"Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci."
Théodore De Banville
Pohled Izzy:
"Říkal jsi, že jdete oslavit dnešní výhru a že se mám přidat," poznamenala jsem frustrovaně a vyhrnula si rukávy své kožené bundy k loktům. Při tom jsem si přeměřovala Blacka nechápavým pohledem.
"Jo to jsem říkal, proč?" zatvářil se tentokrát nechápavě on. Stál si to necelý půl metr ode mě ve svých džínách a tmavém upnutém triku, které až moc očividně zvýrazňovalo jeho hruď. Do háje, soustřeď se! Na tohle fakt není ten správný čas! Křičela jsem na sebe v mysli a snažila se s Blackem udržet oční kontakt.
"Protože jsem tu jediná holka? Musel jsi vynechat fakt, že se tahle oslava týká jen vašeho týmu?!" zeptala jsem se mírně podrážděně a jen koutkem oka postřehla, jak do sebe Ben a Oliver hází nějakého panáka. I přes všechny nepovolené zákroky se Kings High nepodařilo vyhrát. Sdílela jsem nadšení s ostatníma, ale nechápala jsem, proč mě sem Black pozval, když moc dobře věděl, o jakou akci se jedná.
"Ale no ták Izzy, ty jsi taky přece členka týmu... i když neoficiální, ale jsi," vložil se do toho Jeff a doslova vpadl mezi mě a Blacka. Položil si na bar před námi skleničku s nějakou světlou tekutinou, oba dva nás objal a přitlačil k sobě. "Jednou si Danny našel holku, tak musí držet s ní. Navíc, všichni jsou rádi, že jsi tu," pokračoval a stále nás mačkal v objetí.
"Nechci nějak ranit tvé city, ale náš vztah je jen na oko a v pátek končí," špitla jsem k němu s kapkou ironie. Každopádně jsem to hrála. Věděla jsem, že to, co se za poslední dva dny stalo, není skutečný, ale i tak mě myšlenka na to, že to v pátek skončí, tak nějak děsila.
"O důvod víc, proč tu musíš být," uzavřel diskuzi Jeff. Jemu jsem ale moc pozornosti nevěnovala, jelikož mě zaujal výraz Blacka. Prohlížel si mě, ale ne tak lhostejně, jak to obvykle dělal. Vůbec nebral v potaz, že ho vidím. Tvářil se zamyšleně a tak trochu mrzutě.
"Hromadný objetí?!" ozval se asi metr od nás Will, který měl v sobě už pár piv.
"Ani nápad, kámo!" ozval se se smíchem Black a vymanil se z Jeffova objetí.
"Ale no tááák... To to jako rušíte kvůli mně?!" zeptal se na oko dotčeně a otočil se na mě. "Tak aspoň naše nová kamarádka?" zkusil to s úsměvem.
"Smůla, do toho nejdu. Navíc..." nadhodila jsem a vyklouzla Jeffovi i já. "mám tu přeci přítele," dodala jsem s úšklebkem a přiskočila k Blackovi. "Rád se prý dělí, ale dneska se mu nechce, že jo?!" šťouchla jsem do něj loktem a zachytila jeho úšklebek.
"Hledáš záchranu u mě?" prohodil rozesmátě a znovu si mě přeměřil pohledem.
"Nemůžeš mě aspoň jednou podržet?" zeptala jsem se s kapkou ironie. Kupodivu jsem ale naštvaná nebyla, spíš jsem se bavila.
"Ne... to by potom totiž nebyla vůbec žádná sranda. Navíc, tvůj výraz naprostý bezmoci stojí za to," mrkl na mě a lokl si koly.
"Ale no tak, děcka, nehádejte se zase. Jak se tak na vás koukám, divím se, že jste se ještě nepoprali," přerušil naší výměnu názorů Jeff.
"Myslíš?" nadhodila jsem tajemně.
"No do hajzlu," dostal ze sebe šokovaně Will.
