Na román Vyměnit vodu květinám jsem dostala tip od kamarádky. Francouzskou spisovatelku Valérii Perrinovou jsem neznala, nikde jsem do září 2023 nezaslechla její jméno. Román byl napsán v roce 2018 a byl oceněn cenou Prix des Maisons de la Preasse 2018.

Kamarádky jsem se neptala, o čem kniha je. Dala jsem na její doporučení a román si ihned vypůjčila v knihovně. Navíc název Vyměnit vodu květinám by mohl odkazovat k relaxační a snad i optimistické četbě. Ač jsem se v úsudku naprosto zmýlila, titul mě nadchl od první stránky, a to i přesto, že nezačíná optimisticky, jak jsem si naivně myslela:

"Moji sousedé nemají strach. Nemají žádné starosti, nezamilovávají se, netrápí se, nevěří na náhody, neslibují, nehlučí, nemají sociální pojištění, nepláčou, nehledají klíče, brýle, dálkový ovladač, děti ani štěstí.
Nečtou, neplatí daně, nedrží dietu, nemají žádné výsady, nemění svoje názory, nestelou si postel, nekouří, nedělají si poznámky, nepřemýšlejí, než něco řeknou. Nikdo je nezastupuje.
Nepodlézají, nejsou ctižádostiví, mstiví, koketní, malicherní, velkorysí, žárliví, nepořádní, čestní, ušlechtilí, legrační, závislí, lakomí, usměvaví, prohnaní, krutí, zamilovaní, bručouni, pokrytci, hodní, hrubí, slabí, zlí, prolhaní, zloději, hráči, odvážní, líní věřící, mazání, optimisté.
Jsou mrtví.
Navzájem se liší jen jedinou věcí, a to dřevem svých rakví: dubovým, borovicovým nebo mahagonovým."

Většina čtenářů by po tomto úvodu knihu odložila, vždyť přeci s takovým začátkem nás nemůže čekat hezké čtení. Co vlastně čtenář od knihy očekává? Optimismus od první po poslední stránku? Nebo z větší části příběh plný smutku, zoufalství, ze kterého se hrdina knihy dokáže dostat a čtenář si uvědomí, že život, který žije, vlastně není tak špatný? My lidé, si totiž podle mého názoru, stále zoufáme a místo pozitivních věcí hledáme nedostatky, tedy to, co nám chybí. To, co závidíme ostatním. Osobně mě zaujmou knihy, u kterých si mohu říct: "Ano, můj život není dokonalý, mám své starosti a bolístky na duši, ale na rozdíl od hrdinky knihy se mám vlastně krásně."

Pojďte zjistit, kdo je Violette Dušičková, a jak se ze závorařky stala správkyní hřbitova. Kdo se ukrývá pod jménem Filip Pelletier? Proč bylo dívce Léonine dáno do vínku pouze sedm let života? Dokáže muž Julien Samotný změnit život Violette? Jaké pouto mezi sebou měli Gabriel Opatrný a Irène Fayllová, že chtějí vedle sebe navěky odpočívat na hřbitově? Ač se podle tohoto článku zdá, že kniha je více než morbidní, recenze Kirkus Rewiews zní jinak: "Barvitá, radostná knížka, kterou sjednocuje okouzlující vypravěčka."

A já souhlasím s výrokem C'est au programme: "Naprostá srdcovka . Úžasná a strhující kniha."

Kdo se chce těšit na čas strávený s výbornou knihou, nechť sáhne po titulu Vyměnit vodu květinám. Věřím, že čtenář litovat nebude .