Night of Love

Kapitola 24.: O zábavu je postaráno!

"Smůla hoši mám vás" zahulákala jsem znovu.
"Bože to není možný!!" stěžoval si Stef.
"Ale je" řekla jsem.
Pomalu jsme se přemýstili do patra, kde už na nás všichni čekali.
"Takže jakej je úkol?" ptali se mě všichni nedočkavě.
"Mnoo asi takovej, že....."

Pohled Ann:

"Tak nenapínej" poznamenal celej vystresovanej Rob.
"Dneska před večeří vám vyberu boty a oblečení co si na sebe vezmete" řekla jsem s klidem.
"Cože? To teda ne!" hulákali oba a všichni padli do nekontrolovatelného smíchu.
"Vy se bojíte? No to snad ne!" řekla jsem s úšklebkem.
"No to ne ale..." vykoktával se Stef.
"Ne ne prohráli jste!"
"No tak kluci schopte se" řekl jím s úsměvem Chris.
"Jo kluci" řekla jsem a udělala na ně psí očka.
"Bože tak jo" souhlasili.
Super fakt už se těším na večer. Jenže možná bych mohla sehnat pomoc. Sama nevím, co bych jim oblíkla. Ale vím kdo tohle zaručeně bude vědět!
"Super seženu si na vás pomoc" řekla jsem jim, když jsme mířili na oběd.
"Co?" hulákali.
"No tak klid!" uklidňovala jsem je.
"Tak to bude nejhorší večer v mím životě" sykl Rob.
"Sedneš si k nám?" zeptal se mě Chris, když jsme vcházeli do jídelny.
"No jasně, musím si pohlídat kluky. Ještě by mi někam utekli a co já potom s tím. Neměla bych koho upravovat!" řekla jsem na oko zdrceně a Chris vybuchnul v smích.
"Bože ty si něco holka" řekl ještě se smíchem.
No jo samozdřejmě jsme zase středem pozornosti. Jak taky jinak, že?!
"Já vím." řekla jsem a otočila se na Stefa a Roba.
"Lidi tváříte se jako by jste viděli ďábla!" poznamenala jsem s úšklebkem.
"No ďábla neviděli ale řekl bych, že ďáblici a to pořádně prohnanou jo" řekl Chris a to už jsem vybuchla smíchy zase já.
"Bože mě zvás dvou vomejou." řekl už v lepší náladě Stef.
"Jo jeden jak druhej. Oba dva maj prořízlí pusy. Bože kam ten svět spěje" poznamenal nyní Rob.
"Díky. Tak takovou lichotku by jsme nečekali" řekla jsem se smíchem a s Chrisem jsme si plácli.
 Ani si neumíte představit, jak mě deptalo, že jsme středem pozornosti dokonce i mágů. Bože. Naštěstí jsem to brzy vypustila z hlavy.
U oběda jsem se nemohla ani v klidu najíst. Bože na co ti maníci ještě přídou.
Během oběda, totiž i ty dva přesla mrzutost z toho že prohráli, a tak s vtipkováním, nemohli zůstat pozadu.
Po obědě, jelikož byl polední klid jsme měli být v klidu. Když jsem dorazila na pokoj, tak tam už byl Michael a ti dva maníci. Bože no super to asi moc neodpočinu.
"Kde seš takovou dobu?!" zavrčel na mě Michael.
"Bože maminka se zlobí to abych zase vypadla!" poznamenala jsem a ti dva magoři se začali smát.
"Já a zlobit. Ne já jsem do slova a do písmene nasranej" řekl jízlivě.
"Víš co tak si vylejvej vztek na někom jiným mami já mizím" řekla jsem a vyrazila jsem ke dveřím pokoje.
"Víš co a nebo si di s nějakou užít. Řekla bych, že jim už scházíš. Přece jen tak nemůžeš nechat čekat. To se nesluší od takovýhodle džentlmena jaký jsi. Bože kde jsi nechal vychování?!" zeptala jsem se na oko katastroficky.
