Č. 1.

Od úpatí Vysokých skal,

u modrého moře,

tam, kde jsem to znal,

sedlal jsem si kdysi oře.

Chtěl jsem objevovat svět,

dlouho jsem byl pryč,

když jsem se vrátil zpět,

chtělo se mi křičet z plných plic.

Kudy jsem dříve chodil,

to oheň spolykal.

Kde jsem řeky brodil,

tam život zanikal.

Svět se změnil k nepoznání,

zlo vše ničí,

lid před ním nic neochrání,

i v mém srdci temnota klíčí.

Zlo vše dobré zkazí,

a až se vše zhroutí,

až poslední nevinný život zvadne,

Miinrean Rytíře na kolena srazí,

Království Zlaté Koruny padne,

a Věčná země nás porazí.