Na ostřích čepelí

Autor: Miroslav Žamboch

Když jsem četl poprvé knihu M. ŽambochaBez slitování, vůbec se mi nelíbila. Tenkrát jsem fantasy znal jen jako elfíky, prsten, trpaslíky, zlobříky a hobitíky. A Míra Žamboch mi tu předhazoval sprostá slova, prostitutky a násilí. Uběhlo pár měsíců a já si Bez slitování četl znovu. Zalíbilo se mi to. A díky tomu jsem přišel ke knize Na ostřích čepelí, což je podle fanouškovské základny nejlepší román tohoto komerčního autora.

Žamboch má strukturu děje pokaždé stejnou. Hlavní charakter (ať už muž nebo žena, ale soustředmě se na muže) je sice bezcitný, ale úplný záporák to není. Je nepohledný, ale přesto šarmantní. Je postarší, ale přesto hbitý a nejlepší ve svém oboru, ať už je to cokoliv. Je nemilosrdný, ale také lidský. A zamiluje se do ženy. Ta většinou v příběhu zemře, ale někdy taky ne a znamená pro hrdinu nalezení smyslu života.

Hlavní hrdina románu Na ostřích čepelí je Koniáš (nikoliv databéze městské knihovny). Dostane zaplaceno od bohatého obchodníka za poměrně zajímavou práci - založit kolonii. Koniáš dělá vše pro velké peníze, ale za dobu cestování s lidmi, kteří mají kolonii založit, si je oblíbí a ačkoliv mu již nemá kdo zaplatit, dodělá práci do konce.

Kniha je psaná převážně v ich formě, často však sledujeme příběhy vedlejších (brilantně napsaných) postav. Je tady prostituka Rezka, která se vykoupí z nevěstince a stane se jednou ze dvou žen žoldáka Kowalskiho. (jen tak mimo - ta jména si pamatuji - to je znamení, že se mi kniha skutečně vryla do paměti). Pak je tu homosexuál Honza (hodně zajímavá postava - s českým jménem a ještě homík - ať žije Žamboh! :-D), mladý chlapec, prakticky Koniášova pravá ruka, šéfka nevěstince a tak dále.

Panu Žambochovi se povedla věc, která u mě byla do té doby nevídaná - u čtení tohoto románu to bylo porpvé, kdy mi z textu běhala husí kůže po těle a dokonce mě i dojal - pamatuji si, jak jsem se tenkrát sám před sebou styděl, když mi začaly vlhnout oči...dneska už se nestydím :-) Nejzásadnější vedlejší postava je pro mě Hamond - zručný sochař a manžel Kristýny - ženy, do které se Koniáš zamiluje. Hamond miluje svojí práci, prakticky jí dává přednost před vším. Ačkoliv ví, že mu Koniáš dělá do ženy, spolupracuje s ním pro dobro budoucí kolonie. Postava Hamonda je výborná od začátku až do konce a bylo to poprvé, co mi začalo docházet, že dobré příběhy se dělají díky dobře vymyšleným postavám.

Miroslav Žamboch jako takový je patrně dost inteligentní muž - doslova a dopísmene jaderný fyzik. Podle všeho má lukrativní zaměstnání a k tomu píše - i přes své zaměstnání se bohužel nebojí rejžovat na svých fanoušcích - v malých brožurkách vydal asi čtyři povídky o sto dvaceti ministránkách (mnohem menší než normo strana) za sedmdesát korun, jeho nový román - Koniáš Vlk samotář - je vydán v obří vazbě, text je ve velkém fontu a není to tak dlouho, co vydal poměrně slušný blábol dokonce v pevné vazbě za nějaké čtyři stovky.

Je to docela pohledný chlapík, sportovec, myslitel, fyzik, spisovatel a lyžař. Mám jeho příběhy rád, a to i když se jedná o velkou koninu. Píše stylem, který mi prostě sedí a kdybych měl určit člověka, který ovlivňuje mě jakožto autora, bude to nejspíš on - jeho fantasy svět je totiž špinavý, surový, po zemi nechodí žádní elfové, démoni nebo jiná fantasy hovádka, magie zde hraje roli jakého si umírajícího strašáka a jeho hrdinové většinou nedisponují žádnou nadpřirozenou silou kromě hbitosti a inteligence.

Na ostřích čepelí patří společně s Hrdinou na top toho, co jsem četl (co se fantasy týče). Originální zápletka, jedna vedlejší postava kvalitnější než druhá, děj má spád, až na rozbíjení pěstí pískovcovou sochu je to i reálné. Rozhodně nejlepší Žambochova kniha a obávám se, že jí nepřekoná ani jeho nový román s Koniášem v hlavní roli.