Nastala doba cuket.

Kdo má zahrádku a v ní 2 - 6 cuket, ví o čem mluvím. Cukety jsou úžasné. Nepokoří je žádná plíseň a žádné vedro. Jeden keřík je schopen přivést na svět spoustu  malých cuket. Když zapomenete sklidit malé, narostou cukety do obřích rozměrů. Receptů na jejich přípravu je bezpočet. Vyšly kuchařky jen s tímto tématem. Takže co o nich mohu ještě napsat.

Snad jen to, že jsou chuti neutrální proto se dají použít k čemukoli......A to myslím naprosto vážně. Můžete z nich udělat rychlou, jednoduchou, ale výbornou buchtu / recept najdete pod moučníky/.

Přidávala jsem je do džemu, abych nastavila jahody/které se tenkrát neurodily a mé dcery měly jahodový džem nejraději/.

Uděláte z nich zelí, bramboráčky bez brambor, řízečky, okurkový salát.........prostě na co si vzpomenete.

Já mám nejraději nejrychlejší způsob

Cuketu nakrájím na plátky osolím a nechám vypotit, pak je potřu česnekem a rychle osmažím na oleji,

Dám na krajíc chleba  a někdy potřu sojovou majonézou.

Absolutní slast.

Moje maminka se s cuketou seznámila, až když už jsme byli všichni z domu. Moc ji neoslovila, zůstala u svých oblíbených patizonů.

Patizon je také druh tykve, stejně jako cuketa. Má zvláštní placatý vroubkovaný tvar bílé barvy. Jeho slupka je tvrdá a musí se okrájet. Když ho nakrájíte na plátky, musíte vykrojit střed se semínky.Tím Vám vzniknou  takové podkovičky. Dužina je pevnější, nechává  se také vypotit se solí. Příprava je obdobná jako u cukety.Pro její pevnější dužinu je nejlepší jako řízeček v trojobalu.