Bylo mi trošku smutno tak sem něco začla psát

Nálada mi zklesla,

jak když pod hladinou mizí vesla.

Zas přišel ke mě temný stín

a stáhl mě do hlubin.

Přivázal mě k zábradlí starýho vraku,

podobnýmu Titaniku.

Řerkl,seď a buď sticha,

nebo dolu stáhnu i tvího kluka.

Tak ležim tu na zemi,

v klubíčku stočená

a uplně ztracená.

Co počnu si dál,

co udělat mám?

Uplavat nemohu,neboť na rukou řetězi mám,

slůvko říci nemohu,protože ráda ho mám.

Náhle slunce se rozzářilo

a posvítilo na celí podmořský svět,

na zemi vykvetl první květ.

Černý stín se proměnil v prach,

řetězy taky tak.

Tělo zůstane uvízlé na dně moře,

však moje duše vyplavat může.

Teď už si někde venku v klidu lítá

a mé tělo pod růžemi dřímá.

* vlci-.