Láska je tak málo nebezpečná, jako lžíce kyseliny sírové na lačný žaludek.
Baudelaire Charles
Pohled Izzy:
"Říkám ti, že vezmu medový kolečka," stála jsem si na svém a probodávala Blacka neústupným pohledem.
"Fajn, když mi řekneš jeden pořádný důvod, proč nevzít kakaový, který jsme měli minule," nadhodil stejně odhodlaně jako já a významně si strčil ruce do předních kapes svých kalhot.
"Protože jsme je měli minule a protože mi nechutnají?" zkusila jsem první věc, která mě napadla a založila si ruce na hrudi.
Už nejmíň patnáct minut jsme jen tak postávali před regálem s křupinkami, vločkami, medovými kolečky a dalším podobným zbožím a hádali se o to, kterou krabici vezmeme. Cíl byl jediný, dotáhnout to až do konce a neustoupit.
"To má být jako pořádný důvod?" uchechtl se a arogantně povytáhl obočí.
"Jo, takže je rozhodnuto. Berou se medový kolečka," utnula jsem to a natáhla ruku k regálu před sebou. Black však zareagoval rychleji, než jsem čekala a doslova mi zatarasil můj pokus svým tělem, takže moje ruka narazila na jeho hruď.
"Chováš se jak malý děcko," utrousila jsem a snažila se protáhnout ruku kolem jeho těla.
"Jasně jsme se dohodli a ty jsi nesplnila svojí část, což znamená, že výběr bude na mně," promluvil s naprostým klidem ve tváři a zachytil mou ruku dřív, než jsem stačila vytáhnout jednu z mnoha krabic za ním.
"Je celkem nefér, že to posuzuješ ty, nemyslíš?" rýpla jsem si a zadívala se mu do očí. Poslední dobou jsem to dělala až moc často. Nikdy bych to nepřiznala, ale někdy jsem si hádky s ním opravdu užívala. Jo, pořád tu byla ta věc s tím, že mě nehorázně vytáčel, ale nějak jsem si na to zvykla.
"Ani bych neřekl," ušklíbl se a volnou rukou vytáhl z poličky kousek od nás krabici s kávovými kolečky a vložil je do nákupního košíku. Zamračila jsem se. Tak snadno se přeci nevzdám, ne? Už, už jsem se chystala něco říct, když v tom se několik metrů od nás ozvalo zvolání Blackova jména.
Oba dva jsme se ve vteřině otočili na dotyčného. Byli to nějací tři kluci. Neměla jsem absolutně tušení o tom, kdo to je, ale zdá se, že můj "takzvaný přítel" ano. Než jsem stačila jen mrknout, rukou, kterou mě držel, si mě přitáhl k sobě a objal mě kolem pasu. Chtěla jsem zaprotestovat, ale pak mi došlo, o co jde. Zdá se, že s hraním začínáme mnohem dřív. Skvělý.
"Co vy tady?" zeptal se Black se svým klasickým výrazem, který absolutně nic neříkal, těch tří kluků, co se zatím dostali až k nám. Přejížděli pohledem ze mě na Blacka a očividně nemohli uvěřit tomu, co vidí. Jo, asi bych vypadala stejně.
"Ale, jedeme z tréninku, tak jsme se tu po cestě stavili. A ty? Na nákupech s kamarádkou?" zeptal se ten nejvyšší z nich a zkoumavě po mně přejížděl pohledem, jako bych byla kus hovězího masa na talíři bez přílohy.
Zřejmě si toho všiml i Black. Přitáhl si mě k sobě ještě blíž, objal mě zezadu i druhou paží a vlepil na tvář nepatrnou pusu. "Přítelkyní," opravil vzápětí toho zírajícího dlouhána.
Ztuhla jsem kvůli překvapení Blackovým chováním, ale snažila jsem se to nedat najevo před ostatními. "Zdravím," prohodila jsem a nuceně se zasmála.
"Neříkej, že jsi natrvalo zadanej?" promluvil tentokrát zrzek vedle toho dlouhána. Všichni vypadali nadmíru překvapeně a ani se to nesnažili zakrývat.
"No jo, už to tak bude. Jednoduše si mě získala," zalhal znovu Black a jemně mě pohladil po levé ruce. Cítila jsem, jak se mi zrychlil tep a najednou jsem si připadala, jako kdybych měla nohy z rosolu. Byla jsem si jistá, že kdyby mě teď Black pustil, asi bych se rozplácla na podlaze pod námi. Jo, totální mód poblouzněné puberťačky. Dotáhla jsem to fakt daleko...
