Tuhle hru jsem si nainstaloval těsně poté, co v Levelu vyšla. Nedohrál jsem jí ze dvou důvodů - zasekl jsem se a bál jsem se u toho. Nedávno jsem se do toho utrpení pustil znovu. A slintal jsem blahem.

Začíná to jako béčkový film. Jste vězeň, vegetíte si v cele, když se ve stínu něco mihne, spoluvězně začne něco zabíjet a všude je krev a skřípou čepele. Vy to samozřejmě přežijete - a začíná humus.

Jelikož na sobě máte bílé triko, stává se často, že zrudne. Ono když člověk seké do příšerek sekerou, ještě aby nezrudlo. Jako by toho nebylo málo, trpíte schizofrenií, takže slyšíte hlasy - a to ve chvíli, kdy proti vám běží policista, mává vám před obličejem pistolí a povídá: "Tak jo ty zasranej vězni, teď pudem spolu, máme větší šanci přežít." A jeden hlásek vám povídá. "Zabij ho." A druhý hlásek "Nezabíjej ho." A je jen na vás, co uděláte.

Tyto možnosti volby jsou pěkná věc, ačkoliv se vaše konání či nekonání určitých skutků promítne až v úplném závěru, ale aspoň něco. Předtím si však musíte projít peklem. Začátek je opravdu hutný - chodíte prázdnými chodbami, všude krev, mrtvolky, občas někde zabrousí čepel. A pak vidíte, co ten kravál dělá - vysoké příšerky, které se k vám blíží po dvou nebo po čtyřech, po zemi, po stropě či po stěně. Takže slyšíte cinkání čepelí a teď netušíte odkud to jako jde. Ja si to navíc užíval se sluchátkama na uších. Když se před vás spustí dvoumetrová příšera s čepelema místo rukou, mácháte nožem jak se dá...

Když najdete kvér, je to veselejší, ale trefit ty mrštné mrchy je docela oříšek. S příchodem samopalu začíná pravá sranda. Často jsem se nechal unést a dokonce jsem i křičel "HAJZLI HAJZLI" a držel tlačítko myši, dokud hlavní hrdina nezačal nabíjet.

Hra má docela dobrý příběh, máte možnost udělat pár opravdu nelidských činů a k tomu všemu se dokážete proměnit v roztomilé zvířátko, které trhá nepřátele na kusy. Tahle funkce mi přišla docela zbytečná - ano, pomohlo mi to z několika krizových míst, ale jiank...zdálo se mi to trošku navíc.

Atmosféra nemá chybu. Věznice smrti třicátých let (jako v Zelené míli), staré dveře vrzají, všude všechno bouchá, často vás přepadají halucinace doprovázené pazvuky, nesmí chybět ani roztomilé holčičky s černými vlasy v noční košili, které se v poslední fázi hry mění v ohnivé čarodějky, se kterýma není žádná sranda. Bohužel, atmosféra mizí ve chvíli, kdy se dostanete ven, na břeh ostrova. Stísnění zmizí, stává se z toho normální střílečka. Poté závěrečný boss a hurá do postele prožít bezesnou noc.

Hra si ale drží určité napětí pořád. Mile mě překvapil konec - když hru dohrajeta a začnete hru novou, je pro vás připraven jakýsi prequel - podíváte se na okamžik, kdy vás do vězení přivezli - jedná se jen o krátkou herní epizodku, ale příběhově velmi silnou. Hned po vylodění se totiž proměnítev ono monstrum, pozabíjete vězně okolo a dozorci na vás jen nevěřícně valí oči a poté, přesvědčení, že měli halucinaci, vás dotáhnou do cely - výborné.

Dvojku jsem zatím nesehnal, ale jsem na ní zvědavý - je totiž úplně stejná jako jednička, takže by to mohlo být dobré.

Screenshoty jsou stažené z internetu - přece po mně nikdo nechce, abych takhle v noci hrál Suffering, když jsem sám doma.

Na konci příběhu se dozvíte, kdo vlastně zabil vaší ženu. Po celou hru je tu totiž určitá šance, že to byl hlavní hrdina...za to byl koneckonců odsouzen k pobytu ve vězení...ale...kdo ví?