Snad ode dne, kdy jsem blog založil, věděl jsem, že jednoho dne se zde budu věnovat Standovi. On Standa je persóna vskutku legendární. Zaprvé vede kavárnu U Standy, která se ovšem nejmenuje U Standy. A zadruhé to ani není Standa.

Je to asi tři roky, co na Spořilově otevřeli novou kavárnu. Spořilov má z nějakého důvodu pověst "milionářské čtvrti", což je asi dáno tím, že každý je zde milionář - vlastník domu, bytu...s tímto falešným dojmem kavárna nastavila ceny přemrštěné a nikdo jim tam nechodil. Asi po půl roce někomu došlo, že když ceny sníží, patrně mu tam začne chodit lidí více. Takhle kdyby přemýšleli všichni...třeba kina, knihkupci, pc prodejci...no, kavárna se stala jakýmsi centrem čtvrti a díky zahrádce, což jsou židličky a stolky vyskládané na chodníku, který je široký asi tři metry a vedle jede sem tam nějaké auto, si zde můžete posedět v létě u mléčného koktejlu.

Jednu dobu jsem tam trávil mládí, to když jsem chodil ve třeťáku hodně na brigády (až mi to později lezlo na mozek). Já a moji kamarádi sice nepohrdenem pivem, ale kávou také ne. První zimu jsme tam prakticky byli každý den. Obsluha si nás začala pamatovat, avšak trvalo jim asi rok, než nám přestali vnucovat jídelní/nápojové lístky. Po celou dobu zde pracoval muž, kterého bych popsal jako vlasatého holohlavce. Je to chlapík s holým čelem a horní částí hlavy, ovšem z temene a okolí uší mu rostou vlasy s ocáskem, což je móda vskutku fascinující...taky jsem ho měl...když mi bylo asi deset...Standa se stal příliš výraznou persónou na to, abychom se o něm bavili jako "o tom číšníkovi z kavárny". Zaprvé má přiteplený/úchylný hlas, který nás tenkrát bavil...poté, co přinesl kamarádce medovník se slovy "Tak tady je ten medovníčeeek", pronesla památnou větu "tak ten je určitě teplej". K této doměnce navíc přispívala skutečnost, že nikdo z našeho kolektivu tří až čtyř kamarádů neušlo Standově sáhnutína ramenu. Pamatuji si jeden obzvlášť úsměvný moment, kdy jsme se s kamarádkou učili matiku (zajímalo by mě, jestli se někdy v historii světa učil nějaký kluk s holkou matiku bez postraních úmyslů...) v oné kavárny tři hodiny, Standa nosil jedno kafe za druhým a druhý den jsme tam šli s kamarády a Standa se ptá:

"Tak co matika?"

"Špatný," povídám s úsměvem.

"To znáááám," pronesl bodře a sáhl mi na rameno.

Jeho námi oblíbená replika je rovněž jeho "a se šlehajdooou?", to když si někdo objednává horkou čokoládu.

Jedna jeho vlastnost je ovšem fascinující, zejména když si představíme, že je a) číšník, b)pracuje na Spořilově, což je teda prej ta milionářská čtvrť, c)dělá sám na sebe = a to, že Standa nebere vysoká dýška. Deset korun byste mu nevnutili ani náhodou a zkuste mu nechat víc. A je úplně jedno, kolik utratíte, i kdybyste tam nechali 284 koruny, on si stejně vezme těch šest korun maximálně, žádné zaokrouhlování na 300. A nejenom, že si nebere vysoká dýška, ale on si někdy ani nenechá něco zaplatit. Například kamarád si dal espreso s tatrou a tatry si nalil jen kapku. Když to kafe platil, Standa povídá: "Ale dy´t jste se tý tatry vůbec nedotk! To vám účtovat nebudu."

Když už si ale nějaké dýško dát nechá, poděkuje stylem "Díky, díky moc." a i když k němu chodíme už to tři roky, pořád mi to přijde upřímný. Stejně tak mi přijde upřímný u pozdravů, dobrý den či naschle pronáší s úsměvem a tónem, který působí téměř familiérně.

Navzdory tomu, jak máme Standu rádi a jak k němu chodíme dlouho, nemáme tušení, jak se ten člověk jmenuje. Dali jsme mu tedy jméno Standa, což je jméno netradiční a k němu se hodí.

A abyste si nemysleli, že Standa neumí být zlý, jednou do kavárny vešel nějaký bezdomovec a něco tam mektal a Standa k němu přijde a povídá: "Tohle je slušná cukrárna, pokud si nic nedáte, tak prosím odejděte." A bezďák odešel. Takže je to vlastně cukrárna...člověk tam chodí tři roky a ani netuší, že je to cukrárna...dobrá, ode dneška je to cukrárna U Standy...