"Páni, tak tohle je fakt překvápko," prohodil znovu ten dlouhán a znovu otočil svou pozornost ke mně. "Mimochodem, promiň, že jsme se nepředstavili. Já jsem Dylen, tady vedle je Brad a po pravici Thomas," představil se a vyslal ke mně zářivý úsměv, ze kterýho se mi chtělo zvracet. Uklidňovala jsem se a snažila se přijít zpátky k rozumu. Zrovna dvakrát dobře mi to ale nešlo, protože jsem na každém kousku svého těla cítila Blacka. Nebylo to tak, že bych ho chtěla odstrčit, ale doslova jsem musela, protože každou vteřinou jsem překračovala jasně stanovenou hranici a hrozilo, že tohle všechno začnu brát vážně.
"Těší mě, Izzy," prohodila jsem až moc rychle a pokračovala, "strašně ráda bych si pokecala, ale právě jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla na prací prášek. Lásko, skočím pro něj, protože jak se znám, pak bych na něj zapomněla. Klidně tu zůstaň, budu za pár minut zpátky," broukla jsem k Blackovi a vyslala k němu klidný úsměv.
"Půjdu s tebou," přidal se, i když jsem mu viděla na očích, že nechápe, kam tím směřuju.
"Ne, nemusíš, zvládnu to," ujistila jsem ho s dalším úsměvem a lehce se od něj od táhla. Rychle jsem se k němu naklonila a vlepila mu pusu na tvář, jako on před chvílí mně. Neušel mi jeho překvapený pohled, který ale rychle zamaskoval.
Na nic jsem nečekala a doslova se hnala do vedlejší uličky. Když jsem si byl jistá, že mě nevidí, zastavila jsem se a opřela se o jeden z regálů s bonbóny. Ale no tak. Tohle není pravda. Přeci to zvládnu, ne?!
Potřebovala bych ledovou sprchu. Ne přežiju to i bez ní! Těžko... Sakra, jasně že to přežiju. Jednoduše se musím držet hry. Jo, hrát umím.
---------------------------------
"Chápu, že jste koupili nějaký ten prací prášek navíc, protože jsi řekla, že se chystáš na velkou prací akci, ale proč jste proboha přitáhli polovinu zásob toaleťáků z celýho města?" zeptal se nevěřícně Jam, když se dopotácel s taškou do obýváku a sledoval mě a Blacka, jak každý nese čtyři balení po deseti kusech toaletního papíru.
V tu samou chvíli vykoukli z kuchyně Oliver a Nate a šíleně se rozesmáli, protože to ani jinak při pohledu na nás prostě nešlo.
"Mě se neptej, to tady slečna bláznivá to všechno naházela do koše a tvářila se jako v sedmým nebi. Bylo mi trapný to vracet, už tak nás tam sledovala většina ženské populace posedlá slevami. Fakt jsem na to neměl sílu," zavrčel ihned Black.
"Ty aby sis hned nestěžoval, co? Počkej, připomenu ti to ve chvíli, až dojde poslední role a bude po tý mega velký slevě," odvětila jsem s mírným odfrknutím a s naprostým nezájmem odnesla balení do koupelny.
Jo bylo to tak. Ve chvíli, kdy jsem se snažila vzpamatovat z tý scénky v obchodě, jsem se vydala pro prací prášek, aby Black nepojal podezření, a cestou narazila na slevu 2+1 balení toaleťáku zdarma.
"Díky za ochotu, ale obávám se, že tyhle zásoby budeme mít ještě dva roky dopředu," okomentoval jízlivě Black můj pokus o vysvětlení a vydal se za mnou směrem do koupelny.
"Měl by sis zopakovat základní počty, odhad ti moc nejde," utrousila jsem stejně nedbalým hlasem jako on a zabouchla mu dveře před nosem. S úšklebkem jsem se kolem něj protáhla a vydala se do kuchyně, kde se mezi dveřmi opět rozesmáli Nate s Oliverem a tentokrát se uchechtl i Jam.
"Za to, ty co řekneš je svatosvatá pravda," zavrčel Black s ironií a namáhavě si otevřel.