"Klídek, nezašli jsme ještě tak daleko. Náš vztah je teprve na začátku," vložil se do toho Black s kyselým úšklebkem. Sekla jsem po něm pohledem. Je sice pravda, že jsme se neprali, ale to jak mě díky své síle dotáhl do koupelny pod ledovou sprchu jen kvůli malé nehodě při mytí nádobí, docela dost hraničilo.
"Na začátku?" nadhodil ještě zaujatě Jeff, ale to už Will přešel k jinému tématu.
"Musíme to zapít!" zavolal tak nahlas, aby ho slyšeli i ostatní.
"Sorry, kámo, dneska nepiju," uzemnil ho Black a zvedl svou kolu. Všimla jsem si, že se vyhýbá pití, ale myslela jsem si, že si to spíš nechává na dýl.
"A to jako proč?!" zeptal se uraženě Will.
"Protože jsem tu autem a vezu tady princeznu a Olivera domů. Nerad bych si od Jama vyslechl, jak nezodpovědnej jsem... stačí mi to denní peskování od ní," objasnil a při poslední větě kývl hlavou ke mně.
"Já tě jako peskuju jo? No dovol... to ty jsi ten, kdo má od samýho rána blbý kecy, takže se ti to snažím jenom vrátit," zavrčela jsem.
"Nikdy bych si nepomyslel, že něco takovýho řekneš, ale to samý platí i pro to, že bys šel do vážnýho vztahu. Překvapuješ... každopádně Izzy nám půjčíš, že?" poznamenal Will dřív, než se na mou poznámku mohl ozvat Black.
"Nejsem věc, kterou může půjčovat... a mimochodem, já dneska taky nepiju," ozvala jsem se uraženě.
"Jakto?!" zděsil se tentokrát Jeff.
"Osobní důvody," utnula jsem to. Nehodlala jsem rozvádět, co mě k tomuto rozhodnutí vedlo. Black a Oliver už ten důvod zřejmě dávno znali. Při všech akcích, co se událi od doby, co bydlím u Jama, se nestalo nic moc dobrýho. Buď to končilo tím, že jsem si nepamatovala nic z toho, co si až moc dobře pamatoval Black anebo tím, jak jsem ho ve stavu malátnosti táhla po schodech do patra.
"Copak, princezno, bojíš se, že bych využil situace? Ale no tak, zase tak zvrácenej nejsem a navíc, co se tebe týče, absolutně ničím mě nepřitahuješ, takže se klidně napij," zašeptal mi u ucha sebevědomě Black. Jeho dech na mém krku způsobil, že mnou projel elektrický náboj.
"Ty mi tu tak něco říkej o zvrácenosti. Ty jsi zvrácenost sama," poznamenala jsem a ironicky si odfrkla. Ignorovala jsem jeho samolibý úšklebek a otočila se zpátky na kluky.
"Tak fajn, ale jen jednoho panáka," souhlasila jsem nakonec. Nechtěla jsem původně ani kapku alkoholu, ale Black mě během půl minuty dokázal tak vytočit, že jsem to hodila za hlavu. Nebo jsem to udělala jen tak z trucu? Nevím, ale na tom teď fakt nezáleželo.
"No, to je konečně rozumná odpověď!" zvolal Will a rovnou mávnul na barmana, aby něco objednal.
-----------------------------
Pohled Dannyho:
"Kdybys mě sem nepozval, taky by ses mohl zaobírat tím, která z nich má větší zadek," prohodila ke mně Deenová a projela si rukou své blonďaté mírně rozcuchané vlasy. Sledoval jsem každý její pohyb bez mrknutí oka.
Posledních pět minut mi stále opakovala, co jsem mohl dělat, kdybych jí nepozval. Kluci se už nějakou chvíli bavili pozorováním holek a tak si nás nevšímali. Teda až na Ricka, ten věčně sledoval mobil, jestli mu náhodou nenapsala Mia, a párkrát k nám hodil pohledem.
"Kdybych chtěl, mohl jsem se tím zaobírat i teď, ale jelikož mám do pátka plný rozvrh, co se přítelkyně týče, nechávám si to ujít dobrovolně," objasnil jsem jí svou teorii a snažil se znít přesvědčivě.
