O víkendu jsme s přítelkyní (bleh, jak já nesnášim to slovo) vyrazili po stopách Zdeňka (psal jsem to příjmení několikrát a stejně musím googlit) Pohlreicha, konkrétně do Petrovic u Sušic, ještě konkrétněji do Vojetic, kde měla být malebná hospůdka, která podává fláky hovězí z vlastního chovu.

manželé Rudovi

Ubytovali jsme se v Hotelu Jiřičná, kde bylo úplně prázdno, ale naštěstí to tam nevypadalo jako v Osvícení, tak nebylo čeho se bát. Přívětivý hostinský nás ubytoval v poměrně luxusním apartmánu s mega vanou a pozval nás na večeři. Navzdory tomu, že obsluha, servis i přístup personálu byl bezchybný (lehce familiérní, což mám, ve správném kontextu, docela rád), tak musím podotknout, že úroveň restaurace byla přeci jen o něco níž než apartmán (a cena za něj) - což platí i o cenách jídel, které byly více než lidové. Interiér restaurace byl tak akorát luxusní a tak akorát pohodlný, ale trochu to kazila zapnutá televize, na které běžela Prima COOL a jejich pořady, které nás možná baví po opici, ale určitě ne u romantické večeře při svíčce. Nakonec jsem ani já neodolal a mrknul na Simpsony, po čase nám ale obsluha nabídla, že si můžem přepnout kam chceme, tak jsme to vypli a byl klid :)

Neodolal jsem a objednal si Pohlreichovu oblíbenou specialitu - kuřecí steak s broskví zapečený se sýrem :) a bylo to moc dobrý :-D (podomácku naložená broskev, co chtít víc). Partnerka měla jakýsi mix mas a zeleniny a na to, že podobné mixy vždy zavání starými kusy, které je třeba spotřebovat, to mělo lahodnou a vyváženou chuť.

Přeskočíme snídani ve stejném hotelu (klasika - vejce, vločky, šunky, sýry, zelenina + vynikající pečivo, které v Tescu nenajdete) a zastavíme se u oběda v hospodě Na Mýtě, která je od hotelu vzdálena jednu zastávku busem nebo pěšky cca 20 minut.

Tam jsme měli cibulačku, vepřovej řízek s domácím bramborovým salátem a jakousi pikantní směs. Řízky to byly hned dva, dobře prosmažené, sice neobalené v trojobalu (ale v těstíčku mouka a vejce + strouhanka); a salát byl supr - tak akorát uvařená zelenina + tam byla buď hodně lehká majonéza nebo dokonce jogurt - resp. jogurt tam byl určitě, ale neodvážím se odhadnout v jakém poměru.

Hlavní tahák našeho výletu však byla hospoda U Štěpána, kterou jste mohli vidět v tomto dvojdíle Ano, šéfe! Před těmi x lety se jednalo o malou rodinnou hospůdku, ve které vařil majitel Štěpán a jeho žena Zdenička obsluhovala (plus si tam vždycky najali nějaké brigádníky na výpomoc). Štěpán pracoval od nevidim do nevidim, měl narvanou hospodu, ale výdělek se jaksi nedostavoval. Charakterově působil velice kvalitně, zejména jeho poctivost byla oproti některým hostinským v tomto pořadu do očí bijící.
Na ofiko stránkách je o této hospůdce minimum informací a možná proto mě překvapilo, že se jedná o úplně jiný byznys, než tomu bylo před pár lety - číšnici v kravatách, elektronická kasa, profesionální servis (ať už se jedná o dodržování základních pravidel, tak také o prezentaci vína a možnost poskytnout zákazníkovi jakékoli info o položkách na jídelním

Tři hvězdy získaly jen dvě hospody za čtyři série (nepočítám první sérii, kde tři hvězdy dostaly všechny oceněné restaurace)

lístku), zasklená veranda, ... hospoda byla narvaná, ale i přesto neztratila svou rodinnou atmosféru a cítili jsme se tam velice dobře.
Co se jídla týče - očekávání byla veliká, proto budu trochu přísnější. Jako předkrm jsem měl játrovou paštiku a nutno říct, že už jsem měl v životě lepší - pečivo ale bylo vynikající, čerstvé, rozpečené, možná dokonce domácí. Hlavní chod - steak se zkaramelizovanou cibulí na čerstvém salátě - salát byl skvěle ochucený, dokonce by se to obešlo i bez číšníkem doporučené přílohy (šťouchané brambory se slaninou), která ovšem byla také vynikající. Maso bylo fajn, ale "nevystřelilo mě to na Měsíc", abych použil Zdendův citát. Přítulka si dala marinovanou hovězí oponku (kterou si velice pochvalovala), což je kus vhodný na minutkové úpravy a nachází se tak nějak pod krkem krávy - není to nejkvalitnější maso, ale když se dobře upraví, je to měkká pochoutka - což U Štěpána byla.

Plemeno Charolais [šarolé], které patří k tomu nejkvalitnějšímu

Horká čokoláda stála za pendrek, řídká, přeslazená, fakt špaténka. Té se vyhnout (kdybych si pamatoval značku, tak ji sem napíšu). No a jako poslední chod byl štrůdl - málo jablek, hodně těsta - a zmrzlina. Žádný zázrak, ale neurazí.

Cenově se to řadí někam jako Potrefená Husa = pod dvě stovky za hlavní chod nepočítejte. Ona holt kvalita něco stojí. A jak to tak vypadá, lidi to i v takovém zapadákově, jakým Vojetice skutečně jsou, dokáží ocenit, protože byznys očividně šlape a majitelé už nemusí dřít každý den v hospodě. Mno, takhle asi vypadá splněný podnikatelský sen. A zasloužile splněný.