"To nepopírám," odsouhlasila jsem a ignorovala jeho pokrytecké odfrknutí. Otočila jsem se na Jama a všimla si, že mě zkoumavě sleduje.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Nic moc, jen tak přemýšlím nad tím, jak vám ostatní zbaští tu vaší hru na vztah," řekl narovinu a spolu s plnou taškou prošel kolem kluků do kuchyně.
"Věř nebo ne, ti dva umí být dost přesvědčivý," ozval se nečekaně Oliver a narážel na ještě nedávný sled událostí po té, co jsme se vrátili z projektových dnů. Ani nemusel říkat nic víc, okamžitě mi došlo, že naráží na to, jak jsme se s Blackem ocucávali před půlkou školou. Za to ale mohl on.
"Fakt?!" otočil se na něj Jam se zdviženým obočím.
"Jasně, copak nevíš, jak skvělá herečka jsem?" ujala jsem se slova já, a když jsem procházela kolem Olivera, šťouchla jsem ho varovně loktem do břicha na znamení, že jestli něco cekne před Jamem, je mrtvej. Říct totiž něco před ním, znamená, že se to během tří vteřin dozví i můj brácha.
"Jo, teď už opravdu nepochybuju," protočil očima Jam a hodil po mně jedno jablko.
"Vidíš? Jako bych to neřikala," prohodila jsem s nadlehčeným tónem a s chutí se do jablka zakousla. Bylo to jednoduchý, to je pravda. Teď už jenom, aby všechno proběhlo, tak jak má. Nepotřebovala jsem žádné potíže. Teď jsem si je rozhodně dovolit nemohla.
--------------------------------
"Fajn, beru všechno zpátky. Rozhodně nám to nikdo nesežere," nadhodila jsem a sledovala všechny ty blbce na parkovišti, co se dívali, jak Black parkuje.
"Princezna dostala strach?" rýpnul si a s lehkostí vjel mezi dvě auta.
"Ne, jen tu zdůrazňuji hrubý fakt. Dělá se mi blbě už jen z toho, jak zíraj," objasnila jsem a zabořila se víc do sedačky spolujezdce v Blackově autě.
Ani se neptejte, jak k tomu došlo. Nejdřív jsem se ráno bláhově probudila s tím, že tohle bude skvělý týden. Pak do mě ale vrazila realita a neústupný Black. Trval na tom, že mám jet s ním, abychom naprosto potvrdili náš fiktivní vztah. Není nic lepšího, než sedět v autě s Blackem a poslouchat jeho kecy ohledně toho, jak špatně sedím a že mu tu všechno zašpiním.
"Seš si jistá, že nezíraj na mě?" zeptal se z ničeho nic.
"Blbče," zasmála jsem se a uvažovala nad tím, jestli to byl pokus o mé uklidnění. Pochybuju, Black by na nikoho takový ohled nebral. A na mě už tuplem ne.
"A jsi zpátky," pronesl mírně kousavě a otevřel si dveře. Těsně před tím než vystoupil, ke mně vyslal svůj úšklebek. Zavřel za sebou a obešel auto zepředu až k mé straně. Sakra, tohle bude zatraceně dlouhej den.
Pohled Dannyho:
"Tak pojď, princezno," promluvil jsem s provokativním úsměvem a sledoval, jak se při mém oslovení zamračila.
"Bože, ať už to mám za sebou," zaklela a vystoupila ven. Zavřel jsem za ní dveře a dálkovým ovládáním auto zavřel. Strčil jsem si klíče do kapsy a druhou rukou chytl dlaň Deenový. Nečekala to, ale neucukla.
"No vidíš, představ si, že jsme jak Brad Pitt a Angelina Jolie. Taky mají tolik pozornosti a ještě si jí užívaj," nadhodil jsem, když jsme vyšli směrem k druhému konci parkoviště, kde už seděli na lavičce Ben, Will a Oliver.
"Jo, to by mohlo fungovat, ale má to jistý mezery. Tak zaprvý, já si to neužívám a zadruhý Brad je blonďatej a Angelina tmavovlasá. V našem případě bychom si měli role vyměnit, nemyslíš?" zasyčela na mě s kapkou ironie a mezi tím stačila zpražit pohledem hlouček klábosících holek.