Nepozval jsem jí kvůli našemu fiktivnímu vztahu, ale kvůli tomu, že je to ona. Nějak jsem si zvykl na její přítomnost a to, že dneska pomohla Benovi, mě nějakým způsobem dostalo.
"Jo, jasně, to je skvělý důvod. Až na to, že mně je tvoje přesvědčení o věrnosti naprosto jedno. Navíc jsem si všimla, že už dobrou půlhodinu po tobě mrká ta bruneta, co sedí tři metry od nás," řekla jakoby nic a poposedla si na barové židličce. Zvedla své oči od své sklenice a přesunula je na mě. Ušklíbl jsem se.
"Já vím, všiml jsem si jí, ale není můj typ," konstatoval jsem a sebevědomě na ní mrkl. Tomu se jen uchechtla.
"Sakra, jsi víc náročnej, než průměrná ženská v obchoďáku s oblečením," namítla a nechápavě kroutila hlavou. Byla pravda, že jsem si tý brunety všiml. V tom jsem nelhal, spíš v tom, že by nebyla můj typ. Jasně, že byla, ale momentálně jsem neměl zájem. Byla tu Deenová, její blonďatá hlava a pusa plná keců na mou osobu. Středem dění se stala ona, to jsem si přiznal, i když se mi to ani za nic nelíbilo.
"To víš, někdo jako já si vybírat můžu, princezno," šeptl jsem k ní a nadhodil egoistický úsměv. Přesně ten, který jí dokázal vytočit. Nezklamala... její popuzený výraz mluvil za vše. Byl jsem spokojenej. Věnovala pozornost mně a to mi stačilo. Zatraceně...
"Měl bys něco dělat se svým egem. Nejen, že ho máš dost velký, ale už ho nezvládáš a otravuje nevinné lidi kolem tebe," poznamenala s odfrknutím.
"Nepovídej. Já si spíš myslím, že si hledáš nejrůznější záminky pro to, abys mému egu nepropadla i ty," rýpl jsem si pobaveně a naklonil se k ní blíž. Všiml jsem si, jak se na vteřinu zarazila a sevřela dlaní barový pult.
"Přesně o tom mluvím, máš až moc velký sebevědomí," odpověděla nakonec svým typickým vyčítavým hlasem a zabodla mi ukazováček do hrudi.
"Jak říkám, můžu si to dovolit," oplatil jsem jí pohled a chytil jí tu ruku, kterou se mě dotýkala.
"Ú copak se to tu děje?" přerušil náš rozhovor příchozí Oliver. Deenová sebou trhla a následně vymanila svou dlaň z mého sevření.
"Jako bys nás neznal," poznamenal jsem s úšklebkem a lokl si koly. Normálně bych měl asi depku z toho, že se nemůžu napít něčeho pořádnýho, ale dneska mi to bylo jedno.
"Taky byste se mohli jeden den nehádat..." prohodil s malou nadějí a pak se otočil na Deenovou, "Will si žádá tvou radu ohledně holky."
"Mojí? Já tu nejsem odborník přes holčičí zadky. Jsi na špatný adrese, minul jsi to o jedno místo. Black je tamhle," odpověděla a mé příjmení vyslovila s velkou dávkou opovržení. Z nějakého důvodu mě to vytočilo.
"Já vím, ale neminul jsem to. Will potřebuje holčičí radu. Neví, jestli do blondýnky může jít," uvedl na pravou míru Oliver a protočil očima. On se o holky moc nezajímal, takže mě překvapilo, že vůbec přišel s něčím takovým.
"A já to mám jako vědět?" zeptala se šokovaně Deenová, ale nakonec se na stoličce natočila k parketu. "Tak která to je?" zajímala se a projížděla zrakem obrovský dav před sebou. Na to, že bylo úterý večer, se tu pohybovalo až moc lidí.
