A zase nepíše... nu, možná to není až tak hrozné, alespoň s deníkem ne, vzhledem k datu posledního příspěvku, ale co se týče příběhu mé drahé Ignitery, či aktuálně ještě Thie... je to celkem neslavné. Občas napíšu pár slovíček, ale většinou raději čtu, poslouchám hudbu a bavím se jiným způsobem. Koukám na Dr. House, což je jedna z těch nejméně zajímavých činností. Žiju v realitě více než dříve, to je pravda... a navíc jsem včera zjistila, že jsem se posunula zas o kousek dál.

Tak zní druhá dohoda, na které jsem začala pracovat teprve od března. A i když jsem si myslela, že něco takového je pro mě příliš náročné a že mi bude trvat malou věčnost, než svou empatii zkrotím tak, aby mi pomáhala a neovládala mou osobu skrze strach a bolest, nakonec jsem to zvládla za neuvěřitelné tři měsíce, což je daleko méně, než co mi trvalo zvládnout dohodu první.

Musím říct, že za tento přístup k životu vděčím hlavně svému milovanému Bráškovi, který mě snad dokonce nevědomky, v mém snažení podporuje. Životní lekce, které jsem dříve nezvládala ani náhodou, teď přecházím s klidem. Ano, stále to občas zabolí... ale už to snáším. Nevím, zda se ve mně tato vlastnost uchytí a budu schopna tato slova respektovat vždy a pořád se jimi řídit, však včera jsem sama sobě dokázala, že už nejsem ta samá osoba, co si všechno vztahuje k sobě.

Iva byla nazlobená, vztekala se, křičela na mě, brečela a urážela. A já věděla, že má vina to není. Že je něco v nepořádku s ní, s její aktuální náladou a mě se to netýká... něco se pokazilo v jejím světě a to neznamená, že mám znovu zalézt do ulity, schovat se do Temnoty, či propadnout depresi. Ne, jediné, co jsem cítila, byla lítost vůči té osobě, která to má zrovna v životě těžké a tak se snaží dostat ze sebe všechen ten jed pryč tím, že jej plive na ostatní. A to nejlepší, co mohu pro nás obě udělat, je nebrat si to osobně. Neřešit, co říká, protože to ani ona sama nemyslí vážně. A pokud snad ano, pak má pomýlenou představu o mé osobě a mém charakteru, takže vlastně stejně mluví k někomu jinému.

Je to občas těžké, vycházet s lidmi. S jakýmikoliv. Avšak teď bych mohla začít znovu, život, ve kterém budu mít ze vztahů lepší pocity, nebudu potřebovat po každé nemilé konverzaci dlouhý oddech od všech lidí... snad odteď budu přecházet hádky s klidem, žít a nechat ostatní lidi žít jejich životy, bez toho, aby mě dokázali zraňovat svými slovy vyřčenými ve vzteku, stejně jako iracionálními činy, kterými prchají od zodpovědnosti za své vlastní štěstí.

Poslouchám už dva dny písničky ze Lvího krále... hlavně v originále. Je to nádhera... všechno tak, jak má být... Děkuji za tuto lekci, děkuji všem, kteří mě podrží, když padám i těm, kteří mě zkouší svými ostrými slovy. Mám vás ráda... a jsem šťastná, protože můj život začíná nabírat správný směr...