"To myslíš vážně?" dostal jsem ze sebe a hlasitě se rozesmál. Nevím, čím to bylo, ale užíval jsem si to. Věděl jsem, že bych neměl, ale nemohl jsem si pomoc. Celý tohle divadlo plus rozladěná Deenová bylo něco, co mě až podezřele zajímalo.
"Koukám, že jste po ránu nějak veselý," poznamenal Oliver a přeměřil si pohledem naše spojené ruce a vzápětí i naše okolí.
"Čekali jsme, až se objevíte. Nemohli jsme si to nechat ujít," dodal Will a mrkl na Deenovou.
"Jo, to naprosto chápu. Byla jsem tak natěšená, že jsem nemohla ani dospat," ujala se slova podrážděná Deenová a tím kluky rozesmála. Zajímalo mě, jak to dělá. Byla to snad jediná holka, která pobavila kohokoliv.
"Ale no tak, princezno, usměj se na nás," ozval jsem se já a jedním pohybem ji zezadu objal. Přitiskl jsem si ji k sobě a položil jí bradu na pravé rameno. "No není rozkošná," poznamenal jsem s úšklebkem a sledoval překvapeného Olivera a Willa s Benem, který se jen tak tak drželi, aby se na plný pecky nerozesmáli.
"Ještě jednou mi tak řekni a seš nahranej," zašeptala sladce Deenová, natočila hlavu tak, abychom si viděli do očí a pokračovala, "kopnu tě do holeně a uteču, lásko."
V tu chvíli to už ostatní nevydrželi a rozesmáli se. "Není nad to, když si vy dva vyznáváte lásku," poznamenal Will v záchvatu smíchu.
"Že jo? Taky si myslím. Myslela jsem, že to budě těžší, ale v jeho přítomnosti jdou všechny zábrany mimo. Nemůžu si prostě pomoc," zareagovala Deenová s hraně překvapivým hlasem.
"To je moje holka," prohodil jsem uznale a vlepil jí na tvář rychlou pusu. Ani nevím, proč. Jednoduše jsem se držel hraní. I když jsem si to z jistý části nechtěl přiznat, jednal jsem bez přemýšlení.
Nic se nezměnilo, všechno je při starém. Jsem to jenom já a šíleně otravná Deenová, ale... Nevím, jednoduše jsem si na ní nějak zvykl. Nechtěl jsem nad tím přemýšlet, ale po večeru, který jsem s ní strávil jen tak u televize jsem přehodnotil určité poznatky. Těžko říct, jestli jsem došel k definitivnímu závěru.
"Ahhhh, jsem přeslazená na tři týdny dopředu," zavrčela a vyslala ke mně zamračený pohled.
"Už jsem ti říkal, jak ti to dneska sluší?" ignoroval jsem její poznámku a snažil se jí ještě trochu podráždit. V mém případě to nebylo nic extra těžkýho.
"Už jsem ti říkala, jak seš dneska úžasnej?" vrátila mi a kupodivu přistoupila na mou hru.
"Myslíš?" zeptal jsem se a nadzdvihl obočí.
"No jasně, viděl jsi mě někdy lhát?!" zhrozila se. Ušklíbl jsem se a zvedl hlavu z jejího ramene.
"Ne, ještě nikdy," prohodil jsem s mírným zavrtěním hlavy a sledoval, jak se připravuje na další várku ironie. Musel jsem se usmát. Tohle jí šlo.
"Ale no tááák, jste nechutný," zabručel Ben.
"Tohle je fakt síla," poznamenal příchozí Jeff a ohromeně nás přejížděl pohledem. "Jsi jako tvoje robotí kopie. Nekecej, že ti někdo vymyl mozek. Sakra, Danny, nikdy jsem nečekal, že skončíš takhle," zasmál se pobaveně a mluvil tak nahlas, že upoutal pozornost i zbytku lidí, který nám do teď nevěnoval pozornost.
Chystal jsem se něco odseknout, ale nestačil jsem se ani nadechnout a za námi se ozval hlasitý křik. Probodl jsem ho nasupeným pohledem a nevyřčenou výzvou, že si to s ním vyřídím později.
"Do háje," zaklela útrpně Deenová.
"Co se děje?" nechápal jsem.
"Jenny, neřekla jsem jí o tom. Byla týden nemocná, a když jsem jí včera volala, vynechala jsem všechno tohle," objasnila a rozhodila před sebe ruce v gestu, které mělo znázorňovat mě a ostatní.
