Dnes se mi podařilo všechno, co jsem chtěla stihnout. Ráno, raníčko jsem vstala, ale pospíchala na poštu a k naší doktorce. Sestřička mi uštědřila píchanec a paní doktorka mě zásobila léky na příští 3 měsíce. Hladina cukru byla výborná, tlak v pořádku, obtíže žádné, tak jsem si výskala. Jen to kazilo trochu počasí, drobně pršelo. Pro někoho to jsou možná banality, ale v mém věku potěší, když všechno klape.

Rozhodla jsem se, že si po obědě dojedu do města pro léky a doručím synovi dárky. Pro něj (měl včera svátek, protože je Martin - ale bez koně) a jeho dvě dcery, moje vnučky. Obě měly narozeniny. Sice měly dárky pár dnů zpoždění, ale snaha se cení. Ještě jsem se rozhodla, že jim zařídím Mini účet a budu na něj spořit, aby měla děvčata nějakou kačku. Všechno jsem stihla zařídit, než mi jel autobus zpátky domů.

Teď tu sedím, utahaná, popíjím čaj a ťukám. A hlavou mi jde písnička: Když se podaří....

 Když se podaří, co se dařit má, 

 když rozkvete růže z poupěte, 

 když se podaří, co se dařit má,

tak je přece krásně na světě,

 když se podaří, co se dařit má,

když je slunce jako ze zlata.