeci bys nechtěla, aby ti spadla zrovna teď," zareagoval jsem znovu s kapkou ironie a poukazoval na fakt, že jí osuška až moc povolila. To samozřejmě stačilo na to, aby stáhla svou ruku zpět a zachytila okraje osušky. Druhou ruku, ve které držela mobil, přisunula k uchu.
"Budu muset končit... ne jenom se něco objevilo," snažila se ukončit hovor. Využil jsem chvilky, kdy mi nevěnovala plnou pozornost a přesunul se až úplně k ní. Téměř okamžitě mě do nosu praštila vůně jejího šampónu. Voněla po heřmánku. Automaticky se mi napnuly všechny svaly a o slovo se začala hlásit další část mého těla. Byl jsem naprosto vzrušenej a jen matně jsem si uvědomoval, jak na mě její přítomnost působí.
Všiml jsem si, že se taky napjala a očividně byla vyvedená z míry mým chováním. Nedokázal jsem se už víc ovládat. Přitiskl jsem jí rty na krk a uslyšel jsem, jak zalapala po dechu. Nezmohla proti mně nic. Jednou rukou si přidržovala osušku a v té druhé stále držela mobil. Byla v pasti a očividně si to uvědomovala.
Přejížděl jsem jí jazykem po krku a zastavil jsem se až u jejího levého ucha. "Měla bys odpovědět, nebo o tebe bude mít ten dotyčnej starost," zašeptal jsem zastřeným hlasem.
"Promiň, Niko, nevyvlíkám se z našeho rozhovoru, ale..." promluvila do telefonu, ale ten, s kým volala, její pokus přerušil a něco jí začal vykládat. Došlo mi, že mluví s nějakým klukem a to byla zřejmě ta poslední rána, na kterou jsem čekal. Vzedmula se ve mně vlna majetnictví a bez ovládání jsem Deenovou přišpendlil ke zdi svým tělem. Zase se ve mně probudil ten vztek, že se kolem ní někdo motá. Cítil jsem, jak se mi sevřel žaludek. Nesnášel jsem ten pocit zvlášť tehdy, kdy ho měla na svědomí ona. Obzvlášť teď, když jsem cítil každej kousek jejího těla a bylo mi jasný, že jsem do toho namočenej víc, než bych měl být. Nepatří ti! Projelo mi hlavu.
Zabloudil jsem pohledem k jejím očím a ihned se s nimi střetl. Propalovala mě svým pohledem a zřejmě mě jakousi tajnou řečí prosila o ústup. Ne, teď neustoupím. Ne proto, že bych to nechtěl. Ale proto, že nemůžu.
Zvedl jsem ruku a jemně jí vytrhl mobil z ruky. Aniž bych se podíval na to, s kým volala, jsem hovor ukončil a vrátil jí telefon zpět do ruky. Nestačila se ani nadechnout a já už jsem se věnoval jejímu pravému koutku rtů. Pomalu jsem se přesunul k jejímu spodnímu rtu a jemně ho zkousl. Chtěl jsem jí. Výslovně jsem si opakoval, že jenom proto, abych jí dokázal pravdu, ale je to doopravdy tak?
"Proč to děláš?" zeptala se ztrápeně ve chvíli, kdy jsem se na centimetr odsunul od jejích rtů.
Neodpověděl jsem. Místo toho jsem přiložil své rty na její a vášnivě jí políbil. Byl jsem si vědom toho, že mi vychází vstříc, i když podvědomě na tom musela být stejně jako já. Několik dlouhých vteřin jsem jí jednoduše líbal a vychutnával si její přítomnost.
Když jsem se donutil přestat, pustil jsem ji a o krok ustoupil. "Jednou jsem ti řekl, že dostanu všechno, co si umanu. Buď si jistá, že jsem to myslel naprosto vážně. Chceš se mi postavit? Prosím, posluž si. Ale oba dva víme, jak to skončí," promluvil jsem co nejvíc lhostejným hlasem a otočil se na odchod.
"Mýlíš se! Nikdy to neskončí, tak jak chceš ty!" zakřičela za mnou.
"Uvidíme," odvětil jsem a vydal se ke schodišti do patra.
Kurva! Už zase jsem si to totálně posral! Neovládám se... Nezáleží mi na ní. Není možný, aby to bylo naopak. Nikdy mi na žádný nezáleželo...
"Seš arogantní kretén a hraješ pěkně špinavou hru," zavrčela za mnou.
"Tak už to ve světě chodí," odpověděl jsem arogantně a pokračoval dál, aniž bych se otočil. Nebyl jsem si jistej, jestli bych pohled na ní vydržel.
Dál už nic neřekla. Poslední, co jsem zachytil, bylo prásknutí dveřmi od koupelny.
Špinavá hra? Možná, ale kdo z nás dvou jí začal dřív? Zapletla se do mého života a pomíchala mi mojí každodenní rutinu. Myslí si, že to nechám být? Odpověď zní: Ne, nenechám.
Já vím, máte právo mě ukamenovat. Moje aktivita je na bodu mrazu a já se ani neozvu, že budu mít zpoždění. Jsem si toho všeho naprosto vědoma, ale musíte mi věřit, že stále po malých kouskách pracuju a výsledkem toho je i tahle kapitola, která má neuvěřitelných 4 098 slov. Psala jsem jí dost dlouhou dobu, ale doufám, že to stojí za to.
Jinak k ději. Mohli jste si jasně všimnout, že Danny si jde za svým a Izzy si s ním neví rady. Konečně se nám tito dva střetli trochu víc, ale co se stane, když se k sobě tyhle dvě neovladatelné sopky přiblíží? Příště nás čeká kluziště. Těšte se, tuhle scénu mám dost promyšlenou.
Jinak v dalších dílech se bude vztah našich dvou postav dost stupňovat. Je vám asi jasné, že se nevyhneme potyčkám, šťavnatým hádkám a doumání nad tím, jak na tom oba dva vlastně jsou. :)
Takže, doufám, že se vám tenhle můj výtvor líbil a užili jste si společné chvíle s Dannym a Izzy. Pokračovat budeme brzy... opravdu brzy... :D
Vaše misqwa