Stephen King - O psaní

Stephen King – O psaní
Vašim úkolem bude vytvořit pěti- nebo šestistránkové vyprávění. Myslím, že výsledky vás samotné možná překvapí a potěší. Připraveni? Tak jdeme na to.

Základní podrobnosti následujícího příběhu zná důvěrně každý z nás; s drobnými obměnami se objevuje v kriminalistické rubrice metropolitních deníků každý druhý týden. Žena – říkejme jí Jane – se vdá za muže, který je inteligentní, vtipný a doslova z něj vyřazuje sexuální přitažlivost. Nazvěme ho Dick; tím nejfreudovštějším jménem, jaké angličtina zná. Bohužel má Dick i svou temnou stránku. Rád manipuluje s lidmi, je vznětlivý, možná dokonce (což vypozorujete z jeho řeči i chování) paranoidní. Jane se zoufale snaží Dickovy nedostatky přehlížet, aby jim to v manželství klapalo (proč se tolik snaží, to se dozvíte také; Jane vystoupí na scénu a řekne vám to). Narodí se jim dítě a na nějaký čas se všechno zlepší. Potom, když jsou jejich holčičce asi tři roky, začnou žárlivé výlevy a týrání nanovo. Týrání je nejprve jen slovní, pak i fyzické. Dick je přesvědčený, že Jane s někým, nejspíš s někým z práce. Je to někdo konkrétní? Nevím a nezajímá mě to. Dick sám vám možná nakonec řekne, koho podezřívá. A pokud ano, dozvíme se to všichni, že?
    Nakonec už to chudák Jane nevydrží. Rozvede se s tím pošukem a jejich dcerku, malou Nell, dostane do opatrování. Dick ji začne obtěžovat. Jane reaguje tím, že nechá vystavit soudní zákaz jejich styku, jenže takový dokument je užitečný asi jako deštník v hurikánu, což vám koneckonců potvrdí každá zneužívaná žena. Až konečně, po události, kterou živě vylíčíte do nejmenších děsivých podrobností – možná napadení na veřejnosti -, je pošuk zatčen a vzat do vazby. To všechno je jen příběh v pozadí. Jak ho do svého díla zapracujete – a kolik z něj zapracujete – záleží čistě na vás. V každém případě to ještě není situace. Situace teprve následuje.
    Jednoho dne krátce po Dickovu uvěznění v městské věznici Jane vyzvedne malou Nell ze školky a odveze ji ke kamarádce na oslavu narozenin. Potom sama odjede domů, už se těší na ty dvě tři hodinky vzácného klidu a ticha. Říká si, že si možná schrupne. Bydlí v domě, nikoli v bytě, přestože je to mladá pracující žena – situace to svým způsobem vyžaduje. Jak k tomu domu přišla a proč má odpoledne volno, to jsou další věci, které vám příběh sám napoví a budou do něj nádherně zapadat, pokud pro ně vymyslíte dobré důvody (možná je to dům jejich rodič, možná se o ten dům dočasně někomu stará, možná něco úplně jiného).
    Když vchází dovnitř, něco ji zarazí, těsně pod prahem vědomí, něco, z čeho nemá dobrý pocit. Nedokáže ale určit, o co jde, a tak se v duchu přesvědčuje, že to jsou jen nervy, drobný pozůstatek po těch pěti letech s mladým panem Drsňákem. Co jiného by to taky mohlo být? Dick je přece za mřížemi.
    Než se uloží ke spánku, rozhodne se Jane, že si uvaří hrnek bylinkového čaje a podívá se na zprávy. (Nešla by ta konvice vroucí vody na sporáku později nějak využít? Možná, možná.) Ústřední reportáž Zpráv o třetí jí vyrazí dech, v městské věznici ráno tři muži zabili dozorce a uprchli. Dva ze tří zlosynů polapili takřka okamžitě, ale třetí je dosud na svobodě. Ani jednoho z vězňů sice neuvedou jménem, ale Jane, usazená ve svém prázdném domě (který teď už máte nějak rozumně vysvětlený), bez nejmenšího stínu pochyb ví, že jedním z nich byl Dick. Ví to, protože konečně zjistí, co ji při vstupu do domu na okamžik zarazilo. Byla to vůně, jen matná a nenápadná, vlasové tonikum Vitalis. Jane sedí v křesle, svaly ochromené strachem, nemůže vstát. A když na schodech zaslechne Dickovy kroky, bleskne jí hlavou: Jedině Dick by ani ve vězení nezapomněl používat vlasové tonikum. Musí vstát, musí utéct, ale nemůže se pohnout...

Já po vás v tomhle cvičení chci, abyste, než začnete ve svém vyprávění tuhle situaci rozpracovávat, prohodili pohlaví protagonisty i antagonisty – čili ať je bývalka tak, kdo obtěžuje (možná utekla spíš z blázince než z městské věznice), a manžel oběť.