Chvilku jsem zpracovával, co řekla a až pak si uvědomil, že se ode mě snažila dostat dál, aby mohla zhodnotit celou situaci. Neochotně jsem jí vyhověl a povolil své sevření.
V tu samou chvíli se kolem nás prohnala nějaká krátkovlasá hnědovláska a skočila Deenový kolem krku. A když říkám skočila, myslím to naprosto vážně.
"Jak to, že jsi mi nic neřekla?!" zavřeštěla.
"Kl-lídek, není to tak, jak si myslíš," uklidňovala ji Deenová a nejistě ji objala.
"Vážně? Tak v tom případě to nechápu," promluvila zmatená, zřejmě Jennifer, a stále drtila Deenovou v objetí. Když o tom tak přemýšlím, tak bude asi jedna z přátel, který si kolem sebe Deenová držela. Moc jich nebylo. Vlastně mě až na ni a debilního psíka Nelsona nikdo nenapadá.
"Je to na dlouho, zatím ti musí stačit, že to jenom hrajeme před ostatními," vysvětlila ji tišším hlasem Deenová.
"Cože? To jako vážně?" zeptala se značně zklamaně Jennifer.
"Jo, vážně. Co sis myslela. Jako já a... Ale no tak," potvrdila jí s nervózním smíchem Deenová a perfektně se vyhýbala mému pohledu.
"Super, to už rovnou můžeš chodit po škole s transparentem: "NECHODÍME SPOLU"," pronesl jsem kousavě a ignoroval Jeffův pobavený pohled. Netušil jsem, co přesně mě vytočilo.
"Jo? Hlavně, že," začala Deenová a na sekundu se otočila na kluky, "promiňte pánové, to ví celá tvoje smečka. A já to nemůžu říct jediný osobě? To jako fakt?" odsekla naštvaně Deenová.
"V pohodě," ozval se Ben na rýpnutí směřované ke mně a sledoval i se zbytkem, co udělám já.
"Fajn, dělej si, co chceš," odsekl jsem a vyslal k ní pohled typu: je-mi-to-jedno.
"Jenny?" oslovila svou kámošku Deenová a mně nevěnovala ani nejmenší pozornost.
"Hm-hm?"
"Už mě můžeš pustit. Ještě chvíli a zničíš mi mojí cenou reputaci," prohodila uvolněněji Deenová a snažila se od ní odtáhnout.
"Ah, promiň. Já jen, že jsi mi vážně chyběla," objasnila s červenáním Jennifer a přejela pohledem po mně a po ostatních, jako by si až teď uvědomila, že tu nejsou sami.
"Fajn, tak ať už to máme za sebou. Tohle je Ben, Oliver, Will, Jeff a Black. Toho už znáš," představila nás v rychlosti Deenová.
Kluci prohodili něco ve smyslu, že je těší a já jen kývnul hlavou. Sledoval jsem zachmuřelou Deenovou a uvažoval nad tím, co před chvílí řekla své kámošce. Všiml jsem si, jak si nemotorně natáčí na prst pramínek svých blonďatých vlasů. V tu chvíli mě zajímalo, co se jí asi honí hlavou.
"Už jsem o vás něco málo slyšela," prohodila Jennifer a tím mě probrala ze zamyšlení.
"Jo, to si umím živě představit," prohodil jsem s úšklebkem namířeným na Deenovou.
"Ne všechno bylo tak špatný," zasmála se Jennifer. Nadzvedl jsem obočí překvapením a všiml si, jak se Deenová rázem vrátila do reality a sekla káravým pohledem po své kámošce. Pak se otočila na mě.
"Jo to je pravda, většinou to bylo tak hrozný, že slovo "blb" by se dalo použít jako pochvala," objasnila v rychlosti. Na to samozřejmě zareagoval zbytek přítomných se smíchem.
"Nic jinýho by mě ani nenapadlo," prohodil jsem a snažil se nasadit lhostejnou masku. Špatný pokus. Jo, zatraceně špatný.
"Fajn, tak když už jsme všechno uvedli na pravou míru, seznámili se a pokecali, můžeme jít. Mám už jen deset minut na převlečení a to je sakra málo," zavelela Deenová ve chvíli, co se se zděšením podívala na hodinky.
Než jsem stačil cokoliv poznamenat, otočila se s Jennifer k odchodu.
"Počkej, něco jsi zapomněla," houkl jsem na ni bez jakéhokoliv přemýšlení.