"Tamhle ta, co stojí u druhýho stolu od vchodu. Vedle ní jsou takový dva tmavovlasý kluci," řekl a Deenová se tam automaticky zadívala. Nijak mě to nezajímalo, takže jsem místo hledání té dotyčné sledoval Deenovou. Ta se zarazila a následně se usmála. Zamračil jsem se. Proč se sakra směje?
"Ta se ti líbí, jo?!" zvolala trošku nahlas na Willa, aby překřičela hudbu. Odpovědí jí bylo Willovo automatické přikývnutí.
"Chceš se s ní seznámit?!" zakřičela znovu.
"Ty ji znáš?" zavolal na ni překvapeně.
"Na tom nezáleží, tak chceš?!" křikla s vyzývavým úsměvem.
"Že váháš!" vrátil jí.
Zaregistroval jsem, že Deenová seskočila z barové stoličky a zadumaně koukala někam do davu. Asi na tu holku, kterou jí Oliver ukázal. Asi po minutě zvedla ruku a zamávala. Dotyčná si jí zřejmě všimla.
Další sled událostí nikdo nečekal. Ta cizí blondýna se s křikem rozeběhla k nám a doslova skočila Deenový kolem krku. Nejen, že jí objala, ale opravdu na ní skočila. Deenová ji rychle chytla pod zadkem, aby nespadla a rozesmála se.
"Jsi to fakt ty? Myslela jsem, že se už nepotkáme, Izzy... Panebože, nemyslela jsem si, že tě tu uvidím. Tak moc jsi mi chyběla!" křičela a držela se na ní jako klíště. Překvapeně jsem s ostatníma sledoval vývoj situace a snažil se to pobrat.
Asi o pět minut dýl vysvětlila Deenová ostatním, jak se s Rosalie, tou blondýnkou, znají. Podle všeho bydlely vedle sebe před tím, než se Deenová přestěhovala k nám.
"Koukám, že jsi tu s Bradem," poznamenala Deenová s úsměvem, když z ní Rosalie seskočila. Momentálně si prohlížela kluky a pak se zastavila pohledem na mně. Už na první pohled bylo jasný, že vyhodnocuje situaci.
"Jasně, bez něj bych se tu nudila," usmála se na Deenovou a pak se otočila k tomu klukovi, se kterým před chvíli postávala u stolu. "Hej, brácho, dívej, koho jsem objevila!" zakřičela na toho kluka kamarádka Deenový.
Brad k ní vyslal úsměv a vydal se naším směrem. Byl asi stejně vysoký jako já, akorát měl o něco kratší sestřih. Když byl od baru asi tři metry, zaznamenal jsem, že má na sobě tmavé rifle a šedé triko. Sjel jsem ho pohledem a pak se zaměřil na Deenovou. Vypadala vesele.
"A mě na uvítanou jako neobejmeš?" zeptal se s uraženým pohledem ten blb a roztáhl ruce.
"Ale no tak, kámo, co kdyby se tu někde objevila tvá žárlivá přítelkyně," poznamenala Deenová s hraným strachem.
"S tou pijavicí se rozešel asi týden po tom, co jste se s Nickem odstěhovali," vložila se do toho ta blondýnka.
"O, nekecej, že by tu konečně někdo přišel k rozumu?!" zvolala škádlivě Deenová a nakonec k tomu týpkovi udělala krok a objala ho. Brad ji objal kolem pasu. Zavrčel jsem a hlasitě postavil prázdnou sklenici na bar.
Rick to zachytil a nadhodil zkoumavý pohled. Bylo mi jedno, zda si toho všiml on, nebo někdo jiný. Nechápal jsem, proč se k Deenový ten kretén tak tiskne. Naštvaně jsem seskočil z barové židličky.
"Nechceš nás představit, princezno?!" zahučel jsem otráveně a snažil se neznít až moc nasraně. Což v tuhle chvíli bylo nehorázně těžký.
"Jo, to je dobrej nápad," přidal se Will ihned a mrkl na Rosalie. Došlo mi, že se nesnaží jen flirtovat, ale dokonce i uklidnit situaci. Teda... uklidnit mě. Marná snaha, kámo. Pomyslel jsem si a vyslal k němu rychlý pohled.
