Další zápisek, další den. Jak neobvyklá aktivita to pro mě. Každopádně, dnešní den byl... vyčerpávající. Smutná atmosféra se drží, smrt Cindy je stále hmatatelná ve vzduchu. Ovšem jinak aktivita stoupá a plánují se věci budoucí...

17. 7. 2014

 Dnešní ráno bylo... příliš časné. V noci jsem opět usnula až po půlnoci, byť tentokráte jsem se alespoň opravdu vyspala. Ovšem budíček před osmou hodinou nebyl zrovna ideální začátek. Taťka přišel s tím, že musím vyklidit kotec a všechno prohlédnout, abychom odstranili veškeré možné nebezpečí toho, že tam zůstalo něco toxického. No úžasné. Pronesla jsem myšlenku, že budu potřebovat prvně vysekat výběh, čímž jsem si zadělala na půldenní dřinu. Taťka sic po snídani - mezi čímž jsem se osobně válela až do osmé hodiny ranní v posteli a ani následně jsem nestávala příliš nadšeně, jak dokazovala káva uvařená hned po probuzení a nahrazující mou vlastní snídani - vzal křovinořez a setnul veškeré kopřivové stromky, maliník i ostružiník, který vše halil pod roušku tajemství, a do kterých se odvážili opravdu jen psi. Ovšem... já měla pak všechno to odtáhnout. Hezké... ruce jsem měla popálené celé až po ramena, nohy získaly stejnou kyselou odměnu a prsty byly uchráněny jen díky rukavicím a pevným botám. Nakonec jsem vynesla většinu rostlin, než jsem se vrhla zpět do stínu, dopila zbytek kávy a dala si i guláš ze včerejška. Pak následovalo shrabávání zbylého plevele.

Nakonec jsem ještě před příchodem Ivy vzala Beana a vyrazili jsme společně směrem k babičce po poli, stejně jako dva dny předtím. Tentokráte jsem však měla jasný úkol: Nasbírat květy divizny velkokvěté, která kolem pole rostla na velkých plochách naprosto volně. Nakonec jsem opravdu získala celý sáček zlatavých kvítků, u babičky jsem si dokonce vypila i kofolu od podezřele milého strýce Ivoše. U babičky jsem se zastavila na dost dlouho, přičemž jsem zavolala sestře, protože v tom zmatku jsem úplně zapomněla, že má svátek. Tak jsem to však nakonec zdárně napravila a mohlo se jít zpátky.

Při té cestě jsem ještě nasbírala nějaké ostružiny a maliny, obojí u babičky na zahradě, protože Iva má ostružiny obzvláště ráda a tak jsem je připravila pro ni do misky na stůl a dala sušit diviznu na sluníčko. A pak jsem se rozhodla si dát něco na pozdní oběd, přičemž zvítězila - při pohledu na rajčata ze zahrádky - myšlenka na salát. Trochu nudlí, dvě rajčata, dvě kyselé okurky, vajíčko a... to je vše. Chvíli jsem se tím zabavila a mezitím přicupitala Iva z práce. Salát na oběd odmítla, jelikož by se jí pak nic nechtělo dělat a tak jsem udělala alespoň dvě ledové kávy, šly jsme si sednout ven a pak jsme se daly do sazení. Přinesla si totiž sazenice pórku. Následně vytáhla taktéž myšlenku na čaj z listů maliníku, a tedy jsem vytáhla z natahané hromady rostlin mladší kousky, kterých však stejně byla pořádná hromada. Iva mezitím vybírala kameny a rozhrabovala hlínu nad hrobem Cindy a já se dala do odtrhování lístečků. Prsty jsem měla trochu poškrábané, ale horší byli ti pavouci, kteří po mě stále lezli. Brr... nemám ráda pavouky.

Pokračovali jsme s úklidem oné hromady rostlin a já se dala i do likvidace plechů v psím výběhu. Nu což... nakonec se všechno dostalo k bráně, odkud to už bude muset odvést otec do sběru. Odkutáleli jsme taktéž pletivo a já se dala do čištění samotného kotce řádnou sprchou. Zamést, spláchnout, zamést vodu. Zavřít a hotovo! Nakonec jsem se dala už jen do čištění hrnců, načež si Bean znaveně lehl do verandy, kde je krásně chládek a my s Ivou si daly po salátu, kterého sic ona smlsla jen opravdu vrabčí sousto, ale to už je typické. Avšak ke konci jí volal ještě otec, že se rozbilo auto a tak máme další pohromu. Nejspíše do třetice všeho zlobivého... nu, tak to nás snad už další katastrofa čekat nebude. Každopádně, ti dva už vyrazili na pivo a já se dala do sepisování. Nu... jo, a ještě jedna "úžasná" novinka: nějak se mi do notebooku dostal ten protivný program, který způsobuje vyskakování reklam na každé druhé stránce. Hm... doufám, že mi to taťka co nejdříve zpraví, protože já to dosud nesvedla.

Post Scriptum: Vzhledem k mému problému s prohlížečem jsem neměla možnost vkložit článek dříve. Nyní jsem to spíše obešla, nežli vyřešila, aneb místo Google Chrome nyní používám Iron. Nu, uvidíme, zda mi tenhle prohlížeč vydrží či zda podlehne v zápětí. Byť už bylo vše zkontrolováno minimálně dvěma antiviry.