Night of Love

Kapitola 22.: Mám se jako bát jo?

"No prostě šla by si dnes večer semnou?" vypadlo z něj.
Koukla jsem na Michaela a ten zuřil. No vlastně bych to mohla přijmout. Možná tím i naštvu Michaela. A to za to teda stojí. Navíc ten dhampýr není zas tak špatnej. Je fakt k nakousnutí. No jo blonďák.
"Jo klidně" řekla jsem a oba vitřeštili oči.
Ten dhampýr překvapením a Michael ani nevím čím. V očích se mu objevovala zuřivost a překvapení zároveň.
"Cože?" houkli na mě oba dva.

Pohled Michaela :
Co to má jako znamenat? To to jako myslí vážně? To s ním pude?
"Co by? No prostě s tebou pudu. Takže... uvidíme se po večeři?" zeptala se a na mě se ani neotočila.
Všiml jsem si pár dhampýrů jak na nás čuměli. No jo asi jeho partička. Tohle mě vážně rozzuřilo. Jsem tak naštvanej, že bych snad i něco rozmlátil.
Ani nevím pročjsem vlastně naštvanej. Ale prostě mě to vytočilo.
"Jako vážně?" zeptal se znova ten pošuk.
Ještě chvíli tu bude stát a mlet tyhle kraviny a já už se neudržím a prostě mu jednu vrazim. Ať si pak mele a kecá co chce ale chtěl bych vidět, jak by se mu to vedlo s rozbitou hubou.
"Jo vážně takže po večeři?" zeptala se netrpělivě Anna.
"Jo jasně po večeři si tě vyzvednu!" řekl a při těch slovech se na mě ušklíbl.
Tak tohle už vážně hraničí se vším. Měl to štěstí, že se otočil a odcházel. Byl jsem už připravenej se do něj pustit.
Anna se otočila a vešla do kumbálu. Vzala si smeták a nějakej kýbl a vydala se na pokoj.
Když vedle mě procházel ani nepromluvila.
FAJN. Jak chce má to mít. Chce si hrát na tichou a ignorovací rodinku? Tak jo ať si hraje.
Popadl jsem něco - ani nevím, co jsem vzal -, a vyrazil pomalu za ní. Cestou jsem si plánoval večer. Když si ona de v klidu s nějakým arogantním debílkem, tak já si seženu nějakou kočku.

Pohled Anny:

