Se slzami v očích

 

 

  Seděla jsem ve svém pokoji a poslouchala hlasy svích rodičů,které vycházely z obývacího pokoje.Neměla jsem náladu poslouchat jejich hádky.Zvedla sem se,vzala si tašku,do ní jsem hodila klíče,peněženku,deštník a mobil.Ještě jsem si vzpoměla že nemám průkazku.Sebrala jsem jí ze stolku a strčila si jí do zadní kapsi na kalhotách.Šla jsem do kuchyně,uthla si malej papírek a na něj jsem napsala vzkaz že jsem šla ven.... .Když sem vyšla z paneláku lilo jako z konve.Všude na chodnících byly obrovské louže,které připomínali malé moře.Deštník jsem si nevyndavala.Déšť mi nijak nevadí... .Vyndala jsem si z tašky mobil a zavolala mému klukovi jestli by nechtěl jít semnou do města nebo někam jinam.Řekl mi že nemůže,že musí do města s rodičema a potom že jedou na nějakou oslavu.Docela mě to štvalo,ale co prostě nemůže,tak se uvidíme jindy... .

 

  Vydala jsem se směrem k autobusové zastávce.Lidi kteří tam byli,byli buď zalezlí v ošklivé,počmárané boudě nebo se krčili pod deštníkem... .Už sem viděla jak se k nám blíží trolejbus.Když přijížděl k zastávce,vjel do jedné hluboké louže a proud vody ktyrý vyletěl z pod kol trolejbusu ohodil pani,která stála kousek odě mě.Pani se rozkřičela.Zamračeně se ohlédla za řidičem a odkráčela pryč.Nejspíš se šla domu převlíct.... .Nastoupila jsem,ukázala průkazku a šla jsem si sednout.Posadila jsem se hnedka za řidiče.Kapky deště stékali po okně,koukala jsem zkrze ně ven do ulic města.Lidé tam chodili s nákupními taškami,sem tam se dal zahlídnout i nějaký ten pokuřující chlapík,kterýmu se z pusy lynul kouř.Vystoupila jsem a jentak sem se procházela v dešti mezi různými kavárnami.Asi po hodině procházení jsem usoudila že už sem dost mokrá a že se asi půjdu chvilku ohřát.Vlezla jsem do velkého nákupního centra.Vyjela jsem po eskalátoru do 1.patra a tam sem si chvíli sedla na lavičku.Pozorovala jsem lidi kteří okolo mě procházeli,různé partičky kluků,holek atd. Po chvíli jsem se otočila a spatřila svého kluka.On si mě nevšiml a já na něj nezavolala,protože sem chtěla vědět jestli si mě všimně.Byla jsem ráda že ho vidím,ale co to?Proč drží za ruku jinou holku??A,no počkat,proč jí dává pusu?Nemohla jsem se dál dívat na svího kluka jak se tam cicmá s jinou holkou,ale ani jsem neměla odvahu tam jít a vlepit mu pár facek.Takže sem se rychle zvedla a běžela jsem pryč.Venku už byla docela tma.Svítili jenom pouliční lampy,světla aut a baráků.Přemejšlela jsem jak mi to mohl udělat a zároveň jsem vzpomínala na to co jsme spolu prožili hezkýho.Jak jsem byla zamyšlená a smutná ani jsem si nevšimla že už jsem došla na autobusovou zastávku.Zrovna mi jel autobus.

 

 

 

 

 

 

 Nastoupila jsem a pořád jsem musela myslet na to co se stalo.Koukala jsem zkrz okno na kterém příbívali stále nové kapky.Smutně jsem se ohlížela za zamilovanýma párama sedícich v dešti na lavičkách.Stále jsem to nemohla pochopit.Byla jsem najednou sama,bylo mi úzko.Po tváři mi stékali slzy.Vytáhla jsem mobil a začla psát smsku.Ruka se mi klepala,ale napsala jsem co sem chtěla.Zmáčkla tlačítko odeslat,a... no prostě konec.Z očí se mi začli valit slzi ještě víc než před tím.Ale co mi zbejvá než na něj zapomenout.Jednou to udělal,udělá to i po druhý.Milovala jsem ho,ale on mě nejspíš ne.Kdyby mě měl opravdu rád nepodváděl by mě.

 

 

 

 

 

  Byla jsem myšlenkama uplně někde jinde a tak sem si nevšimla že ke mě přišel revizor.Poklepal mi na rameno.Já rychle začala hledat průkazku.V kapse nebyla,v tašce nebyla,prostě nikde.Snažila jsem se mu vyvětlit že jsem si jí brala,že mi nejspíš někde vypadla,ale revizor mě nemilosrdně vyhodil z autobusu.... .Rozevřela jsem si deštník a smutně koukala za autobusem mizícím v dáli.

 

 

 

 

  

 

 Co mi zbylo jiného než jít domu pěšky.Naši auto nemají,takže by pro mě přijed nemohli.Cestou domu jsem sem začala smiřovat stím,že hold to dopadlo tak jak to dopadlo... .Přišla jsem domu celá promočená.Vlasy mokrý,mikina mokrá,kalhoty mokrý.Z toho jak jsem brečela se mi rozmazala i řasenka takže jsem vypadala příšerně.Proletěla jsem okolo rodičů,kteří na mě vyjeveně civěli.Zamkla jsem se do pokoje a tam opět pokračovala v pláči.Můj kocourek kterej tam spal ve svim pelíšku se protáhl a přiběhl ke mě.Sedl si mi na klín a začal se semnou mazlit.Nevím co bych dělala.Vždycky mě umí potěšit a povzbudit.... .

 

 

 

* vlci-.