Měli jste někdy problém, s vymýšlením věcí, o kterých se bavit s lidma?

Já ho mám v podstatě neustále. V zoufalství jsem se to pokoušela vypáčit z nejlepší kámošky, a upřímně, i ona se se na mě po otázce "O čem se lidi normálně baví?!" dívala tak trochu divně. A to je na mě fakt zvyklá.

Ono to možná je tím, že já se nějak nedokážu přiřadit k nějaké skupině. K lidem, k holkám, k puberťákům, k čemukoliv. Můžete mě naprosto typicky potkat jak si mumlám "Nesnáším lidi!" zároveň s "Jak je možný že jsou holky tak blbý!" aniž by mi došlo, že do obojích skupin patřím. A to se pak hrozně blbě s něčím ztotožňuje.

Taky jsem poslední dobou uvažovala, jak je možný, že některým lidem můžete říct cokoliv, a některým to prostě nejde. Prostě kámošce se můžu s klidem podívat do očí a říct "Fazol." A ačkoliv nevím, co bude následovat, tak to prostě řekinu a v pohodě. Ale představa, že třeba přijdu k nějaké spolužačce, se kterou se normálně moc nebavím, a řeknu "Fazol." je naprosto divná a neuskutečnitelná. A teď čím to je?

(No dobře, řeknu vám odkud všechny tyhle myšlenky pramení a je to naprosto nehluboké a pubertální.)

Byla jsem před pár dny na oslavě narozek spolužáka, tam byl nějaký jeho kamarád, zaujal mě. Moc jsme spolu nemluvili, vlastně v podstatě vůbec, až na konci jak mě doprovázel kousek k dopravě.

A to bych nebyla já, aby mě nenapadlo se aspoň zkusit chopit příležitosti.

Teda, já se chopila doslova, způsobem že jsem ho drapla za tričko s tím, že nevidím na krok a chci aby mě vedl. Prošlo mi to hezky.

No a teď přišla na řadu myšlenka, že bych se mohla pokusit o nějaký další kontakt. Jenže tu se taky naskytl problém, s tím spolužákem jehož oslava to byla nejsme nějak extra kamarádi, a nehledě na to že by mi bylo blbý se ho ptát, tak na něho ani nemám žádný kontakt.

 Ovšem můj skrytý talent najít  na internetu v podstatě kohokoliv se opět ukázal a já dotyčného našla na facebooku.

Proběhla výměna názorů s kamarádkou, co s tím mám dělat, přičemž mě přesvědčila, že si ho mám přidat mezi přátelé, a že když budu počítat s tím, že mě bude ignorovat, bude to v pohodě.

No bylo. Jenže pak to neignoroval.

Čímž se vracíme naprosto k původní otázce. Mám pocit, že bych se s ním teda měla pokusit nějak zkontaktovat, ale co mu zatraceně psát? A proč mám takovej problém napsat pozdrav, když jsou lidi, na které dokážu bez obalu vybalit Fazol?

A jak poznám, že není jeden z nich, když to nezkusím?

(... víte co, omlouvám se za pubertální výlevy, ale všechny kamarádky mají zřejmě na práci něco lepšího, než povzbuzovat mě, tak jsem se jenom musela vylít jinde.)