Právo je skutečně jediný předmět, na který se člověk (já) alespoň trochu těší, působí to jako motivace ráno vstát a

stejně tak jako ve škole zůstat až do pozdních odpoledních hodin. Dneska nám paňčelka vyprávěl o tom, jak v nějaké právnické skupině zastávala funkci šéfa a pod ní pracoval jeden starý pán ze staré školy, který psal své elaboráty příliš šroubovaně a složitě, odkazoval se na hospodářský zákoník v době, kdy už to byl obchodní zákoník a vůbec byl takový mimo současnost.

A paňčelka si ho jednou byla nucena pozvat do kanceláře a chystala se mu předložit návrh k tomu, aby se trochu více soustředil na svojí práci a naučil se obchodní zákoník a stejně tak měla připravenou i výpověď.  "No a on vešel do té kanceláře, on byl invalidní, chodil o francouzských holích a vůbec. Tak si tak dosedl do toho křesla a on měl k tomu ještě takový jasně modrý oči, jak dědeček z pohádky, a byl úplně nadšenej z toho, že jsem si ho pozvala do kanceláře. Si myslel že si budeme povídat." A paňčelka si oddychla a pokračovala. "No a mě ho začalo být líto. Takže jsme si chvíli povídali. Ona pak odešel a já ho teda nakonec nevyhodila a ty elaboráty jsem po něm dál přepisovala, doslova až do jeho smrti, protože to byl fakt starej pán."

No a potom povídala taky o tom, jaké se používají právnické kličky proto, aby se dal vyhodit člověk, který vlastně nedělá nic špatně. Docela snadná práce. A není proti tomu obrany, protože je to legální a v praxi se to normálně používá. Ale já vám to nenapíšu, protože si to nechám pro sebe :-p