Deenová povolila sevření a o kousek od Brada poodstoupila. "Tohle je Will," řekla s úsměvem mířeným na Rosalie a pokračovala, "Ben, Rick, Jeff, Oliver a..." zarazila se. Otočila se na mě a nakrčila frustrovaně čelo.
"Daniel Black, ale radši preferuju Danny, že princezno?" vyslal jsem k ní ironický úšklebek, zachytil ji za pravou paži a přitáhl si ji k sobě. "Na to, že spolu už nějaký ten čas chodíme, jsi nějak nejistá," vyčetl jsem jí a objal jí kolem pasu. Na okamžik ztuhla, ale neodstrčila mě. Pouze mě probodla vražedným pohledem.
"Cože?! Chodíte?" zeptala se vyjeveně blondýnka.
"Nevypadáte jako pár," okomentoval to ten blb a přeměřoval si mě.
"Asi špatně vidíš," namítl jsem posměšně a přitiskl si Deenovou blíž k sobě. Když ke mně opět otočila nechápavě hlavu, neváhal jsem a přitiskl své rty na její. Nedal jsem jí nejmenší šanci na reakci a rovnou jí políbil. Byl to zatraceně drsný polibek. Nejdřív byla v šoku, ale nakonec se podvolila a následovala mě.
Myslel jsem, že mě kousne, pak kopne a pošle do háje zelenýho, ale nestalo se. Možná mě to mělo vyděsit, ale bohužel. Dokázal jsem myslet jenom na ní a na to, aby ten kretén kousek od nás pochopil, kde je její místo. Tohle byla perfektní šance, jak mu to ukázat.
----------------------
Pohled Izzy:
Nádech a výdech. Nádech a výdech. Přesně tohle jsem dělala už dobrých pět minut před zrcadlem u umyvadel na záchodech v baru, kde jsme dneska už přibližně čtyři hodiny popíjeli.
Moc jsem nepila, ale cítila jsem na sobě, že naprosto střízlivá taky nejsem. O to hůř jsem se vypořádávala s přítomností Blacka. Vynakládala jsem velké úsilí, ale bylo mi to k ničemu. Stejnak jsem vždycky udělala to, co po mně chtěl.
Dala jsem si cíl... dnes jsem se chtěla zaměřit na Brada. Jenže mi to narušil Black. Jeho manipulativní chování předčilo mé plány a jednoduše ze mě opět udělal hadrovou panenku.
Naposledy jsem se zhluboka nadechla a rychle se na sebe podívala do zrcadla. Ještě tři dny a všechno to skončí. Stačí vydržet tři dny. Zatraceně dlouhý tři dny.
Projela jsem si rukou vlasy a doslova vyletěla dveřmi ven na chodbu. Ve vteřině jsem se zarazila. Asi metr ode mě se o zeď ležérně opíral Black a svůj pohled upíral mým směrem. Když si mě všiml, odrazil se od zdi.
"To ses tam jako zabydlovala?!" zeptal se s ironickým úšklebkem a kývl na dveře od dámských toalet. Kretén.
"A tebe to zajímá, protože...?" oplatila jsem mu sarkasticky.
"Nezajímá, ale jelikož byl tvůj dávný kamarád ve stresu, musel jsem tě jít najít," vysvětlil bez špetky zájmu a kladl důraz na slovo kamarád.
"Super, našel jsi mě. Dobrá práce. Teď se můžeš otočit a jít okukovat nějaký svý fanynky," odsekla jsem a chtěla ho obejít. To mi ale nevyšlo, jelikož se přesunul doleva a zatarasil mi tak cestu. "Co ještě?!" zavrčela jsem a vyměňovala si s ním pohled. Můj byl doslova rozzuřený, ten jeho chladný, ale přesto s náznakem nějakého zaujetí.
"Nějak jsi znervózněla," poznamenal jako by nic a ušklíbl se.