"Co?" nechápavě se otočila a sledovala, jak jsem vyšel směrem k ní.
"Rozloučení," objasnil jsem, jako by to byla naprosto podstatná věc. Nevím, jak to ve vztazích funguje, ale jelikož nás tu sledovalo dost lidí, byla by škoda toho nevyužít. Zastavil jsem se pár centimetrů od ní a trochu sklonil hlavu. "Být tebou, tvářím se nadšeně, sleduje nás 90% lidí na parkovišti," šeptl jsem k ní tiše, tak aby mě slyšela jen ona.
"Nesnažíš se udělat to, co si mys-," zbytek už nestačila doříct, protože jsem se k ní sklonil a lehce se jí otřel svými rty o její. Bylo to jen pár vteřin, ale jakmile jsem ji ucítil, dostalo mě to. Byl to takový ten pocit, když něco zkusíš a pak chceš ještě víc. Naštěstí jsem to potlačil a s nuceným úsměvem se vrátil do své původní pozice. "Uvidíme se po škole," řekl jsem a mrkl na ni.
Sledoval jsem, jak se pomalu vzpamatovává a pak se i se svou kámoškou vydává ke škole. Přestal jsem ji sledovat až ve chvíli, kdy se mi nadobro ztratila z dohledu. Celou dobu jsem potlačoval vnitřní zmatenost a snažil si sám sobě namluvit, že to nic nebylo.
"Fíha, koukám, že ses pěkně vžil do role. Asi skvěle líbá, co?" ozval se po asi dvou minutách vyzývavě Jeff a v obličeji se mu zračilo pobavení.
"Smůla, to se ty nikdy nedozvíš. Navíc být tebou, radši bych se zamýšlel nad tím, jak si to u mě vyžehlíš, protože v tuhle chvíli mám nehoráznou chuť nakopat ti ten tvůj zadek," promluvil jsem a změřil si ho hodnotícím pohledem. Potřebuju rozptýlit...
----------------------------
Pohled Izzy:
Myslela jsem si, že to nějak zvládnu, ale očividně jsem to zase celé přecenila. Asi před pěti minutami jsem se dověděla, že se dnes plánuje nějaký celoškolní maraton. Black se oficiálně rozhodl udělat mi ze života peklo tím, že si ze mě udělá svou loutku a předvede všem, jakou nade mnou má moc. Jenny mi navíc oznámila, že necvičí, ale že čeká, až jí všechno vysvětlím a teď? Teď mám asi pouhé tři minuty na převlečení a dostání svého veleváženého pozadí na školní hřiště, kde máme všichni sraz. Miluju tělocvik. Opravdu miluju!!!! Radostí bych si až vytrhala vlasy.
Jediný štěstí asi bylo, že jsem byla v šatně sama. Ani ne před půl minutou odsud vypadla Meedová i se svým spolkem. Od toho incidentu, co jsem jejímu "kamarádovi" dala pěstí, se ke mně moc nehlásí. Ne, že by mi to nějak extra vadilo.
S funěním jsem přes sebe přetáhla triko a všechny své věci hodila do skříňky před sebou. Fajn, a můžu jít.
Rychle jsem přešla místnost a sáhla po klice. Nic. Opřela jsem se o kliku víc, ale nic se nestalo. "Sakra," zaklela jsem a znovu se snažila ty zatracený dveře otevřít. Bylo to naprosto zbytečný. Proč? Nemusela jsem ani dlouho přemýšlet nad tím, o co tu jde.
"Meedová, jsi mrtvá!!!" zařvala jsem rozzuřeným hlasem a kopla do dveří. Ta kráva mě tu zamknula.
Tak a je to tu - slíbená kapitola. Dala jsem si dneska záležet. Dokonce jsem bojkotovala i tělák... /ehm, mám k němu stejné sympatie jako Izzy/ a pustila se do korekce o dvou volných hodinách. :D Povedlo se a je to tu. Snad se vám kapitolka líbila.
Už vím, co bude příště, takže to zbývá jen sepsat. Jo, zní to lehce, ale vzhledem k tomu, že nevím, kde mi hlava stojí, mi to nějaký ten čas zabere. :D Doufám, že se mnou i nadále vydržíte. Vážím si vás i téhle povídky. Jo a co se výročí týče, musím něco vymyslet. :D Takže snad brzy na viděnou. :))