Po celou dobu, co jsme uklízeli pokoj jsem já a ani on nepromluvili. Jo možná jsem ho trochu vytočila, ale co si krucinál myslel. Já si mohla, můžu a budu moc dělat co chci.
Převlíkla jsem se do unutejch džínů, černého tílka, slabšího svetříku a černejch kozaček na menších jehlách.
Vyrazila jsem na véču a nebrala na mysl, žže on si je ještě v koupelně.
Máme přece osobní svobodu ne? Tak proč bych jí nevyužila že?
Na véču jsem si zase sedla k Sel. Kecali jsme jen tak různě. Probrali jsme snad všechno. Od kluků až po boty, a že toho teda bylo.
Řikala my, že si prej vyhlídla nějakýho kluka. Prej nějakej blonďák. Že prej mos známej mezi smetánkou školy není ale že prej je k sežrání.
Snažila se ho kontaktovat ale že se jí to nepovedlo. Prej až ho uvidí, tak mi ho ukáže.
Po jídle jsme odnesli táci a já si všimla, že ke mě míří ten kluk co mě dnes pozval.
"Hele to je on. Ten jak jsem ti říkala!" šeptla ke mě rychle rozrušeně Sel.
"Cože?" nechápala jsem.
"No ten blonďák jak jsem o něm mluvila. Jé žiš on de k nám!" zapištěla mi do ucha.
No jo asi mi něco uniklo ale právě teď mi to došlo. Ten kluk co mě pozval... no to je on co se líbí Sel. Tím to dnes večer ale padá. Přece s ním, nemůžu jít ne?
To bych Sel neudělala.
"Hele no on mě dnes pozval abych s ním, večer šla. No ale to že se ti líbí, mění situaci a pudeš s ním ty!" oznámila jsem jí s překvapením.
"Počkat to by jako šlo?" mrkala na mě překvapeně a vzrušeně zároveň.
"Jo to teda pude!" oznámila jsem sebejistě.
"Ahojík tak pudem?" zeptal se ten kluk a kývl na pozdrav Sel. Ta z jeho pohledu a pozdravu málem ležela na zemi.
"No hele.. víš mno... Já už to slíbila někomu dřív a uvědomila jsem si to až u večeře. Takže s tebou nemůžu jít ale tady Sel pude ráda." řekla jsem mu.
"No neva tak nic no. Ale ty by jsi teda šla?" zeptal se tentokrát Sel.
"NO..." nemohla se vymáčknout Sel.
"Jo jasně že pude" souhlasila jsem za ní. Jen po mě děkovně mrkla a už si to s tím klukem řinula ke dveřím.
To je teda hezký. S kým ale teď pudu já no? Teda já jsem pro všechny tak šíleně obětavá ale na sebe přímo a to s prominutím seru.
"Jé ahoj!" drcla do mě ze zadu nějaká osoba.
Až když jsem se otočila poznala jsem Neli. No jasně ta holka mi vždycky příde pod ruku. A to už jen buť, když se chci na někoho vyřvat, nebo se někomu vyspovídat no a teď potřebuju zachránit od samoty.
"Čauky. Tak co s kým deš?" zptala jsem se nevině.
"No s nikým. S klukem jít nemůžu naštvala bych víš koho ne? No a to si ho teda cením. A holky jsou už obsazený, takže jsem tu prostě zůstala na ocet." oznámila mi s úsměvem.
"Všechny holky obsazený nejsou. Například já jsem taky mimo. To víš můj společník si našel někoho jinýho. No nebo spíš já mu někoho našla.." řekla jsem v klidu.
"No super. Takže dem spolu a můžem teda pokecat. Aspoň se dovím něco novýho" řekla a zamyslela se asi nad tou představou.
"Jo to bude super...!!!" řekla jsem a taky jsme se vydali ke dveřím východu.
Máme se totiž sejít všichni před hotelem a odsud nás budou po dvojicích pouštět.
 Nějak jsem ani nevěnovala nikomu pozornost. Až pak jsem si všimla, kdo se před náma elegantně prochází.
No kdo asi že?
Samozdřejmě, že Michael s nějakou čubkou. Fakt netuším kdo to je ta holka. No kdo by to měl vědět co.
Kolem Michaela se věčně nějaká ta slípka točí, takže nikdo nemá šanci si je všechny pamatovat. Musím říct, že když ani nevím proč ale prostě mě to vytáčí.
Všimla jsem si jak se na mě otočil, ušklíbnul a chytil tu slípku kolem pasu. To se mě jako snaží vytočit?
"Hele už kolem něj, zase točí jiná. Zajímavý tuhle ani neznám.... Mno co ty na to... Já myslela, že to mezi váma pořádně jiskří. N pokoji prej provádíte takový kraviny, že to neni ani možný a ty vaše hádky tak co? Vyklop to už Ann.!!!!!" strčila do mě Neli.
Jejky už zase ty keci???!!!
"No nic mezi náma není. Ať si chodí s kým chce a za kým chce mě je to putna to mi věř. A jediný co mezi náma je, je nenávist. No a to bych řekla, že teda nic romantickýho teda neni, takže v tom prostě vědu nehledej prosím." řekla jsem vážně.
No a vážně jsem to i myslela.
Sice mám divný pocit, když ho vidím a právě teď zuřím, jak se tu producíruje s tou štětkou, ale kdybych na něj vyjela určo by si myslel, že prostě a jasně žárlím. A to neni pravda!
Nebo je? zamyslela jsem se. Je možný, abych na tu štětku žárlila? Je možný aby mě Michael přitahoval? Přemýšlela jsem o tom chvíli. Vážně mi to vrtalo hlavou.
Ne neni to možný. To vážně nemůže být pravda!! Křičela jsem na sebe v mysli.
Stále jsem o tom přemýtala ale radči jsem se k tomu už nevracela.
Celej večer probíhal úpa v pohodě. A to jsem se jako měla bát jo? No to teda ne. Sice to byla prča ale abych se bála? TO ne!!
Snažila jsem se Michaelovi, a jeho - společnosti - vyhýbala. Nestála jsem o jeho provokativní pohledy to teda ne!
S Neli jsme probrali spoustu věcí a tak. Došla i řeč na to maškarní co tu bude v předposlední večer.
Prej, že má šaty který by se ke mě hodili a dokonce k nim má i škrabošku. Což, jen ručí o tom jak na tohle byla perfektně připravena.
Že prej mi to dluží za ty šaty co jsem jí pučila. Chvíli jsem váhala ale pak jsem to jednoduše přijala. Jen mi řekla, že prej nemá vhodný boty. Že prej se k  tomu hodí kozačky a těch já mám, to znamená, že boty a oblečení mám a tak teď mám jeden problém vyřešenej.
Po tom večeru jsem zamířila na pokoj a rovnou do sprchy. Docela mi sprcha bodla a měla jsem i to štěstí, že Michael ještě nebyl na pokoji. Nejspíš si někde užívá.
Snažila jsem se na něho nemyslet ale věřte pro mě to bylo fakt těžký. No a proto jsem ráda, že jsem usnula.
Stále se mi ale ještě v hlavě rodil hlásek. Stále mi připomínal, že bych se měla zajímat co a s kým teď Michael dělá. Je to ale kravina, proč zrovna mě by to mělo zajímat?

(Díky za čtení a pls komentíky díky!)

(Další kapitola: 23. - Schovka?! To jako fakt?)