Žijeme v době, kdy si lidi povídají přes icq, než aby šli ven, kdy se lidi vidí na facebooku, než aby za sebou jeli na druhej konec republiky a taky vznikají pochybná literární díla. Nikdo se netají tím, že čím jednodušší příběh/zápletka/všechno, tím se to lépe čte. Na tomhle podle mě není nic špatného, já sám mám rád jednoduché příběhy Petry Neomillnerové nebo Mirka Žambocha, líbí se mi i Harry Potter.
A dokonce i k blogovému románu jsem nepřistupoval skepticky, říkal jsem si, proč ne? Vždyť dneska už nic není tak, jako bejvávalo, tak proč nezačít mrvit i literaturu. Úvodní kapitola od pana Viewegha se mi překvapivě líbila (četl jsem od něj jen jednu novelku a horší to snad být už nemohlo :-D ), ale pak přišla kapitola další. Hlavní chybu vidím v tom, že druhá kapitola je splácaná asi z pěti děl různých lidí a to je kravina, kterou nevím kdo vymyslel a schválil. Nechce se mi věřit, že pan Viewegh, co se teda patrně živí jen vydáváním knížek, nemá úctu k tomu, čemu se věnuje již dvacet let a dovolí si prznit díla dalších a dalších, aby to nahňahňal do jednoho celku, který samozřejmě vypadá jak sešívané monstrum.
K tomu se do první kapitoly vpustily naprosto šílené motivy, nová postava se tu vyloupla jak řecký bůžek a atmosféra příběhu je ta tam, což je jasný, když to vzniká tak, jak to vzniká...jak říkám, zprvu jsem to bral, ale teď si říkám: co to je? Wotahellisthat!
Co vy si o tom myslíte?