Nečekala jsem jestli odpoví. Vyrazila jsem do atra, kde jsou kluci. Potřebuju si od nich něco zjistit.
Zaklepala jsem u nich na pokoji.
Přišel mi otevřít Chris s velkým úsměvem.
"To už jsme ti scházeli? Ty nám jo" řekl a zatáhl mě do pokoje.
"Asi váz zklamu ale chtěla jsem se zeptat ve kterým patře maj pokoj takový dvě barbie. Celý růžový víš Niky a Kiky myslím teda?" zeptala jsem se jich.
"Hmm počkej.." řekl Stef a zamyslele se.
"Včera jsme byli o patro níž. Nějaký dvě si to štrádovali na pokoj 39 pokud vím, tak to nebyli sokyně tvý ségry, což znamená, že to byli asi oni." řekl se zamyšlením.
"Díky nějak vám to vrátím. No vlastně vám to vrátím dnes před večeří" řekla jsem a pádila do patra níž.
"U večeře ti držíme místo" houkl na mě ještě Chris se smíchem.
"S tím taky počítám" poslala jsem mu zpět a začala jsem hledat pokoj 39.
Víte, že to nebylo ani těžký najít. Hledání mi totiž usnadnila obrovská cedule na dveřích.
Samozdřejmě, byla celá růžová a třpitivá. Bylo na ní vytištěno velkým písmem: Pokoj Kiky a Niky!
Hm tak bych řekla, že jsem to našla. Pomyslela jsem si a zaklepala. Pokud vím, tak ještě ze školy by jsme měli mít dobrý spory ale nevím.
Otevřela mi myslím, že to teda byla, Kiky.
"Jé ahoj co ty tady? Poď dál!" řekla a pozvala mě k nim.
Vešla jsem do pokoje. Bože ani mě to nepřekvapilo ale všude byli růžový věcičky a malovátka.
Niky ležela na růžový posteli a něco si četla.
"Jé ahoj" houkla na mě.
"Čauky." řekla jsem a sedla si k ní.
"Tak copak potřebuješ?" zheptala se mě Kiky a sedla si k nám taky.
"Mno dneska jsem nad klukama vyhrála sázku. A trest pro ně, že je smím do něčeho dnes oblíct. Jenže víte já jim úkol zadala ale uvědomila jsem si, že zase tolik holčičích věcí co by na ně padlo nemám a tak jsem si řikala, že by jste možná chtěli pomoc mi je upravit?" zeptal jsem ze a sledovala jejich reakce.
"To jako vážně bysme mohli??" zeptal se s úžasm a nadčením v očích Niky.
"No jo já potřebuju nutně pomoc a vím, že vy jste pro modu přesně stvořený" pochvalovala jsem je.
"A můžem je i namalovat?" zeptala se mě se smíchem Kiky.
"No jasně cokoli. Jen si je vezměte do parády, já budu jen přihlížet" řekla jsem se smíchem.
"No ty si boží. Bože vždycky jsem si přála, udělat z těch maníků, co si z nás utahujou holky." řekla nadšeně Kiky.
"Takže souhlasíte?" zeptala jsem se.
"No jasně jsme nadšení. Ale pro to aby to bylo dokonalý, tak musíš s těma dvěma dojít sem. My už si tady nějaký oblečení a doplňky připravíme" řekla s pomstichtivým pohledem Niky.
"Super ale pšt. Nikdo to ještě neví. Přece jen chceme naší promenádu utajit a nechat ji na večeři jo?" ujišťovala jsem se.
"No jasně mlčíme jak hrob. Stejně nevím, komu by jsme to vykládali" řekla Kiky.
"Super, takže dneska to bude vaše první modní přehlídka!" řekla jsem.
"Nemůžem se dočkat"

(Díky za čtení a pls komentíky díky)

(Další kapitola: 25 – Růžová přehlídka!)