Měla bych se učit... vážně bych se měla učit. Avšak tak bohužel, tentokráte to nevyšlo. Či spíše díky všem Bohům, ať už jsou jakkoliv zvrácení a krvelační, protože dnešek mě po dlouhé době nabil energií a já si užila naprosto parádní výlet. Avšak hezky popořádku...

Vzhůru jsem sic jako vždy od sedmi, ovšem to neznamená, že bych v 9:57, když do mého pokoje vtrhla ségra, byla oblečená či měla přehled o tom, že už mám vyrážet s celou jejich bandou (parodií na rodinu, ve které je ségra tím nejrozumnějším a s nejsilnějším slovem, řekla bych – ne, pokud vás napadne, že tím pádem je vysoce inteligentní, musím vás upozornit, že tohle je ten druhý případ – ti dva jsou naprosto ztracené případy). Nasedla jsem do auta, trochu pocuchaná, lehce unavená a s nepříliš dobrou náladou. A teď, kam razíme... tak byly předloženy dvě varianty, 10 km jen tak tlapkat, nebo se svést lanovkou na jakousi horu a pak padnout dolů pěšky... varianta číslo dvě byla schválena a mohli jsme vyrazit na výlet někde poblíž Českého Těšína. V geografii se fakt nevyznám...

"Máme půl hodiny, děcka." Tak jsme vyhodili Hanisku s Peťou ven a začala párty v autě... samozřejmě, přední sedadla se musela přesunout dopředu, abychom měly dostatek místa. Ségra mě nakonec drbala na hlavě a šišlala, že jsem "roztomilý bambus", načež usoudila, že moje hlava je jako mimčo a že by si jí ráda uřezala a nechala... v tu chvíli mi na hlavičku začalo být podezřele teplo a já usoudila, že bude lepší se dát na úprk (pustila Karla Kryla, protože byl první, co jsem v mobilu našla a začala hopskat kolem hřiště na minigolf... následně jsme to raději změnily na Ewu Farnou).

Dole pod lanovkou byly poutače na skoky z letadla (Ver: "Chceš skákat s letadlem? Tak já ti koupím záchranný kruh do vody ve tvaru letadla a můžeš si poskakovat, jak chceš!"), Maťa samozřejmě začala snít, že by si ráda taky někdy skočila (Peťa: "A s padákem nebo bez?" Maťa: "Bez! S padákem skákaj jen amatéři!"), pak jsme se dostali k lanovce a začala jančit, že na to nepůjde, že tam přece nebude sama a ještě tak vysoko nad zemí (rozumějte deset, maximálně patnáct, metrů).

Svůj strach však překonala a tak jsme se vezly deset minut lanovkou, na které byla všem mimo mě, jež jsem byla nejméně oblečená, zima, a já našla konečně playlist mé oblíbené hudby a tak mě doprovázelo The Pretty Reckless. Ovšem ještě předtím, než jsme na lanovku nasedli, rozdělili jsme si role úplně jinak, aneb co kdo bude dělat na lanovce:
Peťa: Spát.
Maťa: Telefonovat.
Ver: Číst, ale nemám co... měla jsem si vzít na těch 10 minut knížku.
Haniska: Kochat se.

Ocitli jsme se v mlze, ségra dělala kolečka, aby se zahřála a já na ní koukala jako na pakoše, kterým je. Potkali jsme pána s Československým vlčákem, který se mě sice bál, ale byl hrozně ňuní, takže jsem ho prostě poňuňat musela. Psa, nikoliv páníčka. Následovala vídeňská káva s palačinkami, já mluvila o Saarlooscích, ségra o palačinkách a dokonale jsme si rozuměly, takže když se na nás matka dívala velmi podezřele, odvětily jsme jí shodně: "Co je? Vždyť to máme v rodině." (Maťa: "To jsi nikdy nebyla na nějakém scuku? Chvíli se baví každý o svém, aniž by věnoval pozornost tomu, že jim nikdo pozornost nevěnuje. Taťka se pak hádá s babičkou, Ver se k nim přidá, Martina na ně křičí, Lenka se hádá s Martinou, jen já a Míša jsme normální..." Ver: "Jo a Mikeš se bojí Martiny a Míša Ivy!")

(zdroj gifu)Po cestě dolů pak vládla vážná debata ohledně toho, že v Avenger jsou jen 3,5 mozku... čímž se myslí Anthony Stark, Nataša Romanovová, Loki a tu polovinu má doktor měnící se v Hulka, protože ač je doktor inteligentní, Hulk nemá v hlavě ani to seno. Největší vypatlanec je však Thor, samozřejmě... u toho by se snad mozek měl spíše odečítat... (Maťa: "Viděla jsi tu scénu, kde Loki říkal něco o tom, že teď je Hulk vyřízenej a ten ho vzal a omlátil o podlahu?" Ver: "Slabej Bůh."). 

Přičemž nás Maťa vedla po naprosto šílených stezkách, které klouzaly a byly šíleně strmé (Ver: "Pokud mi kvůli tobě upadnou nohy, budeš muset zajít za Bráchou a společně najdete Starka, aby mi udělal nové!"). Ovšem byli jsme připraveni na všechno a diskuse nám vydržela celou dobu a stále u jednoho tématu, které jsme my dvě měli dokonce společné (Peťa: "A co komisař Rex?" Maťa: "Proboha, Peťo! My se tady bavíme o Iron Manovi a ty začneš s Rexem!" Ver: "A slyšela jsi už o Suicide squad? Jokera bude hrát ten z 30s to Mars, jo, Jared Leto, to může být dobrý!" ...) Skončily jsme však naštěstí na nějaké celkem rovné cesičce, takže jsem  mohla už klidně trhat ostružiny, dávat všem za uši kytky a tančit na The Veronicas. Při poskakování Untouched opravdu neuzpívám...