"Přestaň plácat blbosti a uhni mi z cesty," zabručela jsem a snažila se ignorovat jeho až moc nebezpečnou blízkost.
"Na něco jsem přišel, princezno. Docela mě překvapilo, že ses mi před chvílí až příliš snadno podrobila," řekl a zkoumal mou reakci. Zrychlil se mi tep, ale nedala jsem na sobě nic znát.
"Mohla jsem udělat scénu, ale musela bych jí pak vysvětlovat... ušetřila jsem si zbytečnou práci a navíc, slyšel jsi Brada ne? Nevypadáme jako pár, takže se nemusíš bát, tvá reputace narušená nebude," dostala jsem ze sebe uraženě a protáhla se kolem něj z druhé strany. Jestli se zajímal jenom o tohle, tady má odpověď.
"Tak jsem to ale nemyslel," namítl ve chvíli, kdy mě nestačil zadržet. Pokračovala jsem v cestě a nedbala na Blacka za sebou.
"Je mi naprosto jedno, jak jsi to myslel," vrátila jsem mu a vešla opět do místnosti, kterou se ozývala hlasitá hudba z reproduktorů. Fajn, tohle jsem zvládla.
------------------------
Pohled Dannyho:
"Víš, že jsi právě přešla vchod do svého pokoje?" zeptal jsem se Deenový a připadal si jako debil. Byl jsem naprosto střízlivej, ale Deenová toho taky moc nevypila. Každopádně do auta se dopotácela celkem pomalu a pak dokonce usnula. Bylo asi dvanáct hodin... nechápal jsem, jak může být unavená natolik, aby netrefila do svého pokoje.
"Mmmm," zamručela jen a očividně ani nevěděla, na co jsem se ptal, jelikož otevřela dveře od mého pokoje a pomalu se došourala dovnitř.
"Jsi ve špatným pokoji, lásko," upozornil jsem ji znovu, ale tentokrát si stoupl před ní a snažil se upoutat její pozornost.
"Neřikej mi lásko," zavrčela naštvaně, ignorujíc přechozí informaci. Zničeně jsem si oddechl a sledoval, jak si svléká koženou bundu.
"Proč se svlíkáš?" vypadlo ze mě bez přemýšlení. Kdyby nás někdo poslouchal, asi by nás oba pokládal za magory. Dobře, sám jsem o svém duševním zdraví v tuto chvíli dost přemýšlel.
"Pššt, chci jít spát," napomenula mě a doslova sebou plácla na mojí postel. Do háje, tohle se mi snad zdá. Očividně si myslela, že je u sebe.
"Tak to ne, krásko, ty jdeš hezky k sobě," řekl jsem si spíš pro sebe a přešel ke své posteli. Naklonil jsem se nad Deenovou a pokusil se ji zvednout.
"Nech mě být," zamručela a vykroutila se mi. Přehodila přes sebe mojí peřinu a přetočila se co nejdál od kraje postele ke zdi.
"Jsi opilá, vloupala ses mi do pokoje a teď mi okupuješ postel. Kde mám jako spát já?!" pronesl jsem s povzdechem a přešel zpátky ke dveřím, který jsem následně zavřel.
"Jsem ospalá, ne opilá. Spi si, kde chceš," vrátila mi z polospánku.
"Toho budeš ráno litovat," poznamenal jsem jako by nic a převlékl se do kraťas a trika na spaní. Nemyslel jsem si, že někdy nastane chvíle, kdy si mi Deenová dobrovolně lehne do postele a co víc, že já si lehnu vedle ní.
Docela psycho, ale přesně to se stalo. Mohl jsem se jí snažit dostat pryč, ale u toho bych taky mohl zůstat celý zbytek noci. Pokoušel jsem se jí dostat pryč? Jo, pokoušel. Šla? Ne. Její problém.
Jednoduše jsem si lehl vedle ní a ještě na mobilu nastavil budík na ráno. Nebyl jsem si jistý, jestli vůbec usnu, ale riskovat, že bych zaspal, jsem nechtěl.
