Další mé typické ráno... nechce se mi vstávat, však stejně nikdo není doma, takže mě za to ani nikdo nebude kritizovat, když si poležím. A tak ležím, uvažuji nad nesmrtelností brouka a cenou svého života... otravné a nudné. Donutím se protáhnout, na čtyřech jako kočka, sleduji svůj odraz v zrcadlech naproti posteli. Nechápu lidi, co ten pohled nemají rádi. Ano, jsem rozcuchaná, mám zplihlé vlasy, ale jsem to já, s úsměvem zákeřné šelmy, co s každým pohybem provokuje nepřítele, děsí a fascinuje svou kořist. Sklouznu z postele, vytáhnu proužek kůže, který mám schovaný už příliš dlouho a vložím jej do lahvičky s kokosovým olejem. Krásně voní

Po špičkách, tichoučce, ve tmě za zataženými žaluziemi, však stejně venku slyším zvuky dopadajících kapek, i tam bude temno, projdu líným krokem k polici a hledám pentakl, který jsem schovala ještě v dávnějších časech. Konečně bych jej mohla na tu kůži navléknout... však není, kdo ví, kde jsem jej před tou dobou skryla... alespoň měsíční přívěšek tedy nalézám, pokládám na lahvičku s olejem, všechno to sbírám a pokračuji tichým domem do koupelny.

Shazuji ze sebe pyžamo, které letí do koše na prádlo. Už bylo na čase. Pousměji se na svůj odraz v zrcadle, pak napouštím vodu. Vklouznu do vany, užívám si hřejivou vodu, která díky proudu z kohoutku stále zvyšuje svou teplotu. A mezitím se mi v hlavě vynořují známá slova krásné písně:

I tell you all the time;
Heaven is a place on earth with you,
Tell me all the things you wanna do,

Only worth living if somebody is loving you...
Baby now you do.

Nemohu si vzpomenout na zbytek, však to je v pořádku. Voda začíná být příliš horká, však to nevadí... pozornost si zasluhuje jen podezřele příjemná bolest na hrudi. A tak si dále broukám, prozpěvuji do zvuků tekoucí vody i kapek bušící na střešní okno. Video Games... konečně si vzpomenu na název a posadím se... neznamená to však, že bych přestala broukat melodii, či mé myšlenky upoutalo něco jiného. Vodu však zastavím, už pálí až moc. Ta melodie, ta slova, ta bolest, tak příjemná, ideální ve spojení s voňavým mýdlem klouzajícím po kůži... a pak všechno smýt, vysušit kůži, učesat vlasy a nafoukat je, ať nejde poznat, jak děsivě jemné jsou.

Vytáhnout provázek z oleje, kterým si namažu tělo. Vůně kokosu linoucí se místností, ale broukání pokračuje. Myslet na něj nepřestanu. Bolest není na ústupu. Světlá pleť, jen lehce opálené ruce značí, že moje kůže nepostrádá melanin. Bledá jak smrt, prý jsem... ale to je dobré, i když kontrast s černými vlasy působí úsměvně. Navíc, dokázala jsem, po čem jsem toužila. Matce se už v ničem nepodobám. Kůži promnout v prstech, nechat olej se vsáknout, napůl přeložit. Neodolám. Jen jedno švihnutí přes stehna, protože to štípnutí je slastné... pak navlékám přívěšek, pevně kolem krku uvážu a spokojeně se vracím do pokoje.

Všechno je daleko lepší, cítím se tak trochu mimo, ale příjemně. A k tomuhle potřebují lidé drogy? Alkohol, cigarety či něco silnějšího? Vždyť je tak lehké se dostat ke spokojenosti... stačí myšlenka. Baby, now you do... možná mě nemiluje on, ale začínám přicházet na kloub svému vlastnímu kouzlu. Ta píseň má pravdu... bez lásky nemá život velkou cenu, však stačí milovat sám sebe, aby se důvod k žití našel. Navíc, pak člověk cítí lásku i k mnohým dalším... nevěřím, že lze milovat sám sebe bez toho, abys tak začal milovat i svět kolem. Avšak to se vzdaluji od počátku dnešního dne...

Obléknu se, však jen letmo... je teplo, byť teploměr ukazuje 18,2. Lehké křupání schodů mě přec nevyvede z rovnováhy. "Dobré ráno," úsměv na tváři nezmírní ani fakt, že už je dvanáct a Iva sedí v kuchyni. Šílené... ale což... nikam nespěchám, ni? Káva, loupák, diskuse o šílených babičkách a elektrických kolech a pak rychle vzhůru, obléknout si alespoň triko, neb chlad začíná být na zádech znát. A konečně se dostat k té písni, co mi v hlavě hraje...

Video Games... West Coast... Shades of Cool... Ultraviolence... High By The Beach... Music To Watch Boys To... Burning Desire...

"Lana Del Rey má neuvěřitelně kouzelné písně... a pravděpodobně taktéž neuvěřitelně neobyčejná osobnost," uvažuji a promítám si fakta, která jsem se z těch písní kdy dozvěděla. Nikdy jsem nepátrala, však raději si vykládám texty dle sebe, tak, aby mi seděly... "písně o lásce a násilí, láska chladného srdce... zvláštní kombinace a přitom tak procítěně zazpívané, že člověk věří, že to musí být opravdu... zvláštní bytost. Ale kouzelná..." Proč tak na mě asi působí... poslouchám dál a začínám chápat. Jak prosté... smutně úsměvné.

"Všechno, o čem zpívá, je taková... svoboda. Kouzlo toho, dělat si co chci, i když vím, že to není považováno za správné... jakoby jí bylo všechno jedno, protože v těch písních je všechno ukradený... všechny ty texty se řídí tím, že v lásce je povoleno vše... je jedno, jaký kdo je, jaké má úchylky, jak moc šílený je, či zda porušuje všechna pravidla nadstavená společností... lásce na tom nesejde, jestli je to považováno za správné nebo ne... miluje a na ničem jiném nezáleží... asi mi to chybí. Ta svoboda, kterou jsem nikdy asi nepoznala... vždycky jsem se ve všem omezovala, ani nevím proč... vždyť jsem nebyla vychovávána tak, abych se řídila pravidly... a přesto jsem do školy nastoupila jako voják v pozoru, snad jsem spolkla to ráno pravítko a tak mluvila jen, když byla vyzvána... vždycky spoutaná... a tak mám slabost pro ty, kteří nepotřebují pravidla, aby mohli dýchat... obdivuji to, protože já byla vždycky ta, která se řídila pravidly... svými, či cizími... vždy tu ta pravidla byla a vždy mě svazovala... a já se z nich dosud nevymotala... proč? Na to zatím odpověď neznám..."

Zvláštní porozumění, které na mě dopadá, když píšu tento článek, poslouchám hudbu, okrajově vnímám bolest, jež se z hlavy přesunula do hrudi. Je to příjemná změna a já jí vždy uvítám... prsty mi již začínají mrznout, jak ťukám do klávesnice a tak se zahřívám hrnečkem ovocného čaje. A cítím se dobře, i když vím, že přede mnou je ještě dlouhá cesta, pokud chci začít být volná. Nejsem si jistá, zda má minulost musí zmizet, či být naopak odkryta a tak se táži času, nechávám se kolébat hudbou a bolestí... kouzelný to okamžik a já jsem za něj vděčná.