Obešli jsme krávy, na které jsme chtěli skákat z lanovky (tedy, ne my, to ségra to navrhla a já se jen posměšně šklebila), samozřejmě až poté, co Peťa holou rukou otestoval, že ten plot vážně kope (Peťa: "Ono to ne-AU!" Maťa: "Já to běžně zkouším přes stéblo trávy..." Ver: "Ty krávy jsou uvnitř... vážně to musíte testovat?") a skončili u jeřabin (Haniska: "Fuj! To je hnusné..." Ver: "Já vím, však jsem ti nenabízela..."). Došli jsme až dolů, k Letišti Járy Cimermana, udělali si pár fotek, na kterých mám místo pravého oka Zlatobýl, který mi ségra slíbila v budoucnosti zaplést do vlasů. A v autě se dali na zpěv. SuperStar z nás asi nebudou, avšak tentokráte se ségra alespoň zapojila, což se počítá.

Rybí dům! V restauraci nemají místo, tak alespoň se podíváme na obřího ancáčka, jesetery (Ver: "Ty jsme měli doma. A já je měla ochočené! A jedem mi umrznul a druhého jsi mi snědla!" Maťa: "Mluv česky: sežrala!" Haniska: "A byl dobrý..."), cosi rejnokovitého, axolotly (Haniska: "Fuj, to je nechutné jak malé děti!" Maťa: "Mami!") a želvy nádherné (Haniska: "Chyť tu želvu!" Peťa: "Dej mi jí, mám tu tašku!" ... Ver: "Čistila jsi někdy ve škole akvárko těch želv? Jsou děsivě rychlé, to se hrozně špatně hlídá..." Maťa: "Nečistila, ale jak tryskají, to vím... prý pomalý jak želva, ha!"). Pak jsme vyrazili na cestu domů a následovala další chvíle hudby (celé jsme zazpívaly akorát tak Ak nie si moja a Like a prayer, zbytek jsme neznaly texty a přesto zpívaly celou dobu!).

Prve jsme se zastavili však ještě na pizzu. Tedy, na jídlo, ale se sestrou jsme si vybraly pizzy... ségra chtěla něco z mozzarellou, já se těšila na Hawai, takže bylo vybráno hned (Ver salám, Maťa maso, eidam/mozzarellu, ananas/meruňky a šlehačku/smetanu... tedy v podstatě podobné výtvory... a hrozně dobré...), jen kdybychom se předem jako kobylky nevrhly matce na krokety, které si objednala stejně kvůli tomu, že je to ségřina oblíbená příloha. A Peťa měl hranolků i tak příliš... (Ver: "Dneska tu nemají ty žůžo voňavé svíčky..." Maťa: "Alespoň si nebudeš lakovat voskem nehty." Ver: "Vždyť to byla zábava! Doma mám ještě Hennu, nepřijdeš mi někdy udělat tetování? Chci tygra na celou paži... a tys u nás dlouho nebyla!"), tak jsem se cestou k autu probírala ségřinými fotkami, dostali jsme se k tomu, že si ofotila text "The Hanging Tree" a tak jsme opět zpívaly (Maťa: "Sakra, já mám text, ty ne a přesto to mrvím!" Ver: "Psala jsem na to povídku, takže jsem to poslouchala dva dny v kuse stále dokola.").

V autě už jsme měli dozpíváno, a když zrovna nehrálo nic zpěvného, koukaly jsme na fotky, co jsme nafotily a pak jsem ségřin mobil zabavila a zkoukla i to, co tam měla sama pro sebe... samozřejmě, její nový oblíbený zpěvák, šílený blonďák z Bad Joker's Cream, kterého prve potkala na Kamenité Open Fest 2015 a od té doby ho viděla ještě dvakrát, jak jsem zjistila (Ver: "Ty jsi úplný stalker!"), dostali se k fotce, kde je s nablýskanou rudou motorkou (Maťa: "Tady nevím, zda jsem se spíše zamilovala do toho kluka, nebo do té motorky.") a pokračovalo to až k rudé Mazdě3 (Maťa: "To auto stálo před obecním úřadem! Že je úplně žůžo! Prostě jsem ho musela vyfotit!")... pokračování bylo, když jsme měly nakoupit šest rohlíků v obchodě (Maťa: "Rohlíky nejsou." Ver: "Ale jsou tu Snickersky!") a vracely se do auta s mlskami (Ver: "Iva tvrdila, že by si taťka měl dávat pozor, aby brzy nebyl dědou. A taťka jí na to, že prý tak alespoň ví, kde jsi a co děláš, co by si vlastně mohl přát více!" Maťa: "Hej, to moje spolužačka je těhotná! Máme v třetím ročníku rodit krávy, tak prohlásila, že ne, že si to prve odzkoušíme na ní!").(zdroj fota)

Jednoduše výlet plný šílenství, zpěvu a žůžo hlášek... co více si přát? Jo... asi nepropadnout z chemie... tak nic, čas se na to alespoň mrknout... ale já bych raději upravila ty básničky, co jsem v noci sepsala!