Deenová se s povzdechem opět otočila, ale tentokrát na stranu, kde jsem byl já. "To se mi snad zdá," zavrčel jsem ve chvíli, kdy mi přes hruď hodila svou ruku a její hlava se objevila pár centimetrů od mé.
"Pššš," pštila mě opět a očividně vůbec nevnímala. Zajímala by mě její reakce ve chvíli, kdy by plně procitla. I když... jo do rána to vydržím. Asi...
"Očividně si to neuvědomuješ, ale jsi první holka, co se mnou leží v posteli a spí tak, jakože jen spí. Tohle je poprvé a naposledy. Dělám to čistě proto, abych tě viděl ráno zuřit," snažil jsem se objasnit danou situaci. Nevím, proč jsem to vlastně řekl nahlas.
Teda jo... vím. Přesvědčoval jsem sám sebe. Nebyl to můj styl. Zatraceně, nenáviděl jsem tyhle pitomý scénky už jenom ve filmech, ale teď? Nějak jsem nemohl přijít na to, jestli mi tahle situace s Deenovou vadí.
Ve chvíli, kdy se ke mně přimáčkla ještě o něco víc, a já v šeru pokoje zachytil její výraz, došlo mi to. Nevadí mi to. Není mi to nepříjemný, spíš naopak. Tenhle fakt mě vyděsil natolik, že jsem se nemohl ani pohnout. I kdybych musel, prostě bych ji od sebe neodstrčil. Nechtěl jsem. Nejhorší na tom bylo to, že ona byla mimo, zatímco já byl naprosto při vědomí...
-------------------------
Pohled Izzy:
Někde z dáli jsem zaslechla písničku od skupiny Skillet. Čím víc jsem se snažila ten zvuk ignorovat, tím víc jsem se probouzela. V polospánku jsem kolem sebe šmátrala rukou. Narazila jsem do něčeho, co jsem nemohla identifikovat, ale pokračovala jsem dál.
Asi po minutě jsem pod polštářem našmátrala mobil a poslepu ho vypnula. Zvonění ustalo a moje ruka se svezla na postel. Teda aspoň to jsem si myslela do chvíle, než se ozvalo zamručení.
Tak počkat, nemám na budíku písničku od Skillet. A to před tím určitě nebyl můj mobil. Uvědomovala jsem si a postupně se probouzela. Do háje... ve chvílí, kdy se vedle mě někdo pohnul, jsem okamžitě otevřela oči. Chvíli jsem si zvykala na světlo a pak našla toho dotyčného.
"Do prdele," vypadlo ze mě vyděšeně. Uvědomila jsem si, že mě Black objímá svou paží a že jsme u něj v pokoji v jeho posteli. Rychle jsem se na něj podívala. Byl oblečenej a já taky. Na okamžik jsem si oddechla. Nespali jsme spolu... teda jo, ale v tom normálním slova smyslu.
"Opravdu skvělý probuzení, princezno," poznamenal se zívnutím Black a narážel na mojí vulgární poznámku. Vytřeštila jsem oči a shledala se s jeho pohledem plným energie. Ne... tohle nemůže být pravda!
Blížíme se ke konci? Po pravdě, sama nevím... o_O Ne, konec v nejbližší době neplánuji. I když závěr mám už trošku promyšlený. Danny a Izzy se posunuli dál. Něco se změnilo a oba si to uvědomují. Tedy jeden háček tu je. Izzy má Dannyho stále za děvkaře a Danny je přesvědčen, že k němu Izzy nic necítí. Co z toho vzejde?
Rozhodně se Izzy v příští kapitole dočká překvapení. Danny se začne smiřovat s něčím novým a okolí si těchto dvou postav bude všímat i nadále.
Musím říct, že jsem povídku neplánovala takhle rozvést, ale stalo se a pomalu se blíží kapitola číslo 30. ♥_♥ Miluju ty dva a jejich chemii. Miluju jejich hádky a vyžívám se v tom, jak si vzájemně propadají. Miluju to, že jsou to oni a nikdo jiný. A miluju vás, kteří je milujete stejně jako já. ♥_♥