Pavel šel včera do hospody (po týdnu naší dovolené) a přišel s povedenou historkou. Naši psi, v době naší dovolené, "potrhali" paní Kudelkovou (největší drbna v Jihočeském kraji). Jemu to pozdě v noci přišlo veselé. Mě už méně. Do rána se mě všechno rozleželo v hlavě a rozhodla jsem se, že tentokrát už to tak nenechám. Pavel se mě pokusil zastavit, ale když se vydám do svaté války, je finito. Doklusala jsem k paní Kudelkové a rázně zabušila na vrata. Vrata málem vypadla z pantů a ozval se pominutý štěkot jejího bernského salašnického psa (byl sedmý ve vrhu a tak nemá papíry, ale papírovej je, to on zase jako jo). Slyšela jsem šouravé kroky a zvýšila adrenalin, Pavel se mezitím zabarikádoval doma. Baba otevřela. Slušně zdravím a nezdržuji se plky a rovnou se jí ptám, cože naši psi potrhali, když tady vůbec nebyli. Čumí na mě a očividně neví, která bije. Začínám být nasraná a to dost. Znovu pokládám svojí otázku. Baba: "Já se s vámi bavit nemusím!!" "A to se pletete, musíte" odpovídám ji svým milým hlasem, dělníka z pily. Její pes piští neuvěřitelným způsobem, jeden by neřekl, že tak velký pes umí takhle kvičet. Houknu na něj: "Zalez!!" Pes je okamžitě zticha. Baba mě chce zabouchnout, ovšem moje nožka je rychlejší než její ruka. Než se nadechne, tak ji mile sdělím: "Podle § 184 Trestního zákoníku je pomluva trestný čin a pokud se mnou nebude komunikovat, jdu okamžitě nahlásit trestný čin na policii a jestli ji zajímá sazba, tak to tak vidím na 100 tisíc Kč, plus náklady soudu, takže celkem tak 160 tisíc". Jsem hodně nasraná a tak ji říkám: "Exekuce na tuhle pastoušku bude raz dva a ani ty prachy nebudou stačit, to vám ještě obstaví důchod". Rázem je povolnější a, že mě to tedy vysvětlí. Ta blbaňa šla s berňákem na procházku a z pole vyskočil můj pes, ona protože ví, že jsou to bojoví psi, tak chtěla přeskočit strouhu a jít polem. Berňák pochopil, že můj pes nemá parůžky a rozhodl se skočit přes strouhu taky, ale synchronizace mu nic neříkala a babu srazil do škarpy a zdrhnul s vodítkem. Ona se posbírala a čekala, až se vrátí. No nic ji nebylo, měla odřený loket a výron. Kotník ji natekl a tak šla k doktorovi a ten ji to ovázal. Večer k ní přišla sousedka Růženka a ona ji vysvětlovala, že utíkala, protože si myslela, že ji náš pes potrhá. Pozdně zjistila, že je to srneček a že ji fakt nic neudělá (i když podle mě ji měl nabrat, do té její tlusté prdele). Růžena je nahluchlá a tak pochopila, že ji můj pes, s parohy potrhal. Čumím na ní a říkám jí: "A co s tím hodláte dělat?" "No co by, se přeci nic nestalo." "Mě jo", odpovídám jí a znovu ji cituji trestní zákoník o pomluvě (citace to je moje). V duchu si představuji, že se opravdu někdy něco stane a policajti budou tuhle babu a hluchou Růženu vyslýchat a oni tyhle kraviny budou přednášet. Dávám babě dvě možnosti. Za a) dojde ke starostovi a vysvětlí mu, že se zmýlila a spletla si srnu se psem a za b) že jdu okamžitě na ni podat trestní oznámení a budu požadovat 100 tisíc odškodného. Moc dlouho nepřemýšlela: "No já za tím starostou dojdu, tedy když bez toho nemůžete být". Říkám jí: " Ale ještě dneska." Loučím se a odcházím. Doma to vyprávím Pavlovi a odjíždím na nákup. Ani jsem se nestačila vrátit a už u nás zvonil starosta. "Jak tvoje žena donutila tu největší drbnu k omluvě? Já jsem málem upadl na zem, Kudelková jako beránek." Dali si pivo a bavili se tím, že naši psi mají rohy.