Prosím potlesk pro šílenou Ver, konečně jí došla ta jednoduchá pravda, že je jen člověk a tedy se mýlí a opakuje své chyby, na fakta musí přicházet několikrát a ujišťovat se tak o jejich pravdivosti. Lidstvo je nepoučitelné a zdá-se vyplývá to z toho, že sám člověk nepoučitelný je stejně tak. Protože se psalo datum 4. ledna 2014... stalo se to před více než dvěma lety, co jsem pochopila prve, že svobodu, po které tak toužím, si odpírám jen já sama. A pročpak to? Jednoduchá odpověď: Bojím se. A co je nejhorší, přesto mi na mě samotné nezáleží tak, jak by mělo... a tak musím citovat sama sebe, opakovat se:

"A já zjišťuji jen to, že prozatím, jen pro teď nejsem schopna tu svobodu přijmout. Ovšem věřím, že když budu postupem času získávat odvahu a zkušenosti, tak že jednou svobodu zase potkám, pozdravíme se, poznáme a už spolu zůstaneme. Do té doby nejspíše nebudu tolik vybočovat ze stáda, jako bych sama chtěla - jako bych to dělala, kdybych tu svobodu měla."

Potkala jsem tedy svobodu podruhé, opět jsem jí pozdravila a stejně tak se s ní rozloučila, jako prve. Snad však tentokráte už na naše setkání čas neodvane a já nezapomenu. Nezapomenu, kdo ta krásná bytost, tak nebezpečná a děsivá, je a jak v ní změnit i sama sebe... bude to šílené. Ovšem přesto mě to láká, stále vím, že tohle je mým cílem, že je právě to tím, co chci! Protože jen když se pustím, udělám krok do neznáma a zbavím se půdy pod nohama, naučím se létat... jinak to nejde. Je to děsivé, ale je to fakt a má hlava překvapivě souhlasí. Nebolí. Při psaní těchto řádků ne... protože dělám konečně to, co mám. Proč tu jsem a proč jsem musela přerušit studium a začít hledět sama do sebe. Někdy mě mé vlastní tělo opravdu děsí... ale očividně někde hluboko ve mně, schovaná v téhle křehké schránce, která mě neustále varuje, že není vůbec stabilní a může se každou chvíli rozsypat, je dušička pravé Ver... možná je to právě Vērae Nīkē, o které jsem mluvila dříve. Nebo někdo úplně jiný, snad nechce být pojmenována. Každopádně tu je, je to vědomí, které ví daleko více než já, ale přitom vědět nepotřebuje. Teď jen přijít na to, jak se k němu dostat a začít s ním žít... jak se osvobodit.