31. 1. 2008

"Malá Mia..." to bylo to první, co bylo vyřčeno, když se první ze tří vlčátek, vlčice, kterou později pojmenovali Morjou, narodila. Byla totiž, jakoby své matce z oka vypadla. Její dokonalá kopie. Své sourozence z vrhu svou mohutností převyšovala a to jí taktéž přálo. V tu dobu totiž vládla krutá zima. Potravy bylo málo, sil ubývalo. Málokdo věřil, že štěňata jí mohou přežít.

V té době byla v jeskyni, již obývala malá rodinná smečka vlků, či spíše převážně vlčic, přítomna část jejích starších sester z dřívějších vrhů. Všichni sledovali tři malé uzlíčky štěstí, které se sápaly k matce, aby se napily a ohřály. O chviličku mladší bráškové však neměli takovou úspěšnost jako malá kopie své matky, což však v tuto chvíli rozhodovalo o přežití.

"Všichni nemohou přežít," pronesla jedna ze starších dcer Mii, Aména, oznamujíc tak pouze očividné, byť v duchu si myslela, že nepřežije nikdo. Matka smečky to věděla, ale bylo to pro ni obtížné přijmout.

"Nechte mě na chvíli o samotě," rozhodla však nakonec, a všechny vlčice ji poslechly. Dokonce i mladá, teprve dvouletá, Satira, která prvně chtěla zůstat. Mia olízala svá malá vlčátka, která dojedla a chtěla nyní spát. I ona se tak rozhodla.

 

 

1. 2. 2008

Aména byla s Miou a vlčaty sama v jeskyni. "Zemřou všechny... ale ona," kývla k malé kopii Mii, "má šanci..." zhodnotila to, co starší vlčice už dávno věděla.

"Já vím, Améno... jen, jen je to... obtížné. Jak můžu obětovat některé ze svých dětí pro dobro jiného?"

"Sama víš, že je to jeden nebo žádný... a ty nevybíráš. Jsou jen dvě verze příběhu – zemřou ti dva, nebo je necháš umřít všechny. Není nad čím váhat."

"Byla by z tebe dobrá alfa... vždyť jsi alfa, tak proč zůstáváš?" zhodnotila výstup své dcery Mia neočekávaně.

"Utíkáš od tématu... a ano, vím, kdo jsem. A tahle smečka mě stále ještě potřebuje," rozhodla, mrskla ocasem a odešla z jeskyně.

Mia byla unavená. Její partner se dosud nevrátil z lovu, ona byla vyhublá a utahaná. A tak se znovu ponořila do světa snů. Ovšem Aména zašla jen za roh, čekajíc právě na tento moment. Nemohla připustit, aby zemřela všechna tři štěňata jen proto, že Mia nezvládne se žádného z nich vzdát. Už to jednou viděla a pěkný pohled to nebyl. Bála se tehdy, že o matku přijde.

Proto teď tiše našlapovala, směřujíc zpět k matce s vlčaty. Samotné se jí dělalo špatně z toho, co chystala, ale jakožto pravá alfa, kterou být mohla, kdyby jen odešla, našla si partnera a založila smečku, musela dělat těžká rozhodnutí. Osobní vztahy musely pryč, v zájmu přežití smečky. To její matka neuměla, a proto, byť byla zvána alfou, nikdy tuto pozici reálně neuchopila. Byl div, že přese všechno smečka dosud existovala a nerozpadla se. Bez pevné hierarchie, bez pravidel, bez respektu.

Vzala opatrně jedno štěně, a odnesla jej pryč... a pak přišla i pro druhé. Ovšem, když prchala se svým úlovkem, o který nestála, z jeskyně, setkala se se Satirou, která jí sic nemohla zastavit, ovšem řekla pravdu ostatním. A i když minimálně stará Mia věděla, proč její dcera něco takového udělala, nedokázala se na ní již byť jen podívat a tak Aména zaplatila za Morjinu šanci na přežití svým vlastním postavením v jejich rodné smečce.

 

 

2. 2. 2008

Třetího dne po narození vlčat konečně dorazil zbytek smečky v čele se sněhově bílým vlkem, otcem vlčat. Vraceli se z lovu a donesli s sebou kořist, která měla smečce na chvíli vystačit. Smečka ukončila život starého zesláblého pižmoně, který už neměl mnoho síly utíkat, či se bránit, před, byť hladovými, ale přesto silnějšími, vlky, kterých se na něj seběhla hned pětice. Tehdy se Mia konečně pořádně nažrala, vlastně všichni si pochutnávali, po dlouhé době alespoň trochu zasytili kručící žaludky.

Ovšem Aména svou rodinu pozorovala z povzdáli. Mohla sic přijít a získat něco z kořisti, byť aktuálně měla ve smečce něco jako postavení omegy. Navíc, vzhledem k tomu, že přesnou hierarchii nebyl nikdo schopen nastolit, mohla se chovat dále jako běžný středně či snad výše postavený jedinec, protože ona to měla v krvi a mysli. Avšak ona se postarala jen o to, aby jí nekručelo v žaludku tím, že už dříve se jí podařilo vyhrabat někde zpod sněhu zledovatělé tělo nějakého hlodavce, jakoby snad byla prachobyčejný tulák, a po hostině prohlédla zbytky a snědla to, co se ještě dalo. Ona sama totiž hierarchii ctila, pro ni přece jen existovala. Chvílema i uvažovala o tom, že by mohla odejít, najít si vhodného partnera a začít od začátku. Ovšem nakonec se rozhodla, že musí, alespoň z povzdáli, dohlížet na tu malou nešiku, kvůli které se jí přihodilo takové hoře, protože by bylo nemyslitelné, aby její snaha přišla vniveč, když už zaplatila takovou cenu.